Džuon

Kayako mě asi nikdy nenechá klidnou. Chtěla jsem se přesvědčit, jestli je americký remake opravdu lepší, protože moje vzpomínky a zážitky, když mi bylo asi třináct, napovídají, že klidnou noc jsem pak opravdu neměla. To dnes asi už nebude tento případ. Kdykoliv přišla na scénu Kayako, husina byla zárukou, ale okolní příběh, omáčka a řemeslná práce je opravdu velmi bídná a děj je dosti špatně stravitelný oproti US verzi, takže to není takový ten plnohodnotný hororový zážitek. Stopáž je vzhledem k tomu sice velmi sympatická a přes to, že je strašení docela kvalitní a nadmíru znepokojivé, nevyrovná to ten zbytek. Na dvojku kouknu možná někdy, až se mi bude chtít a porovnám. (08.05.2017)

Na JU-ON jsem byl dost zvědavý - ódy na originalitu, parádní lekačky atd. se pěly široko, daleko. A jak jsem s JU-ON dopadl? Mé pocity? 1. Zážitek z filmu mi nepokazilo nadměrné očekávání. 2. Bez ohledu na bod 1 se dostavilo mírné zklamání. JU-ON není špatný film - je zajímavě natočený, má hlavu a patu... ale když já se u něho taaakhle nudil. Byl táhlý a nudný; a bohužel to nezachránilo ani těch pár lekaček, které navíc a bohužel taky nepatřily k těm infarktovým. Shrnuto a podtrženo: Není to špatný film, ale imho nevýrazný, chvílemi táhlý a bez pořádných lekaček. Výsledný ortel: 70%. (03.09.2005)

Americký remake mě tehdy totálně unudil, ale stejně mě cukalo dát šanci japonskému originálu, tomu úplně nejpůvodnějšímu. Obával jsem se, že i ten mi totálně nesedne, jelikož to nejspíš je něco ve stylu televizního  film - jenže ten v japonském podání vypadá jak nějaké home video. Takže jsem se tak nějak čekal, kdy přesně se z toho stane porno, ale kupodivu to nebylo vůbec špatné. Sice to vypadá jak to vypadá, ale i přesto to má pár solidně udělaných scén a nějaký um v té kameře stejně vidět je. A ačkoli je retrospektivně roztříštěné do kapitol, sem tam to vůbec nemá špatnou atmosféru. Tudíž něco do sebe to má, jednou jsem se dokonce i trochu lekl a ani ten příběh nebyl úplně nejslabší (i když minimálně v současnosti už je to jen nejklasičtější mustr), ale stejně to i na 70 minut působí zbytečně rozvlekle, nijak zvlášť mě to nepohltilo a hlavně je to ten nejklasičtější z japonských hororů, ve kterém straší bubák a la Samara a děcka s hodně bílou pletí... 3* (19.12.2021)

Atmosférou sršící video film s lookem podřadné telenovely, který ovšem nabízí výborně naaranžované bubáky. Díky rozdělení na kratší úseky navíc film udržuje v podstatě nonstop napětí a i přes v podstatě nulový děj a absenci výraznější pointy dokáže vaší pozornost udržet, ukolébat a následně i vystrašit. Právě ty nejlepší momenty jsou totiž skvěle dávkovány. 75 % (13.06.2010)

Japonský videofilm, který člověka až dokonce nenechá vydechnout nad tím, co se dá dělat s obyčejnou televizní kamerou. Celý film, skutečně jako by vypadl z nějaké české televizní inscenace osmdesátých lettedy, alespoň obraz tomu nasvědčuje. I přes dostupné prostředky se tvůrci s napínavým tématem vyrovnali originálně a dokázali, že nedostatek peněz neznamená ztrátu kvality filmu. Ba naopak, největší klady Ju-onu spočívají právě v jeho lacinosti. Takže bych technické zpracování bych hodnotil kladně, přesto mi příběh přišel poněkud skomírající. Jen mi není jasné, kdy se v Asii přestanou natáčet filmy o strachu skrytém za mobilními telefony. Začíná to být nuda a přiznejme si – nastává doba polyfonních melodií, které už člověka tak nevyděsí (natož ráno probudí:-) (11.11.2004)