Jeden život

Bez Tonyho Hopkinse by bohužel tenhle film zapadl, fakt to táhne především on. Nemám moc rád filmy z období holokaustu, je mi nepříjemný se na ty nácky koukat, připomíná mi to že nejsem neempatické hovado. Nemůžu při hodnocení navíc dát méně než pět hvězd, to si potom připadám jak jeden z těch skopčáků, co tam mlátí nebohé dětičky k smrti rákoskou, prostě čisté emocionální vydírání. Teď mi nezbývá než si jít zahrát Wolfentsteina. Pět hvězd od Nikyho pro Nickyho a doufám že jsou tvůrci se sebou spokojení. (24.02.2024)

Sir Nicholas Winton patří k osobnostem, které není nutné představovat. Bylo o něm natočeno dost dokumentů, na jeho činnost se odkazuje v mnoha filmech. Celovečerní životopisný snímek mu ale asi ještě věnován nebyl. A hrdinu s velkým H zde ztvárnila herecká legenda. Víc vědět nepotřebujete. Je to prostě krásný malý velký film. Skoro 5*. „A vy jste zachránil těchhle osm dětí z fotky, to je pěkné.“ „No, bylo jich trochu víc.“ (14.03.2024)

Takí ľudia ako sú pán Winston sú obrovskí hrdinovia svojej doby. Napriek všetkým zásluhám si zachoval svoju skromnosť a mám pocit, že skôr ho trápilo to, že nedokázal pomôcť zachrániť ešte viac detí z vtedajšieho vojnového pekla. Každopádne, musel to byť skutočne dojemný okamih, postupne sa stretnúť s viacerými  zachránenými deťmi, ktoré už medzičasom dospeli a založili si vlastné rodiny, Film je pekný, dojemný a miestami skutočne emocionálne vypätý. Napriek tomu, mne tam chýbala nejaká väčšia dráma alebo pohľad do osobného života pána Winstona medzi tými dvomi časovými rovinami. Za mňa 3* (16.06.2024)

No ano, je to rutinní filmařina, které až příliš často působí televizním dojmem, ale ten příběh je natolik silný a pohlcující, že veškeré nedostatky snadno zastiňuje. Zároveň je to snad první film, u kterého jsem rád, že nebyl v některých aspektech intenzivnější, což platí především pro nástupy dětí do vlaků a loučení s rodiči. Herecky se filmu asi nedá nic vytknou a aby taky jo, když tu první housle hraje Hopkins, ale tady je třeba říct, že casting vyšel na jedničku. No a samotný závěr.....................ta scéna je notoricky známá, ale i tak platí, že kdo tu neuroní alespoň jedinou slzu, tak nemá srdce. Za mě důstojná pocta úžasnému člověku i jeho spolupracovníkům, kteří se na záchraně dětí podíleli. 90% (10.03.2024)

Skromný Nicholas Winton se jako hrdina nikdy necítil a o jeho zápalu během 2. světové války dlouhé dekády nikdo nic nevěděl. My dnes ale samozřejmě dobře víme, že v letech 1938 a 1939 organizoval v tehdejším Československu odjezdy židovských dětí do Velké Británie a obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Mladý londýnský makléř tehdy zachránil 669 židovských dětí. Nejprve se tak stárnoucí, celoživotní humanista Anthony Hopkins dostane během vyklízení pracovny ke svému starému albu, díky kterému ve vzpomínkách pronikne (a my s ním) do předválečných let, kdy coby mladý idealista překonává byrokratické překážky a bojuje za životy nevinných. Umně vyvážené flashbacky do předválečného období jsou fajn, ale to hlavní se dostaví až v přítomnosti Hopkinse, který opakuje, že za celým záchranným úsilím nestál zdaleka sám. Samozřejmě nechybí dojímající se tváře, tklivá klavírní hudba a nezbytný patos, který vyvrcholí idylickým (možná) čajem o páté u bazénu. Ale snést se to dá. Každopádně víc bych ocenil dokreslení onoho Wintonova zápalu. Motivace pomáhat OK, ale přeci jenom... tady se asi dalo zapracovat víc. Poučit z minulosti jsme se evidentně dostatečně nedokázali, ale od toho to posuzovat tady asi nejsme. Důstojný, solidní kus, jen těch aktuálních 86 % je docela dost přehnaných. (19.03.2024)