Sluneční jas

Opravdu monumentální a ambiciózní film, který má dobrou atmosféru a charisma. Ale také je snad až příliš dlouhý a navíc je snad až trochu vlezlé to neustálé zdůrazňování hendikepu židovského původu v jakékoliv době a za jakéhokoliv režimu. Ne že by to měli lehké, ale hlavní postavy si v té mučednické roli až libují, aby pak mohli jednodušeji odůvodnit všechna svá počínání, především sobě samotným. A tak trvá celé tři generace, kdy se rodinný původ snaží členové rodiny utajit, aby se nejmladší člen rodiny hrdě přihlásil ke svým kořenům a ke své podstatě života. Vynikající herecký výkon předvádí Ralph Fiennes v hlavní trojroli Ignatze Sonnenscheina, později Sorse, Adama Sorse a Ivana Sorse, později opět Sonnenscheina. Monitoruje maďarské dějiny v kontextu celé střední Evropy od doby rakouské monarchie přes demokratické a nacionalistické tápání, fašismus a definitivní nástup komunismu. A snad největší chybou života byl židovský původ. Kdykoliv, kdekoliv, za jakéhokoli zřízení. A nic na tom nezměnilo ani to, že jste byli ctihodní soudci ve zkostnatělé monarchii, nebo veleúspěšným šermířem a reprezentantem země, či komunistickým policejním vyšetřovatelem. Hlavní provinění bylo židovství, pro které se trpělo všude, jako trest za ukřižování Ježíše Krista, jako trest za úspěch a prosperitu, jako jednoduchý cíl nenávisti, do které se promítal osobní strach, frustrace, závistivost a nenávist pramenící z vlastní malosti a tuposti. Z dalších rolí: nespoutaný živel Valerie Sonnenschein, později Sors (šarmantní Jennifer Ehle, jako stará Jenniferiina matka Rosemary Harris), nevlastní sestra, milenka a manželka ctihodného soudce Ignatze, temperamentní Greta (Rachel Weisz), milenka Adama a současně manželka jeho bratra, komunistická majorka Carole Kovács (Deborah Kara Unger), Ivanova milenka zaštiťující se silnými muži, tolerantní Hannah (Molly Parker), Adamova manželka, Gustave Sonnenschein, později Sors (James Frain, jako starý John Neville), Ignatzův bratr a lékař, který se již od mládí zasazoval o komunistické zřízení, moudrý Emmanuel Sonnenschein (David de Keyser), pracovitý otec Ignatze a Gustava, jeho starostlivá žena Rose (Miriam Margolyes), István Sors (Mark Strong), Adamův méně úspěšný bratr, muži ze šermířského prostředí generál Jakofalvy (Rüdiger Vogler), baron Margitta (Hanns Zischler) a Anselmi (Péter Andorai), rodinná služka Kato (Katja Studt, jako stará Mari Töröcsik), Andor Knorr (William Hurt), komunista, vyšetřovatel a Ivanův kamarád, a spousta dalších a dalších. Velkolepé ambiciózní dílo, kterému se dá mnohé vytknout. A přesto je především úchvatné ve svém rozsahu bolestivé historie a hledání životního místa člověka. (01.08.2012)

Myslím, že film zobrazujúci životopisný príbeh jednej rodiny výrobcu alkoholu (niečo podobné ako pichandovci z Tisícročnej včely) si zobral na svoje plecia príliš veľa. Často v histórii skáče, niektoré historické momenty sú viacmenej len spomenuté či zinscenované jedinou scénou (napr. nástup komunistov v maďarsku), pritom menej zaujímavým romantickým vzťahom je venovaný nebývale veľký priestor. Spolu s brutálnou 3-hodinovou stopážou je to jednoducho masaker, ktorým trpí zážitok z filmu. Pritom dejovo má na čom stavať, jednak je tu zaujímavý kus histórie Rakúsko-Uhorska, neskôr Maďarska, jednak športového života v menej tradičnom športe - šermu, jednak pohnuté osudy židovskej rodiny, na ktorú sa to pozvolna valí pomaly z každej strany a je jedno, na akej strane stoja. Krásny príklad, keď sa z vojnovej obete, predtým tichého podporovateľa fašistickej vlády stáva horlivý predstaviteľ komunistickej tajnej polície, ktorý je neskôr pre svoje svedomie nežiadúci. Stavať sa dá aj na vynikajúcom výkone Rapha Fiennesa v hlavnej trojroli. Len škoda toho piplania sa v menej zaujímavých pasážach, ktoré sa nevyhli nude. Výrazne by mu pomohlo aj prestrihanie. (22.12.2022)

Hrozně dlouhé, ze začátku (první hodina) jen vyprávění rodinné historie, nic záživného. Dvojrole jsou obecně debilita, trojrole se ale už popsat snad ani nedá. Takže hrát otce a syna a potom jeho syna jeden herec mi přijde hodně... tfujky, ne-li pitomé. Pak se postupně začalo teprve něco KONEČNĚ dít. V každém případě 180 minut je přestřelené. První hodina si zaslouží pořádné sestříhat, ve zbytku by se také něco našlo. (08.09.2012)

Velkolepé, ale podivně chladné vyprávění o třech generacích maďarských Židů ve 20. století. Už to samo o sobě dávat tušit, že film nebude žádná selanka. A taky není.____ Tři muži z jedné rodiny si navíc kromě politických, geografických a náboženských potíží, které na ně prostě spadnou, aniž by je mohli ovlivnit, ještě vyznačují tím, že zásadně vždy volí špatně. Ať už při výběru manželky, ideologie nebo země. Otázka je, jestli v tom čase, prostoru a s tou národností, kterou měli, vůbec byla šance na nějakou správnou volbu. Snad jedině, co nejrychleji zdrhnout pryč. ___ Přestože film obsahuje hodně emociálně vypjatých, dramatických i krutých scén (nejotřesnější ozdobička všech dob na vánočním stromě), působil na mě hodně odcizeně a vzdáleně. Možná až příběh posledního z rodu (tady to Fiennesovi neskutečně slušelo) mi připadal více životný. /27. 11. 14./ (27.11.2014)

„Nebudeme ničit talentované lidi. Stačí, že je vyděsíme. Nakonec s námi stejně budou spolupracovat.“ Před projekcí jsem měl obavy z obludné stopáže, resp. nudy vzhledem k tématice a žánru. Na druhou stranu jsem tajně věřil Szabóovi. A opět mě nezklamal! Jistě, najdou se tu zápory jako jazyková stránka, nepříliš vydařený casting mladých herců, ze kterých později „vyrostou“ jejich hvězdní kolegové a trochu natahování směrem ke konci filmu. Ale jinak je to až obdivuhodně pohromadě držící 3-hodinová/generační/režimní sonda do života jedné maďarské židovské rodiny a jejích osudů. Technicky výborně zvládnutá a nejinak tomu je v případě herců (nutno zatleskat především Fiennesovi za jeho trojroli, z nichž každou dokázal vyjádřit dostatečně odlišně). Hodnotím solidními 4* a Szabó mě Slunečním jasem definitivně utvrdil v tom, že si zaslouží místo mezi mými top 10 režiséry. „Lid si žádá svobodu, má ji mít. Je to jednoduché.“ – „Lidé nechtějí svobodu, chtějí jen jistotu.“ (24.12.2014)