Džuon

Dal som šancu “Ju-on”, lebo tento snímok je absolútne prvou prvotinou v prípade mnohopočetne spracovanej “Nenávisti”. Divákom bude najviac známa americká verzia: “The Grudge”, ktorá je skutočne veľmi vydarenou, atmosferickou záležitosťou. Tento “originál” tenkrát poprvé, pôsobí ďaleko viac komornejšie ako jeho následníci. Je skrátka cítiť nižší rozpočet, a s tým spojenú absenciu “klišé” prvkov, či masiek s gore. Ja však vyslovene nespokojný nie som. Snímok trvá 70 minút, ušiel pomerne rýchlo, niet prečo mimoriadne hundrať. Po dejovej stránke má proste tento Japonský, kultový snímok svoje čaro aj po 20 rokoch. (28.12.2020)

Po zkouknutí obou Ju-On: The Grudge a amerického remake na mě tento televizní díl moc nezapůsobil. Lekačky jsou ve všech Grudge dílech mnohem děsivější a atmosféra hutnější. Vyjma učitele Kobayashiho jsou výkony herců nic moc. V normálních situacích se chovají poněkud strojeně a nepřesvědčivě. Naopak mne potěšila scéna s Kayako plazící se po schodech na konci epizody s Kobayashim, jež mi přišla jako nejlepší schodišťový moment ze všech Ju-Onů, o remake ani nemluvě. Skvělá byla dívenka s utrženou čelistí. Osvěžením pro mě byla dnes známá japonská herečka Chiaki Kuriyama a její střet s mňoukajícím Toshiem ve sborovně. Slušný duchařský nadprůměr v syrovém televizním zpracování. 7/10 (02.11.2005)

„Doteraz som sa o vaše dieťa staral ja. Teraz sa vy postaráte o moje. Vaše dieťa sa práve narodilo. Je to dievčatko.“ Fuj, to bolo! Najmrazivejší diel ságy. Tušil som, do čoho idem, tak som si ju pozrel za bieleho dňa. Vonku snežilo a na stole rozvoniavala káva. Napriek dennému svetlu som bol znova rozklepaný. Pri hororových knihách a poviedkach zažívam len v minime prípadov pocit strachu. Pri filmoch ho zažívam oveľa častejšie, ale tiež nie príliš často a ak sa reálne bojím, je to skôr rarita. U tohto filmu som sa bál, dokázal vo mne vyvolať znepokojenie a nervozitu. Určite jeden zo 100 najdesivejších hororov, aké som kedy videl. P.S. - Viete, na čo slúži saké? (17.02.2006)

Je až s podivem, že režisér Takaši Šimizu točí stále dokola jeden a ten samý film. Ať už je to Ju-on (2000), Ju-on: The Grudge (2002), či The Grudge (2004). Ač jsou všechny 3 v podstatě téměř identické, nejlepší z nich je posledně jmenovaný. Ale to ještě nekončíme. Dále je tu Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge 2 (2003). A navrch ještě pár remaků od jiných režisérů. (10.06.2019)

Některé momenty hodně povedené a hororově skvěle zpracované, některé sekvence naopak uspávající a hrozně roztahaně nudné. Děj vcelku zajímavý, skládačkovitě poskládaný, ale možná až moc domotaný. Na první film, který odstartoval Nenávist, to je slušná prácička, která dala vzniknout skvělým a určitě lepším kouskům z roku 2003. 60% (22.03.2012)