Piesočná žena

Omračujúci director´s cut je v istom zmysle aj metaforou človeka, ktorý sa piesočnatým svahom hrabe na pyramídu Maslowovej hierarchie potrieb. Pritom to najzákladnejšie, čo by mu možno na celý naplnený život stačilo, má samozrejme úplne dole. Ak vylezie nahor, nájde sebarealizáciu. Môže oboznámiť svet s novým systémom kondenzačnej studne, možno po ňom pomenujú chrobáka. Ale dole je žena, ku ktorej síce prišiel ako slepé kura k zrnu, lenže to neznižuje veľkosť a dôležitosť tohto nálezu. K sledovaniu si nezabudnite vziať fľašu vody. Vojnové bubny v čase od druhej hodiny privodzujú tranz. All inclusive filmový zážitok. (13.07.2017)

Tak trochu mě mrzí, že jsem viděl tu režisérskou verzi, protože na ty dvě a půl hodiny to vystačí jen stěží a myslím si, že kdyby to mělo o 20 minut méně, fungovalo by to mnohem lépe a po všech stránkách. I tak se mi to ale hodně líbilo, byť mi trochu vadí, že to ladění do podobenství poněkud ničí logiku příběhu, protože jinak by si ústřední hrdina aspoň pokusil vyrobit žebřík nebo se pokusil přijít na jiné způsoby, které by v tu chvíli napadly asi každého. Natočené je to ale naprosto skvěle, z prostředí to těží opravdu hodně a umí to vyvolat silnou atmosféru byť jen detailním záběrem na padající písek, zahrané je to taky solidně, mělo to fascinující psycho-poetiku (nenapadá mě, jak jinak to popsat) a bavil mě i samotný příběh. A i ten přesah je překvapivě víc propracovaný, než se zdá a není tak moc zřejmý na první pohled, jak jsem se zpočátku obával. Každopádně jsem rád, že mě Tešigahara nezklamal ani napotřetí (a asi se na něj budu muset víc zaměřit, jelikož má dobré nápady a obrovský talent pro filmařinu) a popravdě, kdyby to bylo víc dotažené, bylo by to naprosto dokonalé. A i když mi to naprosto dokonalé nepřijde, i tak mě vůbec nepřekvapuje současné, opravdu vysoké hodnocení. Ten film si ho zaslouží. 4* (24.03.2023)

K literární předloze Kobo Abeho jsem se ještě nedostala, takže nevím co je v čem "lepší" nebo "horší" nebo jak je ta kniha adaptována v tomto filmu, ale filmová verze Písečné ženy se vyznačuje hlavně velmi tísnivou a beznadějnou atmosférou, která je navíc podtrhována jen tichem nebo tajemně strašidelným hudebním doprovodem. Hned v prvních záběrech, kdy hlavní hrdina putuje pískem, hudba vytváří stejný dojem jako například v Planetě opic, kdy se ještě celá posádka vesmírné lodi snaží dostat přes poušť a hory. Když se nakonec dostane do "domácího vězení" na dně písečné díry, tak zkouší v zoufalství cokoli, aby se dostal ven, ale nakonec dopadne asi jinak než by sám čekal, jenže spousta scén je taková trošku vleklá, tak to třeba bude na pětku až po přečtení knížky nebo po druhém kouknutí. (18.07.2010)

To mi takhle jednou jedna kámoška kouká přes rameno a povídá- ,,když už si čteš něco,tak si k tomu ještě přečti Abeho Písečnou ženu." A já na to ,že zas nemám tolik času. A vona na to,že to jsem ale velkej chudák,a ať si teda alespoň někde seženu film. Film jsem si sehnal a zjistil jsem že jsem velkej chudák.Teď sháním knihu.(na rozdíl třeba od Přeletu nad kukaččím hnízdem,se mi tady na konci nedostalo ani té špetky naděje,-ale třeba to nebylo vo mě,vo nás(obecně),- a jestli má polovička říká něco o prozření tak já něco o vyhnití!) (13.06.2010)

Entomolog se dostává při své výpravě do blíže nespecifikovaného místa v dunách, kde se rozhodne přenocovat. Využije nabídku místních a důvěřivě přenocuje u ženy, která bydlí v jámě obklopené všudypřítomným pískem. A již brzo poznává, že tento nocleh nebude jediný. Obydlí se pro něj stane krutou pastí, z níž není východu. Teshigahara již od prvních minut černobílým obrazem a krkolomně lahodnou hudbou evokuje niterné pocity, které jsou umocněny precizně zvládnutou vizuální stránkou a hereckými výkony obou zúčastněných. Mezi mužem a ženou vzniká podivně přátelský vztah, pro oba však notně odlišný. Žena nevidí východisko ze svého osudu, smiřuje se s bytím, jaké je jí určeno. Muž se naopak toužebně a všemi možnými způsoby chce dostat pryč, chce ještě v životě něco dokázat. Deprimující těsnost je cítit z každého záběru. Brilantně zvládnutá psychologická linie postav umožňuje naplno proniknout do konání hlavních hrdinů. Škoda jen, že konec působí moc vykalkulovaně a - s přihlédnutím k předcházejícímu ději - stroze. (28.03.2004)