Titanic

Společně s Twisterem jeden z nejlepších a nejprogresivnějších - nejen katastrofickyćh filmů - 90. let. Zatímco Titanic je snem za klasickými hollywoodskými filmy a klasickým hollywoodským bezešvým vyprávěním, Twister je ukázkou nové kinematografie - kinematografie atrakcí. Kde Cameronova Propast skončila, tam velkofilm oceněný 11 Oscary teprve začíná. Jak napsal Karel Thein ve svých "filmových esejích" Rychlost a slzy: "(...)Titanic se naopak opírá o zdánlivě neakční analogii mezi hloubkou oceánu a hlubinami lidské paměti." James Cameron jakožto asi jediný americký současný auteur, jemuž postavení dovoluje dělat, co si zamane, se na rozdíl od svých následovníků neutopil v megalomanii, spjaté s velkým rozpočtem a velkými očekáváními publika (Sam Raimi - Spider-Man 3, Peter Jackson - King Kong...). Naopak je nutné obdivovat scénář, v němž si přirpavil živnou půdu jak pro romantickou, sentimentálně laděnou část, tak i pro tu akční, protože v obou částech je určujícím prvkem voda - voda zamlžující či vzpomínky vyvolávající, voda ničící. Přestože osudy některých postav (Jackův kamarád, např.) nejsou v kinoverzi dořešeny, je nutné pochválit také perfektní orientaci v prostoru a členění na několik sociálních třid. DiCapriovi jsou sice předepisovány ty nejsměšněji, nejsnáze zparodovatelné věty, ale on je ustál se ctí, všichni herci ve filmu jsou víc jak slušní a dají vzpomenout na staré doby Jihu proti Severu apod. klasik. Mistrovským kouskem je pak samotný závěr, v němž jinak tragicky končící příběh vyzní šťastně, přesto do jisté míry - vzhledem k sebereflexivnosti snímku - trpce a hořce: protože říká, že některé (filmové) časy jsou už definitivně pryč. (17.07.2007)

TITANIC v roce 2019 nejen skvěle vypadá (poctivých 200$), i skvěle funguje po všech stránkách a ve všech žánrových rovinách; jako historické drama s lehkostí, portrét tehdejší strojené smetánky, dojemná osudová romance, napínavý katastrofický survival. Potápěcí část je impozantní, poslední scénky se stařenkou zasahují tvrdě, ústřední melodie dokonalá. Jeden z nej velkofilmů všech dob ✓ [Kino MAT 35mm] (30.03.2019)

Cameron natočil brilantní a dokonalý katastrofický film. Bohužel to samé se mu nepovedlo u romance. Jakožto romantický film je Titanci dosti ubohý, ale tím nechci schazovat skvělé herecké výkony obou představitelů. Cameron sáhl k tomu nejjednoduší možnosti a to ke kýčovité romanci, která je příliš dolslovná, vše je zde naservírováno natolik lacině, až to působí jak z telenovely. Cameronovy chybí ona symbolika, rafinovanost a hra s divákem. I Jane Austinová by se zarděla nad jistou banálností celého milostného trojúhelníku. Jinak se mi bohužel zdála i špatně napsaná postava Jacka, u kterého jsem měl neustálý pocit, že to s Rose nemyslel vážně a bral ji pouze jako letní románek. I přesto všechno se jedná o nesporně kvalitní film, který stojí za shlédnutí. (03.10.2006)

(1001) Já mám k Titanicu tak rozporuplný postoj, jako snad k málokterému filmu. Zosobňuje, vzdává poctu a zároveň předpovídá všechny blockbusterové mory, které mi brání brát tento druh zábavní kinematografie vážně: pokřivování faktů a minulosti, romantizace neštěstí, touha být větší a ještě větší, nekonečná stopáž, kritika kapitalismu ryzími kapitalisty, a nejspíš ještě další věci, na které si teď nevzpomenu. (Obsazování hlavních rolí absurdně pohlednými mladými herci jako zápor uvádět nebudu, neboť tento krasavec a tato krasavice, na rozdíl od většiny modelů a modelek dnes okupujících blockbusterové plakáty na nástěnkách (viz například Margot Robbie), jsou právoplatnými, schopnými a charismatickými herci). Ale na druhou stranu se na něj dívám opakovaně a nemívám u toho pocit, že bych si chtěla vytáhnout mozek z hlavy hákem skrz nosní dutiny. A navíc má dva momenty, u kterých vždycky brečím a které se mi uprostřed všeho balastu velmi líbí: Ten první je, když se na konci filmu Rose zmocní píšťalky a kamera zůstává na jejím obličeji a jejích očích, a ten druhý je záběr na fotografie z jejího života a zejména na tu, kde sedí v koňském sedle obkročmo jako muž. Nicméně při sledování filmu v lednu 2018 jsem si k těmto dvěma brečícím pasážím přidala ještě jednu úplně na začátku, když jsem si vzpomněla, že Bill Paxton už není mezi námi. Odpočívej v pokoji, ty zatracený sympaťáku. (19.01.2018)

Velkofilm, ještě aby ne. Příjde mi to ale, že jak samotná loď, tak samotný film postihnul stejný nebo alespoň obdobný problém. Velké naděje, velké očekávání a pak strmý pád. Problém je, že právě u tohoto filmu jsou lidi, kteří ho milují a lidi kteří ho haní. Já osobně ho mám rád, ne zas natolik, že bych byl zblázněný Leonardem nebo Kate, ale tím, jak je natočený. Jeden z nejdražších, dříve i nejdražší film, který byl, kdy vůbec natočený v Americe se stal úspěšný, vydělal si na sebe, ještě aby ne. Tvůrci ho točili za tím cílem, jak velký titán byla loď v té době, tak monumentální musí být film v té době a také se tak stalo. Není chvíle, kdyby se o tomto filmu nemluvilo i dnes. Věrohodně ukázal poslední chvilky na lodi, které nebylo souzeno. (24.02.2005)