Longlegs

// Čím dýl nad tím přemýšlím, tím víc se mi to líbilo. Stojí to hodně na hlavní postavě, která je naštěstí nejen dobře zahraná, ale i parádně napsaná a konceptově zajímavá. Příběh je osekaný jenom na to nejdůležitější, a tak dostávají prostor hrátky s kamerou i zvukem, budování atmosféry, teasování záporáka (který je následně krásně vyšinutý i ďábelský zároveň) a nějaké ty lekačky. Samozřejmě nechybí ani poctivý procedurální momenty, který z toho ve finále dělají především detektivní story, byť s hororovými prvky a notnou dávkou satanismu, který vyžaduje nějakou tu vlastní interpretaci zla okolo. Vlastně je to víc Deliver Us from Evil než třeba Se7en nebo Silence of the Lambs, akorát promyšlenější v detailech a precizněji natočené, i když za cenu silnějších raw emocí. V rámci žánru vynikající příspěvek, kéž bychom takové dostávali častěji. 8/10 (13.08.2024)

Charlie Manson očekával Helter Skelter, apokalypsu zašifrovanou ve stejnojmenném řízném fláku od Beatles. Bledý Longlegs okultně zneužívá geniální texty a melodie od T-Rex, kteří dovedli rozproudit taneční krev a současně vyhrožovat ozubeným chřtánem hydry, jenž se v tomhle bezútěšném filmovém prostoru snáší opravdu na všechny. V klasickém detektivním příběhu je Cageův loutkářský messenger všudypřítomný, ať už díky časovému rozptylu v důmyslně zapuštěných flashbacích nebo napojení na zvláštně senzibilní protagonistku, jejíž detektivní šestý smysl tu funguje jako projektor absolutního zla, číhajícího možná i uvnitř vaší rodiny. Dá se tak omluvit i související scenáristické zlenivění, kdy agentka s okamžitými projevy posttraumatické stresové poruchy příliš snadno proniká do nitra dekády nerozluštitelné záhady. Je sympatické, že celý film detektivně krouží rozklíženou individuální pamětí ohledně jedné navracející se sekvence, jak to dělal ve svých giallo pátračkách také Argento. A že přitom nepřestává být dusným hororem s cejchem satanských třech šestek, v němž má zlo trvale navrch a projevuje se i nepředvídatelně, s pocitového hlediska neodbytně – ačkoli je sbírání stop někdy příliš nahodilé (a zajímalo by mě, co se stalo s dopadeným týpkem v úvodu), atmosféra pomyslně neopouští hnusné doupě Buffalo Billa a fakt se mnohdy cítíte, jako když se pod vámi pootevřela pekelná brána. Perkins je v tomhle unikátně šikovný a navíc tu má zase božskou Maiku Monroe, která si to musela psychicky vytrpět a ustála to skvěle. Tím si sám o sobě tentokrát nejsem tak jistý. 80 % EDIT: Longlegs dost referencují hororově laděné investigativní klasiky jako Psycho, Mlčení jehňátek nebo Sedm na úrovni tematických větví příběhu, hlavně s ohledem na zpočátku mimoděk budovanou rodinnou linii zakořeněnou ve flashbacích, kde třímá i pravda o detektivní záhadě. Tyhle inspirace přitom nestrhávají pozornost samy na sebe a Perkins kolem nich originálně rozplétá postklasicistní žánrovku řízenou mimo jiné dost netradičním soubojem dvou žánrových dominant - film začíná jako detektivka se subjektivně angažovanou hrdinkou, již zlo celou dobu navádí v rámci svého masterplánu a do popředí se dostává hororová nadpřirozenost světa ve stadiu předpeklí, kde nezbývá než se ptát, co jste i vy schopní udělat pro dítě svěřené vám do ochrany. Může to být pořádně děsivé, ale zatímco napoprvé mě Longlegs bavily víc pro tísnivé pocity spojené s mučivě gradovaným poznáním protagonistky, podruhé jsem si víc vychutnal zajímavě převrácenou vypravěčskou strukturu. Převrácenou ve prospěch dobré žánrové pravdy, že někdy zlo zkrátka zůstává jeden krok před vámi. 85 % (23.08.2024)

Ještě před nástupem VOD bylo obvyklé, že na pozadí přelomových žánrových hitů či v rámci skomírajících frančíz vznikaly jejich stylistické levné kopie. Ty většinou byly dost mizerné, ale sem tam se staly odrazovým můstkem pro audiovizuálně ambiciozní tvůrce, které z nich vymačkávali maximum toho, co jim v rámci daných mantinelů bylo umožněno. Mezi takové projekty lze zařadit třeba Universal Soldier: Day of Reckoning, Mulcahyho Ressurection a projekty imho velkého obdivovatele tohoto druhu filmů, režiséra Panose Cosmatose. Takový typ snímku má svojí svébytnou atmosféru, která často vychází právě z jeho limitů. Nejsou peníze na herce či statisty, takže ty filmy jsou zvláštně prázdné, osamělé a vylidněné. Nikomu se nechce do nich investovat svoje nejambicioznější scénáristické nápady, takže pod tou vážnou, mlčenlivou slupkou se většinou ukrývají šílené hovadiny, které se nám snaží být utajeny pod nánosem efektních, často sadisticky brutálních scén. Budgetová a časová omezení často nutí tvůrce k vynalézavým technickým řešením. Ty pak často budí dojem, že některé věci mají ve filmu důležitější účel než tomu ve skutečnosti je. Tyto filmy si tak, často mimoděk, vytvářejí vlastní podivnou odtažitou atmosféru, která třeba na mě velmi funguje. Longlegs jí je pak přímo prosycený a já regulérně vnímal, jak můj mozek se dobrovolně vzpírá pochopení toho příběhu, abych mohl přestat řešit jaká je to jankovina a naopak si mohl bezelstně užívat tu kolekci creepy výjevů zasazenou do apokalyptické krajiny zimního Oregonu plného prázdných domů u zapomenutých cest. FBI, satan, keramické panenky a spousta hodně moc krvavých vražd. Mám to rád. (24.08.2024)

Oceňuji, že to není jen tuctová kopie všech těch "Insidious" a "Conjuring" a snaží se to o něco jiného. Atmosféra většinou docela funguje, ale scénář je velmi slabý, děravý a Nicolas Cage (který je na plátně pár minut) tomu všemu spíš škodí. Byla chyba dělat z tohoto hororu částečnou detektivku, protože se hlavní hrdinka (agentka FBI) chová téměř non-stop jako naprostý kokot a ignoruje všechny vyšetřovatelské zásady. (12.08.2024)

Tady jsem byl velmi natěšený a pořád dobrý, poutavý, ale taky lehce děravý a frustrující. Řešení? Vypustit sr*čku se satanskou panenkou a přepsat celý závěrečný vysvětlení (moc si nesedlo), klidně ještě přitvrdit a přidat na mrazivý, zlověstný, temný atmosféře zvrhlostí. K řemeslný kvalitě a intenzitě třeba Hereditary to přeci jen má daleko. Cením ale každý horor, co do toho jde a není další stupidní popkornová zbytečnost, extra bod za Cageovo úchylácký stvoření - maska skvělá a je dobře, že v ní není příliš k poznání. 666 (12.08.2024)