Jeden život

Rutinně zpracovaný životopisný snímek, který ale díky svému palčivému tématu funguje o řád výše, než se od něj v prvopočátku čekalo. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek One Life, jehož největší předností je vyjma výše zmíněného nosného tématu i fakt, že to celé vypadá vážně velmi skromně. Myslím si, že hollywoodská patina by tomuto snímku spíše uškodila, pročež právě ty televizní kořeny celému projektu dodávají ten správný náboj. Za zmínku zde rovněž stojí i zkušeně vedený scénář, v němž je i přes poněkud delší stopáž akceptovatelné množství hluchých míst. Nesmím zde ale samozřejmě opomenout i zemité herecké výkony, z nichž s přehledem vyčnívá již tradičně excelentní Anthony Hopkins či třeba Johnny Flynn, jenž postavu Nicholase Wintona (člověka v našich končinách důvěrně známého) podal s překvapivým důrazem a naléhavostí. Jsem vážně velmi rád, že takovéto snímky vznikají, jelikož jsem toho názoru, že je velmi důležité, aby příběhy o těchto skromných hrdinech z lidu žily dále. A jsem vážně velmi vděčný, že si právě tento na první pohled nepříliš divácký snímek vysloužil k prasknutí naplněný sál v místním multiplexu. A já už Vám na samotný závěr mohu návštěvu kina rovněž jen a jen doporučit – opravdu to stojí za to. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) (17.02.2024)

Z těch dvou linií filmového příběhu Nicholase Wintona mi dlouho přišla zajímavější ta z období let 1938-39, kdy probíhala ona úžasná záchranná mise. Ten příběh je určitě velmi silný, ač si nejsem úplně jistý, že to vykreslení reálií uprchlických táborů v Československu bylo úplně přesné. Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak film pěkně připomenul fakt, že Winton na celou záchrannou akci nebyl zdaleka sám – a dokonce na rozdíl od svých spolupracovníků většinu času ani neriskoval život v okupované Praze. Pokud jde o dějovou linii z konce 80. let s Anthonym Hopkinsem coby stárnoucím Wintonem, film emočně graduje v oněch známých chvílích, kdy se Winton v televizním studiu setkává se zachráněnými dětmi. Musím říct, že mi z těch scén šel až mráz po zádech. Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že to byla právě možnost zrekonstruovat jeden z nejslavnějších momentů v historii BBC, co bylo hlavní motivací pro vznik tohoto filmu. Vše ostatní, co se můžeme v této lince filmu vidět, je sice díky velmi věrohodnému herectví Hopkinse funkční, ale scénáristicky to není nic světoborného. (23.02.2024)

Pocta nekonečné lidskosti a skromnosti člověka, který nedokázal jen stát a dívat se a současně též velké odvaze těch, kteří denně riskovali své životy pro záchranu jiných. Příběh tichého hrdiny, jenž se nechce smířit s tím, že nemůže pomoci všem, je zde uchopen s vědomím, že jej dnes už zná prakticky celý svět, a tak volí formu vzpomínek starého muže, které snad neposkytují komplexní a hlubší pohled na celé dění a jeho protagonisty, ale na druhou stranu vytváří strhující a neskonale dojemný počin, který vede i k zamyšlení. 95 % (06.02.2024)

Sir Nicholas Winton byl neuvěřitelná postava historie , totální klaďas, hrdina a pořádný film si jistě zasloužil. Dovedl bych si ale představit a přál bych si mnohem lepší. Natočeno je to slušně, s tím bych asi problém neměl, ale nebylo tam vlastně nic zajímavého, žádná scéna, záběr, dialog na který bych si pamatoval, nebo chtěl pamatovat. Emocionální vrchol filmu na mě taky úplně nezafungoval, ale to je možná problém ve mně, „originál“ jsem na YouTube a jinde viděl mnohokrát a funguje maximálně. Je to 108 minut dlouhý film o něčem, co věřím, všichni dobře známe. Minimálně ze škol. No a v tom mám problém, nebylo to moc filmové, spíš takový hraný dokument. To by samo o sobě problém nebyl, ale já šel na film. Příběh je to velmi silný a znát by ho měl každý, ale jako film mi to nic moc nedalo a chvílemi jsem se dost nudil. Myslím, že i takový žánr a příběh by se dal pojmout mnohem filmověji. Je to ideální snímek na kino představení pro školy. Když už zmiňuji kino, rozhodně to není něco, co by bylo nutné vidět v kině a stačí počkat ty dva, tři měsíce na VOD. Palec nahoru bych dal asi určitě, ale jak by řekl klasik, „je to velmi ochablý a plandavý palec“. 60% (11.02.2024)

Už dlouho ve mně nezanechal film takovouto emoční stopu, jako příběh Nickyho Wintona a jeho "dětí". Samotný Winton pochopitelně zaslouží v maximálmí míře glorifikovat a samotný jeho příběh je 5* v plné míře, ale když k tomu tvůrci přidali ještě takovéto emocemi narvané provedení, tak se nebojím už takto ze začátku roku říci, že je to pro mě jeden z filmových vrcholů roku. Cením také četného využívání naší mateřštiny a zapojení domácích herců, kdy to ještě více přidává filmu na autentičnosti. Dneska už je opravdu málo takovýchto filmů, a ještě méně lidí, jako byl Nicholas Winton. (08.02.2024)