Kápo

SS-man Karel strhává umírající Židovce Edith, recitující z Šemy verše "Slyš Jisraeli! Hospodin, Bůh náš, Hospodin jeden jest", z kápovského kabátu nacistické insignie. Mladá Edith odchází z hodiny klavíru, skotačí po pařížských ulicích a netuší, co jí přinesou další dny jejího života. Jen těžko se lze na tento příběh dívat a nedomýšlet si, co může člověk dělat na jejím místě. A může si to vůbec domýšlet, když prožil nejsnadnější a nejpohodlnější období, které tato planeta dosud nabídla? Film nabízí dvě možnosti: její cestu a cestu solidarity, třetí je cesta pana Theodora Mundstocka: za dráty se nedostat. Dostat se za ně znamená postupně přijít o svou minulost, a tím o sebe sama, a ztratit svou budoucnost, a tím sebe sama na druhou... Jorge Luis Borges ve své brilantní krátké povídce Jih (Sud) říká, že člověk by měl zemřít, když je klidný, spokojený a možná i šťastný. Byla taková i Edith? (06.02.2015)

První italský film zabývající se deportací židů, koncentračními tábory a fenoménem Kápa - nadřazené funkce hlídače koncentračního tábora, požívajícího výhod a privilegií, vybíraného z řad internovaných židů, promyšlený způsob nacistů, jak rozbít židovské semknutí a solidaritu uvnitř táborů. Mladá židovka je společně s rodiči deportovaná ve věku, kdy jí a ostatním dětem společně se starci bezprostředně hrozí okamžitá likvidace. Shodou náhod, které ji prozatím zachraňují, se postupně mění v cynickou zrůdu s ambicí přežít za každou cenu a brzy se dostává do pozice Kápa ženského tábora. Po citovém vzplanutí k vězni si začíná uvědomovat svůj omyl a odcizení se ostatním. Nakonec obětuje pro spoluvězně svůj život, když se stane hlavním článkem v připravovaném útěku. Pontecorvova zkušenost s dokumentárním filmem se zde odráží v důrazu na autentičnost zobrazení deportace a utrpení v koncentračních táborech. Zasazení milostné zápletky do děje však podle očekávání spouští, jako u mnoha jiných filmů zabývající se otázkou holokaustu, diskuzi o přiměřenosti estetizace lidského-židovského utrpení a nacistických katů. (02.11.2005)

9/10 Alzir navnadil, takze jsem si Kapa nemohl nechat ujit a dobre jsem udelal. Hudba je nastesti jen na zacatku a masakroznim konci, takze Pontecorvo uroci sva dokumentaristicka maxima a na pribehu, co strci do kapsy lecjakeho Svindlera ukazuje pravou tvar cloveka. K dokonalosti chybi zasek tesne pred klimaxem, kdy se zacinaji postavy moc rozkecavat, aby ziskaly psychologickou hloubku a pridaly na gradaci - bohuzel to funguje presne obracene a ten masakr je moc klasicky a umelecky, kazdopadne celek stoji 100% za videni. (08.10.2009)

Moje první setkání s Gillem Pontecorvem a hned taková nakládačka. Bylo strhující vidět proměnu hodné studentky klavíru Edith v kápa pracovního tábora Nicole, která pro kus jídla a lepšího zacházení byla schopna udělat skoro cokoliv. Když už je slyšet dunění spojeneckých děl, plánuje si Nicole budoucnost s ruským zajatcem Sašou. Ovšem zjištění, že pro ni už žádná budoucnost není, to bylo mimořádně tvrdé. Celková atmosféra filmu je velmi skličující, asi proto, že je dost blízko realitě... (20.07.2014)

Síla, hrůza, děs! Zabij nebo budeš zabit! V živé paměti mám dodnes ještě některé opravdu silné scény jako deportace do tábora, smrt Editiných rodičů, Sašův trest u plotu s elektrikou nebo závěrečné affrancamento. Jeden z nej filmů v tomto žánru bez debat. Snad se časem rozepíši ještě víc, teď jsem bohužel trošku omezen časem:-( Podobné filmy: Útěk ze Sobiboru, Život je krásný, Schindlerův seznam a hromada dalších i třeba československých. (24.02.2009)