Hráč

Pan producent Mill by mě asi nepochválil za můj komentář, který je delší než pětadvacet slov, ale to snad nevadí... :-) Nabízí se určitá paralela se Sunset Boulevardem - stejně jako u Wildera vidíme odvrácenou stranu úsměvy zářícího Hollywoodu, jen s drobným posunem: uhnízdění ve vlastním světě nahrazuje tzv. máslo na hlavě a strach ze ztráty hřejivého pocitu. To je ale pochopitelné, tato svébytnost alespoň zaručuje snadější zapadnutí do mozaiky mého oblíbeného subžánru - filmařských autoreflexí. Oba filmy se mě dotýkají víceméně stejně, Hráče bych ale doporučoval více. (Billy, odvedl jste maximum, nicméně zobrazujete Zlatou éru, která už současným divákům není moc blízká, zatímco kolega Altman se svojí troškou do mlýna přichází v momentu, kdy se myšlení jeho současníků, zobrazujících především temnější stránky života, dokázalo plně aklimatizovat v mysli obecenstva.) Podobně jako u mého předchozího setkání s Altmanem platí konstatování, že "takhle to asi nějak bude" - množství hvězd, které se dostanou či dostaly do podobné šlamastyky jako zde náš Griffin, nevidí ani astronomové ve svých teleskopech. Není náhoda, že podobně jako ve výše odkazovaném snímku se účastnilo natáčení mnoho lidí z branže, vědomi si toho, že "proč by měli hrát, pro peněz pár", jak zpívala jistá socialistická rocková skupina. V tomto případě jsou právě herecké výkony silnou stránkou - především Tim Robbins v hlavní roli, ale také úsměvná camea - s ohledem na onen sarkastický hábit snímku byly prvotřídní výstupy Malcoma McDowella a Bruce Willise, kterého bych zde vzhledem k vývoji děje nečekal. Altman stejně jako jeho kolegové pojal Hráče coby prostor vyslovení se ke svým vzorům a pohrává si tak s vnímáním celku jako takového. Chvíli si tedy připadám jako ve světě Alfreda Hitchcocka (toho snímek připomíná asi nejvíce - stavbou děje nebo dialogy), mihne se tu i evropská artová kinematografie (Altman mi svým stylem přijde jako pokračovatel Felliniho, De Sicy nebo Formana, přesně v duchu jejich svérázu) a při erotických scénách prožívám stejné dusno jako v novějších thrillerech (nejen Základní instinkt, když jsme u té erotiky). Co více dodat? Fakt, že jsem si šetřil toto dílo na svůj jubilejní tisící komentář, sice zaváněl menším kalkulem, ale myslím, že tento významný milník v mém zdejším působení a vztahu, který jsem si za tu dobu ke kinematografii vypěstoval, je zde umístěn zaslouženě. :-) Sympatický komentář: lupucanis. 100% (16.01.2011)

Film nabízí stejně zkažený "happy-end", jako jsou ve své podstatě zkažené a nevkusné všechny ostatní happy-endy amerických mainstreamových hollywoodských snímků. Trefná satyra života a práce v továrně na sny, kde se vaše ideály a vize překroutí a násilně napasují do tradičního komerčního schématu a kde o vaší práci rozhodují lidé, kteří vskutku dokážou kvůli kariéře jít i přes mrtvoly. "That´s reality". (28.03.2012)

Filmy z hollywoodského prostředí nijak zvlášť nemusím. Je to svět, kterým tak trochu opovrhuju, takže i když se někdo pokusí do toho vosího hnízda dloubnout, stejně za tím vidím kalkul producentů. A v případě Hráče, je to dovedené do extrému. Jako komedii to mohou vnímat nejspíš jen filmaři a jejich obdivovatelé, pro mě je to exkurze mezi samolibé snoby, egomaniaky a lidskou spodinu v příběhu, který vyznívá ne zábavně, ale značně cynicky. Umím si totiž představit, že je to taková matrjoška. Že je to skutečný příběh, zabalený do vyprávění o tom jak někdo napsal příběh o ... . I když to nebylo hloupé, po obsahové stránce mi takový film vůbec nesedí. Vysloveně z toho na mě řve, jak se ti hvězdami poprášení pasáci, smějí do ksichtu nejen zákonu, ale i nám obyčejným lidem. Cítím v tom potměšilost. Mohl bych to brát s nadhledem, je to přece jen film... ale instinktivně, na základě mnoha indícií...nejspíš to jen film není...resp. nebyl. (09.05.2022)

Abyste docenili Hráče, musíte opravdu milovat film jako médium. A mít nakoukáno starší hollywoodské kousky je taky jedině k dobru - na stěnách tu visí plakáty k spoustě starých klenotů...A ten úvodní osmiminutový záběr, kde se mj. dvě postavy baví o tom, že dnes se všechno stříhá a že by si filmaři měli brát příklad z úvodního záběru Doteku zla Orsona Wellese - to se musí pochopit :)) (30.05.2007)

Já v tom tu sžíravou satiru ani při opakovaném zhlédnutí po letech ne- a nevidím, spíš jen poloobdivné kolegiální pošťuchování a malinko samožernou snahu oslnit bez debat virtuózním řemeslem, citačními orgiemi, záplavou hvězd a scénářem zkonstruovaným tak promyšleně, až místy ztrácí dramatický tah, zato ovšem dává divákovi spoustu možností, jak se rozplývat nad vlastním rozhledem a intelektem – takový sofistikovanější midcultíček. Podvakráte jsem se lehce pobavil a tu a tam uznale pokýval hlavou, potřetí už si pustím leda tak úvodní záběr. (15.01.2019)