Tina

Snímek, který až tak za moc nestál. Jde o to že hudba Tiny Turner mně nic neříká, ale její životopisné drama nemusí být špatné. Problém je v tom že její představitelka Angela Bassett ji není vůbec podobná, ale výborně vystihla klasická gesta, pohyby a mimiku Turnerové a její výkon je zajímavý. Co mě osobně překvapilo je ale výkon Laurence Fishburna v roli jejího násilnického muže Ika Turnera. Ten byl ve své roli až mrazivě přesvědčivý a Bassettovou místy citelně převyšoval. Závěr si tvůrci mohli odpustit. Na podiu se totiž objeví vedle Bassettové skutečná Tina Turner a to sem vůbec nepasovalo. Výsledkem je místy zajímavé, ale hodně průměrné drama, které se především opírá o vynikající výkony herců. (24.02.2009)

Hodnotit slovy? Kdepak, toto si musí každý filmově prožít sám a udělat vlastní názor. Kdo má rád Tinu, její temperamentní hudbu a obdivuje její obrovskou vnitřní sílu vyhrabat se opakovaně ze dna, jistě nezalituje toho, že strávil s Tinou 118 minut. Ten její temperament a chuť do života bych v těch letech chtěl mít. BRAVO! (29.03.2010)

Má môj obdiv Tina Turner, že to tak bravúrne zvládla. Jej príbeh je emócionálna cesta násilia , bitiek a ponižovania. Herecké výkony sú nadštandardné. A film je pútavo natočený. Režisér skvelo zachycuje naliehavosť situácie niečo spraviť so svojím životom ak na vás vykonáva milovaná osoba násilie. 8/10 (11.09.2018)

Jsou to tak 2-3 roky, co jsem film viděla poprvé a věděla jsem, že ho budu chtít vidět znovu...Angela Bassett je v něm za mě naprosto excelentní a mrzí mě, že nezískala ke Globu i Oscara. Ten příběh je za mě tak silný a již mnohokrát se opakující, ale Bassett i Fishburne mi tam tak skvěle sedli, že to můžu vidět klidně za pár let znovu... (11.09.2022)

Papírové ubrousky vždy při ruce, každou chvíli je třeba utírat nějakou tu krev z tváře. Angela Bassett dobrá, písničky taky dobré, hadry pěkné a záviděníhodné, kroucení zadkem jakbysmet, zbytek se mohl klidně vystříhat. Vraťme se ale pět na počátek, k Ikeovu sadismu, který se zdá být nosným tématem filmu. Ostatně profitují z toho oba: Ike bezprostředním činem a Tina následným popisem. Ike to vidí zřejmě takto: "Představa, že mám tělo, jehož statut je jiný než moje tělo, je pro perverzi podle všeho charakteristická, přestože zvrhlík cítí jinakost cizího těla." (Klossowski Pierre: Sade můj bližní). Pro Ikea se Tinino tělo stalo od svého neoddělitelné. - Zapomeňme ale na Ikeův sadismus a zůstaňme u Ikea muzikanta a pusťme si jeho geniální hudbu, třeba z poslední desky ("Rising with the blues") "Goin' Home Tomorrow", tam je to všechno. (01.02.2020)