La Tarentule au ventre noir
The Black Belly of the Tarantula
The Black Belly of the Tarantula
Réžia:
Paolo CavaraScenár:
Lucile LaksKamera:
Marcello GattiHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Giancarlo Giannini, Claudine Auger, Barbara Bouchet, Rossella Falk, Annabella Incontrera, Silvano Tranquilli, Barbara Bach, Stefania Sandrelli (viac)Obsahy(1)
Inspektor Tellini (Giancarlo Giannini) pátrá po maskovaném sériovém vrahovi, který zabijí modelky jednoho módního ateliéru. Stejně jako zabíjí černé vosy své odvěké nepřátele tarantule, tak tento vrah modelky nejdříve paralyzuje a poté jim rozpáře břicho. Vyšetřování zavádí Telliniho do lázní, se kterými mají všechny oběti určitou spojitost. (Chatterer)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
Velmi nadstandardní kousek , který diváka udrží v pozoru především díky skvělým vraždám krásných žen a tentokrát velmi zlověstné Morriconeho muzice. Zápletka není nijak geniální a rozuzlení mohlo být nápaditější ale dobová atmosféra a giallo trademarky fungují na jedničku tak není důvod tarantuly nedoporučit a nepokochat se další kvalitní Italskou záležitostí. ()
Jedno tomuto snímku upřít nelze, je to skutečně horor, bohužel pouze umělecký. Nebýt závěrečné komické vložky, kdy musela jedna dobrá duše vysvětlit detektivovi, proč vlastně je vrah vrahem, člověk by se u této slátaniny ani nezasmál. Jestliže je giallo typické explicitním zobrazením násilí, váhám, zda lze tento film považovat za giallo. A docházím k závěru, že ano. Násilí páchané na jeho divácích se přece také počítá. ()
V rámci gialla síce možno priemer, ale tu ide skôr o to, či vám film podobajúci sa atmosférou skôr na klasickú detektívku sadne. A ide aj o to, či máte radi Giancarla Gianniniho. Krásne talianske ženy máme (v tomto žánri) radi všetci, len vás možno z tohto hľadiska v závere na pár minút zamrazí, ale podľa očakávania až zas takú odvahu tvorcovia neprejavili, aby boli k hlavnému vyšetrovateľovi nepatrične krutí. Všetko sa točí okolo pašovania a predaja kokaínu, nakoniec to celé ale vypáli inak a asi to ani nikoho neprekvapí. ()
Průměrné giallo s pěknou kamerou, jako vždy kvalitní Morriconeho hudbou, chytlavým úvodním erotickým songem a Barbarou Bach, co se ale snímkem jen míhá. Samotný název mě nalákal na něco hodně temného, což se nakonec nekonalo. Místo černých rukavic gumové, jehla, nůž...červené šaty, červené auto, červená držátka u vozíků, červená poštovní schránka a ....a samozřejmě krev. Vraždy jsou rozkošné, leč napínavé scény příliš krátké. Proč udělali tvůrci z inspektora neschopnýho moulu, těžko říci...ale naběhal se s ostatními, to se musí nechat. Co mi však vadilo nejvíce, byl souboj pavouka s hrabalkou! Hrabalkou, jo? Hm, tak to byla obyčejná včela! Hlavně že měli jako poradce odborníka na hmyz... ()
Umíte si představit situaci, že s někým vedete obšírnou konverzaci, zdárně chňápete význam všeho, co do vás druhá strana hustí, protože nejste žádnej blbec a v hlavě prostě tu průměrnou slovní zásobu máte, když najednou bum, podlomí se vám kolena, jelikož v rozhovoru někdo řekne giallo a vy netušíte která bije? Jo, možný je cokoliv, rozumbradů je všude dost, takže není od věci jejich řady doplnit a předcházet tak společenskému znemožnění. S klidným svědomím tak mohu všem hltačům tohohle žánru napsat, že na mě už jste krátký, neboť já mám povinnou návštěvu v těchhle neklidných vodách čerstvě za sebou. Klika, že Tarantola nejspíš obsahuje všechny potřebné ingredience, které bych měl znát, tedy kozy venku, pěkné baby, něco rozlitého kečupu, lehce depresivní kameru, šílený soundtrack (promiň, Ennio) a vraha, který překvapivě není zahradníkem .. tudíž jsem po dnešku poučen a dělám rovnou giallu pápá, protože mi to jednou bohatě stačilo .. ()
Reklama