V hlave 2

Fakt boží animovaná coming-of-age terapie ze stáje mýho milovanýho Pixaru, která na velkým plátně geniálně popisuje, jaký to je bejt teenagerem/puberťákem na 120%, a jaký to vůbec je soupeřit s vlastními emocemi. Takže ani dobrý, ani špatný; ani smutný, ani veselý; zkrátka něco mezi – a v tom jaksi tkví pomyslný kouzlo týhle erupce kreativity, který může závidět i ten nejzkušenější psycholog/člověk s ADHD. Jde tak o inovativně intenzivní jízdu na emocionální horský dráze, která vás bude bavit, dojímat, šokovat, anebo z ní budete mejt větší úzkosti, depky a nervy jak před pondělní směnou v práci. A já za tuhle extrémně nápaditou pecku hlavám v Pixaru – kteří maj svoje dětský i dospělý diváky dokonale přečtený jak knihu – neskutečně děkuju. No a za parodii na Mickeyho klubík smekám.... VERDIKT: 9 migrén z 10 (18.07.2024)

V hlavě 2 je prostě pokračováním jedničky. Nemusíme si stěžovat na málo originality, protože původní poselství je stejně aktuální ve chvíli, kdy Riley ve třinácti přepadne puberta, čeká ji střední a před tím víkendový hokejový tábor s jejími dvěma nejlepšími kámoškami a vysněným týmem Plameňaček v čele s obdivovanou Val Ortiz. Milý, hodný, zábavný, užitečný a terapeutický film znovu nastoluje téma potlačených emocí a vzpomínek. Jestli se před tím Radost vypořádala se Smutkem a všichni pochopili, že musí držet spolu, nyní čelí stejné výzvě s celou novou bandou emocí. I když se situaci snaží nevhodně opanovat Úzkost, i Radost bude muset opět projít vývojem a opustit svůj paternalismus hraničící s blahosklonností. Cesta za poznáním je dobrodružná a nechybí ani záchvat paniky.   Radost: „Úzkost využívá představivost Riley proti ní!“ Úzkost: „Chtěla jsem ji jen chránit…“   Úzkost: „Co všechno se může stát, když se Riley nedostane do týmu? Skvělé, že se ptáte, takže…“ (20.07.2024)

První výlet do Rileyny hlavy jsem si díky originálnímu příběhu a nádherné animaci vskutku užil. Druhé V hlavě se ve výsledku veze na velmi podobné vlně (emocí) a viditelně sází na hutnou fanouškovskou základnu z jedničky. Druhé dobrodružství pětice emocí, doplněné o novou čtveřici, sice nepůsobí tak originálním dojmem, přesto nabízí další zajímavě podané nápady, zabalené v řádné porci humoru. Ve snímku jsem postrádal nějakou vyloženou silnou scénu (viz Bing Bong v prvním dílu), která by mnou niterně pohnula, což mě s ohledem na zasazení děje do pubertální fáze trochu zaskočilo. Nicméně, na film se hezky dívalo a jeho poselství - byť obdobné jako před devíti lety - osloví malé i velké publikum. P.S. Ach, ta Nostalgie! (24.07.2024)

Ubyl jeden otravný slov a přibyly nové emoce. Nuda je samozřejmě nejlepší. Jednička mě přišla zcela určitě v rámci Pixarovek nadhodnocená. Ta zlatá éra Pixaru je zkrátka někde zcela jinde. Dvojka nicméně dělá dobře své řemeslo. Je to v podstatě to stejné, ale hraje se zde můj oblíbený hokej a je to malinko zábavnější. 75% (02.09.2024)

Velmi povedené pokračování "insade pocitovky". Defacto se jedná o to samé, jen s pubertální hlavní postavou, doprovázené novými emocemi. Na pixarovských animácích se mi líbí hlavně to, že si je užijí děti i dospělí. V hlavě je toho typickým příkladem. Dcerka (3,5 roku) byla též moc nadšená. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (01.09.2024)