Hráč

Filmy z hollywoodského prostředí nijak zvlášť nemusím. Je to svět, kterým tak trochu opovrhuju, takže i když se někdo pokusí do toho vosího hnízda dloubnout, stejně za tím vidím kalkul producentů. A v případě Hráče, je to dovedené do extrému. Jako komedii to mohou vnímat nejspíš jen filmaři a jejich obdivovatelé, pro mě je to exkurze mezi samolibé snoby, egomaniaky a lidskou spodinu v příběhu, který vyznívá ne zábavně, ale značně cynicky. Umím si totiž představit, že je to taková matrjoška. Že je to skutečný příběh, zabalený do vyprávění o tom jak někdo napsal příběh o ... . I když to nebylo hloupé, po obsahové stránce mi takový film vůbec nesedí. Vysloveně z toho na mě řve, jak se ti hvězdami poprášení pasáci, smějí do ksichtu nejen zákonu, ale i nám obyčejným lidem. Cítím v tom potměšilost. Mohl bych to brát s nadhledem, je to přece jen film... ale instinktivně, na základě mnoha indícií...nejspíš to jen film není...resp. nebyl. (08.05.2022)

Parádní scénář typu Uroboros, kdy si hlavní postava prožívá příběh, který odmítla jako producent na papíře od nějakého spisovatele, aby nakonec skončila přesně tam, kde začala, bohužel dojíždí na o mnoho delší stopáž, než by bylo zdrávo. Nad průměr to nakonec strhává Tim Robbins, který hrál špičkově. 70% (01.08.2017)

Tak kousavě satirický konec jsem ještě u žádného jiného filmu neviděl. Robert Altman se rozhodně nebál "střílet do vlastních řad". A při pohledu na vysoký počet cameo roliček slavných herců se evidentě ani ty největší hollywoodské hvězdy neostýchají zasmát sami sobě. Bruce Willis zachraňující s brokovnicí v ruce Julii Roberts před smrtí z plynové komory? Altman předběhl Soderbergha o celých dvanáct let! (19.07.2008)

Nesmírně vtahující satirický neo-noir a zřejmě to nejupřímnější zrcadlo, jaké kdy Hollywood sám sobě nastavil. Nehorázně úžasná je už úvodní osmiminutovka na jeden záběr, kdy se nám před očima jednak zhmotňuje filmové studio s důrazem na představování nových scénářů před producentem, jednak se začíná pomalu odvíjet příběh kolem výhružných dopisů, jednak se otevřeně naráží na slavné dlouhé záběry v dějinách filmu - jen tím se okamžitě stanovuje tempo a tematický rozsah celého filmu. Je to jako typicky nehollywoodský příběh, bloudící zdánlivě nesouvisejícími uličkami a dávající na odiv vlastní sebeuvědomělost, a zároveň jako klasický love-letter filmovému průmyslu, v jehož pokrytectví se skrývá nevysvětlitelná vášeň. Závěr se dá interpretovat různě a rozhodně má daleko ke standardně uzavřenému rámci - záměry Altmana a Tolkina ovšem naplňuje bezpochyby dokonale a hlavně cinefilům přináší podobné ironické uspokojení, jaké v emocionální formě nabídl Wilderův Sunset Boulevard. 90% (30.11.2020)

Stabilitu filmu drží pochvalný výkon Tima Robbinsa, nie tak ani príbeh či myšlienka...Dynamickosť zastrešuje početnosť hviezd, ktoré sa na scéne nachvíľu blysnú a rovnako ako aj mnoho odkazov na hollywoodské filmy. Film ako celok si možno poriadne vychutnať len vtedy, pokiaľ vo filmoch obľubujete podobný typ "zábavy" a mix jemnej satiry a práve vďaka tomu sa Altmanovi podarilo ukázať princíp, na akom sa vlastne filmy vyrábajú. (18.03.2009)