Hranica

„PROČ NÁM TO DĚLÁTE?…“ Parádní a poučnej pohled na jednu migrační epizodu (tedy trasu přes Bělorusko). A navíc přátelé… celkem drsnej! Líbí se mně, že Holland zbytečně nemoralizuje (byť jde o jasnej pohled jedný strany), ale jen nechává ony vybrané jedince plácat se od hranice k hranici. Aby ji nikdo nemohl nařknout z nadržování, ukáže, že taky tahle mince má dvě strany. Film, ze kterýho se „sluníčka“ asi poblinkají…    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film byl polskými politiky odsouzen a označen jako protipolský. Ministr spravedlnosti přirovnal režisérku k propagandistickým režisérům Třetí říše. Kina měli za povinnost před filmem odvysílat stanovisko polské vlády. 2.) Scénář vznikl podle běžně dostupných dokumentů, rozhovorů s uprchlíky, neziskovkami, ale také díky anonymním výpovědím pohraničníků. Příběh je tedy inspirován skutečnými postavami. 3.) Thx za titule „K4rm4d0n“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (04.04.2024)

Nervydrásajúci film no zároveň veľmi lineárny a čiernobiely vo svojom ponímaní dobra a zla. Zvraty sú nahradené zmenami perspektívy, skutočná skúška charakterov sa tu vlastne nikdy neodohrá aj keď niektoré postavy naoko trpia výčitkami. Postavy majú jasno vo svojich hodnotách a tie pevne zastávajú, kričia a plačú, keď sa im to nedarí. Hollandová dojíma a zraňuje diváka, aby sa mu dostala pod kožu, čo sa jej aj darí, ale v konečnom dôsledku len vrství utrpenie. (20.01.2024)

Zásadní zpověď o současnosti, o nás především. Bolestně aktuální snímek z kategorie "současná společenská témata", u Agnieszky Holland s jasným přesahem na historii lidské civilizace přinejmenším tu moderní ve dvacátém století. Může to být nepříjemný pohled, ale to někdy pohled do zrcadla bývá. Dokud se někdy nekoukneme i sami na sebe, můžeme jen těžko hodnotit ostatní. Připomene Nabarvené ptáče. Nejen barevnými odstíny . (28.02.2024)

Agnieszka Holland je kvůli svému nejnovějšímu snímku v rodném Polsku velmi tvrdě odsuzována vládními představiteli i prezidentem, nemůže si ale stěžovat na úspěch u diváků ani u odborné kritiky. Není to jednoduchá podívaná ani z hlediska obsahu, ani z hlediska formy (černobílý obraz, téměř dvě a půl hodiny dlouhá stopáž). Režisérce je vyčítána neobjektivita, na druhou stranu netočila dokument, ale fiktivní drama na motivy skutečných událostí (a natáčení předcházely dlouhé rozhovory nejen s uprchlíky, ale také s pohraničníky a obyvateli pohraničí). Divák si musí udělat názor sám. Já už se do druhé projekce nepohrnu, ale některé scény mám pořád v hlavě. (20.11.2023)

Silný, dost komplexní film, ale s jasným poselstvím. Vybavil jsem si u něj lidi, které jsem loni potkal u polsko-běloruské hranice, a všechny jejich příběhy. Je to hlavně humanitě, morálním dilema, lidském zoufalství i cynismu diktátorů. Není to protipolský film, není to ani dokument, ale snímek s jasným poselstvím a viditelným světonázorem režisérky. Je to o nesmírně komplikované situaci, při které šla lidskost stranou. S odstupem dne si myslím, že film mohl být ještě plastičtější a jasně vykreslit reálné obavy lidí na polské straně hranice. Neříká ani to, jaká měla být správná reakce státu v situaci krize, která byla ruským a běloruským pokusem o destabilizaci východních států EU těsně před ruským vpádem na Ukrajinu. Stopáž nakonec uteče, ale kouká se na to těžce. (18.10.2023)