Hráč

Svým způsobem je to pokus o satirický pohled na moderní Hollywood. Jenže filmů s touto tematikou vzniklo více a bohužel jsou všechny lepší. Tento snímek se chová jako přežvykující floutek, který se znuděným obličejem nabízí davům týden starý chléb se zatuchlou paštikou. Hladovějící po něm rádi sáhnou. Někteří budou překvapeni, že než jej donesou k ústům několikrát promění svoji konzistenci, barvu i vůni, Chaotické vyprávění Altmana mělo zřejmě vzbudit pocit umění a závěr měl možná šokovat. Osobně jsem v šoku pouze ze způsobu znázornění policie. Netvrdím, že si mírný nadhled nezaslouží, ale takovou karikaturu snad také ne. Pokud tou nejseriózněji vypadající a jednající policistkou je Whoopi Goldbergová, je zle. (24.10.2020)

Zvláštní mix mezi komedií a thrillerem, mix, který překvapivě funguje, hlavně proto, že je zde neskutečné množství hereckých hvězd, které se vlastně jen mihnou, protože mají dokumentovat i Hollywood a to, jak funguje. Jenže on má tenhle film i chytrý scénář, který v závěru dostává ten správný vrchol. (28.02.2016)

Film nabízí stejně zkažený "happy-end", jako jsou ve své podstatě zkažené a nevkusné všechny ostatní happy-endy amerických mainstreamových hollywoodských snímků. Trefná satyra života a práce v továrně na sny, kde se vaše ideály a vize překroutí a násilně napasují do tradičního komerčního schématu a kde o vaší práci rozhodují lidé, kteří vskutku dokážou kvůli kariéře jít i přes mrtvoly. "That´s reality". (28.03.2012)

Hráč je příjemná satira, jen jsem na ni přišel bohužel v době, kdy mi klasický hollywood začal jít na nervy a já se dal do objevování jiných kinematografií, tedy mě ve výsledku to prostředí a camea více štvaly, než těšily. Ale je to chytrý film. Líbí se mi ta nejistota jak žánrová (chvíli tíhne k thrilleru, chvíli k satiře a parodii, chvíli k neo-noiru, což jsou pro mě asi nejlepší momenty), tak nejistota hlavního hrdiny. Navíc film pozornému divákovi dost napovídá (M., nájezdy na plakáty, které jako by komentují právě proběhnutou scénu, úvodní dlouhý záběr), a když je divák znalý a pozorný, může to být vícevrstvý zážitek. A jinak je to můj první R. Altman. (05.02.2016)

Pocta klasickému Hollywoodu. Podobné například Basic Instinct, L.A. Confidential nebo Cinatown s tím rozdílem, že Player kromě kriminálního spletence parafrázuje svým jazykem kolébku fimu počátkem devadesátých let, což byla přesně ta doba začínajících obřích rozpočtů a velké politiky, kterou tak dobře známe z dnešních kin. Altman si hraje s žánry, nebojí se spousty narážek, neortodoxních názorů/postojů a sžíravých situací, které musí hlavní hrdinové konfrontovat. Účast tolika filmových hvězd působí exkluzivně a přidává na exotičnosti. Divák tak kromě bravurního scénáře sleduje každou chvíli různá camea a plakáty starých fláků, na zdech. Jeden z klíčových filmů první poloviny devadesátých let a troufám si říct, čím starší, tím lepší, jelikož po tolika letech se k tomu všemu přidává neopakovatelná premisa čiré nostalgie, což v době vzniku nebylo možné. (01.05.2016)