Šurajukihime
Lady Snowblood
Réžia:
Tošija FudžitaScenár:
Norio OsadaKamera:
Masaki TamuraHudba:
Masa'aki HiraoHrajú:
Meiko Kadži, Kó Nišimura, Eidži Okada, Takehiko Ono, Mijoko Akaza, Jošiko Nakada, Hitoši Takagi, Akemi Negiši, Kai AtóObsahy(1)
Sayo se stala očitým svědkem přepadení a zavraždění svého manžela a synka, sama pak byla útočníky krutě mučena a několikrát znásilněna. Naplněna nenávistí a touhou po pomstě za své utrpení se vydala na cestu, na jejímž konci měli být všichni její nepřátelé do jednoho mrtví. Naneštěstí pro ni byla již po prvním aktu odplaty umístěna do ženské věznice, a její plány tak naznaly náhlého obratu. Touha po spravedlivém zadostiučinění byla ale tak neukojitelná, že ve vězení zplodila dceru Yuki, jež se měla stát dalším vykonavatelem její msty. Sama Sayo ale při porotu umírá a malá Yuki následně podstupuje tvrdý bojový výcvik a výchovu, jež ji učí, že jediným smyslem jejího života je náležitě krvavě pomstít zkázu své rodiny; po takřka dvaceti letech nelidského drilu se Yuki konečně může vypravit uskutečnit přání, za něž její matka položila život. Japonský snímek SHURAYUKIHIME se stal hlavním inspiračním zdrojem pro film KILL BILL (2003) amerického režiséra Quentina Tarantina. (kiddo)
(viac)Videá (2)
Recenzie (131)
Pomsta, gejzíry krve, tvrdý výcvik, ústřední píseň, sněžné scenérie - je toho hodně, čím se nechal Tarantino inspirovat a co si vypůjčil pro svůj film Kill Bill. A já se mu nedivím, protože Lady Snowblood je velmi silný příběh o ženě, která byla zrozena jen a jen pro pomstu. Velká škoda, že po velice slibném rozjezdu docházel tvůrcům ke konci filmu dech, jinak by to bylo za plný počet! ()
Filmy, v ktorých sú akčnými hrdinami ženy, sú vždy divné a sú vždy o tom istom. A tento nie je výnimkou. Príbeh je krkolomný, nelogický a ani nevtiahne diváka. Súboje sú slabšie až hrozné, stiekajúca krv zo všetkých možných častí tela je na smiech. O niekolkometrovom skákaní z miesta ani nehovorím...pripomínalo to skôr trápne čínske wuxia. Aspon že hudba je v poriadku. Hodnotenie: 50% ()
Sněhová vločka dopadající na tvář novorozence odsouzeného k životu zasvěcenému odplatě. Poetika nerozlučně spjatá s krví a smrtí. Motiv, který je v japonské kinematografii častější než černoch v americkém filmu. Procházka s krvavou Sněhurkou, která kdysi vstoupila do vlhkých snů dospívajícího Tarantina, kde kromě ústředního motivu pomsty nezbývá místo pro nic jiného. Nejde o uvěřitelnost, koneckonců výcviku k oné nenávisti je věnována jen kratičká epizoda, nejde o příběh, ten je načrtnut v jediné přímce, záleží jen na utišení bolesti a uspokojivém zasunutí nabroušené čepele do těla provinilcova. Pohledně zpracované haiku, ale kult? Nevím. ()
Klasika chambary pri ktorej si uvedomíte odkiaľ má Quentin dejovú linku Kill Bill vol. I, radenie filmu do kapitol, preskakovanie časvých línií, pesničku od Meiko Kaiji, záber na "facies of the cunts who did it to the bride" etc. Niektoré akčné scény sú výborné, niektoré neprehľadné. Čo sa mi výrazne nepáčilo bola kamera, miestami príliš roztrasená. Každopádne je to film zo 73 takže nejaké technické zázraky sa čakať ani nedajú. Film je väčšinu času ladený do červenej so švihmi japonskej ocele, takže pozitíva vysoko prevládajú nad negatívami. 9/10 ()
Skupina padouchů přepadne manžele - manžel je brutálně zavražděn, žena několikrát znásilněna. Pomsta má však netradiční podobu, protože ačkoliv se znásilněná žena jednomu z padouchů pomstí, rozhodne si nechat "udělat" potomka, aby se mohl mstít za ni. A tak když krátce po porodu zemře, její dcera se stane nástrojem pomsty - ve skutečnosti ničím jiným než nástrojem ani není. Projde přísným výcvikem a stane se z ní stroj na zabíjení, spíše terminátor s mečem než člověk. Jde od padoucha k padouchovi, a když je tento náhodou mrtvý, případně se zabije krátce před jejím příchodem, jako by musela mít pocit, že ho skutečně zabila. V případě hrobu ranou meče poškodí náhrobní kámen, pokud se padouch zabil před jejím příchodem, přetne jeho mrtvé tělo v půli. Paradoxně nemá ke svému jednání žádnou skutečnou motivaci - jí nikdo neublížil a vzhledem k výchově, kterou prošla, ani nemůže vědět, co rodičovská láska je (rodiče ani nikdy nepoznala). Nelineárně (v kapitolách) vyprávěná Lady Snowblood je typickým představitelem exploatačních japonských filmů osmdesátých let - rychlé transfokace, krvavé atrakce, samoúčelné efekty (dvojexpozice s komiksem; zrychlování a zpomalování). ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (2)
- Lady Snowblood vo väčšej miere poslúžila, ako predloha k filmu Kill Bill. (werewolf69)
- Autorkou titulnej skladby "Shura No Hana" (Flowers Of Carnage) je samotná Meiko Kaji, ktorá ju aj sama naspievala. (werewolf69)
Reklama