Hřbitov pro cizince

Když jsem viděl tuhle televizní hru začátkem 90. let, nijak zvlášť velký dojem na mě neudělala a bylo by to na průměrné tři hvězdičky. Po 18 letech jsem si ji zopakoval a výsledek byl o trochu lepší, nicméně i tak nesdílím všeobecné nadšení, protože mé původní výhrady zůstávají. Plný počet hvězdiček by si Hřbitov pro cizince zasloužil za svůj námět a téma, protože letcům ze západní fronty vděčíme opravdu za mnohé a politická elita v poválečném Československu se k nim zachovala nanejvýš nespravedlivě. Problém je v tom, že zpracování ale má své mouchy, především mě odrazuje taková ta figurkovitost, zvlášť výrazná u záporných postav stoupenců režimu a členů státního aparátu. Někdy to má rozměr grotesky a netuším, do jaké míry chtěné. Donašečka, která odposlouchává rourou kamen, nebo úředník národního výboru ztvárněný silně přehrávajícím Rudolfem Hrušínským ml., to jsou vážně jen figurky, které plně nevystihují složitost a bídu tehdejší situace. Zachraňuje to především Josef Dvořák, překvapivě civilní a sympatický ve své roli muže, který se dlouho pokouší se systémem sžít, až zjistí, že existuje hranice, kterou nechce překročit. Celkový dojem: 70 %. (25.05.2009)

Jura Bartoška s Pepíkem Dvořákem si spletli světové strany a lítali nad špatnou částí Evropy. Po válce takový omyl dostanou od soudruhů pochopitelně sežrat - Pepíček má alespoň dělnický původ, tak nad ním lze přimhouřit oko a nechat ho šaškovat v holičské oficíně. Ale co s takovým kapitalistickým, imperialistickým, buržoazním ksindlem, movitým (kdysi) a vzdělaným člověkem, inteleguánem (!) jako je Jura? S takovým by se přece ani správný socialistický pes nebavil, ani kdyby měl Jura kolem krku uvázanou kotletu! Bezdůvodné křivdy vůči třídnímu nepříteli se vrší jedna za druhou a happyend by v tomto případě očekával jen momentálně zaostalý naivka. Téma filmu je silné, ale zpracování v mých očích pokulhává za očekáváním - taková umělá inscenace bez špetky někdejší poetiky a živočišnosti československých filmů. Osud hlavních hrdinů mě nedokázal patřičně dojmout (když to srovnám třeba s O. Vetchým v "Tmavomodrém světě") a vedlejší postavy jsou pouhými šablonami až karikaturami. A co je nejvíce zarážející, už tak krátká stopáž je z poloviny vyplněna budovatelskými písněmi, anglickými písněmi, církevními písněmi, zkrátka je divák nucen imrvére sledovat ksichty pějících pyjonýrů, soudružek, soudruhů milicionářů, soudruhů dementů a sólo v kostele si střihne i Pepíček Dvořákovic, který se ovšem krutě netrefoval do playbacku. Poselství filmu si zaslouží 5 frček, za to nemastné-neslané provedení bohužel musím 2* strhnout. 64% (19.05.2011)

Po revoluci 89' skončil v Československu tzv. 'komunistický ráj'. Vše se obrátilo a stejně tak, jak se před tím pomlouvalo vše imperialistické a buržoazní, nyní se začalo hlasitě útočit na činy bolševické. Známe komunistické snímky tohoto druhu převážně z 50. let, kdy např. pan továrník štval pracující lid do úmoru a hbitě je vykořisťoval. Kdo byl ve straně byl propuštěn a již nikde nebyl zaměstnán. Takový snímek 'Botostroj' budiž příkladem. A ať se to někomu líbí nebo ne, tento televizní film se s nim v ničem nezadá. Jiří Hubač si vzal téma ve své době hodně vyzdvihované a to téma o československých letcích za války létajících v anglickém RAFu. I na ně byla po 'Vítězném únoru' uspořádána štvanice a o tom celý tento snímek je. Máme možnost sledovat, jak hlavní postava ztvárněna Jiřím Bartoškou byla v rámci reorganizace a restrikce propuštěna s Čs. aerolinií a postupně štvána tak, až si ve finále sáhla na život. Což o to, příběh je zajímavý, o jehož reálnosti nechť diskutují historikové. Snímek jako takový je televizní, tedy zcela nenáročný. Dříve se tomu říkalo televizní hra. Jiří Bartoška tu ztvárnil svoji postavu tak, jak ho po léta známe. Nic překvapujícího. Naopak překvapením je Josef Dvořák, který se zhostil vážné role a to role kamaráda hlavní postavy. A zhostil se toho skutečně nad míru dobře. Škoda jen ohromné kýčovitosti scény na pražském hradě. To nadšení dosti hatí. Co dodat. V dnešní době snímek svojí výpovědí má sice svoje místo, ale nemuselo se tak rázně tlačit na pilu. Kromě pronásledování a štvaní se tu o postavách už nic nedozvíme a to je poměrně chyba. Úkol snímku je jasný, proto to mé počáteční porovnávání s filmy z 50. let. (29.06.2015)

Smutný a opravdový příběh osudu (nejednoho) anglického letce v poválečném Československu. Škoda, že zpracování je tolik televizní a ne více filmové. Skutečně kvalitních filmů na toto téma moc není. Vynikající Jiří Bartoška i půvabná spolubydlící Libuše Šafránková. Musím dokonce uznat, že i Josef Dvořák se tady skutečně překonal a doopravdy hrál, i když jeho projev mi stejně příliš nevoní. (27.12.2013)

Televizní film, nebo spíš (jak se říkalo v dobách Československé televize) televizní inscenace "Hřbitov pro cizince" rozhodně nevyniká výpravou, kamerou, akcí nebo náročnými exteriéry. Je to levná statická konverzačka, ovšem s výbornými hereckými výkony a velmi slušným scénářem. Vedle "očekávatelných" výkonů Bartošky či Šafránkové pozitivně překvapí především nečekaně dobrý Dvořák. Sympatické je (v rámci možností) mnohovrstevnaté postižení obyvatel městečka, kde nejsou pouze zlí a hodní, ale taky celá řada lidí jednoduše zbabělých nebo takových, co se v nově nastolených podmínkách snažili prostě jen "nějak přežít" (zaměstnanec pracovního úřadu, předseda MNV, policista, do jisté míry i Dvořákův holič). Pokud jde o Gudalinem kritizované "figurkaření"... Ano a ne. Na jednu je to samozřejmě vskutku karikatura, ostatně co jiného by člověk čekal roku 1991. Slušná reflexe potřebuje čas a tohle bylo jednoduše moc brzy na to, aby se z toho zrodilo cokoli jiného než karikatura. Na straně druhé se dá říct, že podobní, inteligencí rozhodně nevynikající, "straničtí kádři" se ty své marxistické žvásty často opravdu učili deklamovat jak herci na divadle... Celkový dojem: 90% (26.05.2015)