O princezně z Rimini

Solidní, pěkně zahraná dialogická telenovela v příjemných renesančních kulisách. Spíš dvoudílná než jednodílná: Z počátku silně působí mravní poselství a vkusná romantika celého příběhu, později se čím dál víc natahuje a ždímá ta všeobecná zamilovanost ústřední čtveřice. Taky je dost těžko uvěřit, že by italský renesanční kavalír (navíc lokální král) trpěl tak nemístným strachem vyznat lásku své milované. Pohádka je každopádně must-see pro milovníky Vladimíra Dlouhého, protože vidět ho coby „krásného krále“, jehož krása spočívá v kníru a přeondulované hřívě, za jakou by se v 80. letech nemusel stydět ani nejteplejší dolnorakouský metalista, je velmi nevšední zážitek. Obě princezny jsou nicméně opravdu krásné a zvláště Markéta Hrubešová zde prokazuje, že když se patřičně položí do trpící senzitivní dobrotivé introvertní oduševnělé princezny, nepotřebuje si na natáčení ani brát svoje jindy nepostradatelná prsa. (25.01.2015)

Byl jsem mile překvapený. Ač už nejde o nejnovější českou pohádku, já se s ní dnes setkal úplně poprvé. Pavla Vitázková coby vyčůraná, mazaní a hlavně manuálně zručná princezna se mi líbila (a nejenom vzhledově), ale ani ostatní si nevedli špatně. Bratři Dlouzí a především pak „ješitný“ Vladimír ve zlaté paruce byl sice na přes držku (jeho postava), ale svoje si rovněž odvedli. No a Hrubešová taky překvapila. O princezně z Rimini je slušná a lehce nadprůměrná a hlavně docela vtipná pohádka, kterou jsem určitě neviděl naposledy. 60-65% (24.12.2020)

Jeden to skoro nechce říct, ale... Rozhodně jedna z nejpitomějších pohádek, které jsem kdy viděl. A rozhodně za to z velké míry může autor scénáře, protože tak neuvěřitelně připitomělé, umělé a nesmyslně didaktické dialogy, to se jen tak nevidí. To mohou herci dělat, co chtějí, ale když musí pronášet místy takové kraviny, snaha to spasit nemůže, protože nemá jak. Je to celé chvílemi tak nablblé, že je to vlastně svým způsobem ikona - na takhle špatné věci se člověk ze zájmu dívá opakovaně. A Dlouhý v té neuvěřitelné paruce fakt vypadá jak zosobněná 80. léta na nějakém oxidačním tripu. Kdyby si začal rozverně prozpěvovat nějaký německý TV hitparádový hit z oné doby, vlastně by to docela zapadlo. Zkrátka bizár. (11.12.2020)

„Sbohem krásný ješito…." První věc, kterou musím na téhle pohádce vypíchnout, je veskrze elegantní (a místy až veskrze majestátní) hudba Petra Hapky, která vytváří zajímavou atmosféru.  Pak jsou tu jistě krásní herci (bratři Dlouzí či Markéta Hrubešová), vytříbené dialogy a Rážova režie, která má v sobě něco z kouzla tradičních československých televizních pohádek. Kouzelný je i samotný příběh o tom, jak "drzá malířka závojů" způsobila proměnu dětinského ješity v zamilovaného krále. (24.12.2021)

To jsem si úplně náhodou asi před rokem pustila tuhle nadprůměrně dobrou nedělní pohádku. Ihned mi vytanuly vzpomínky, kdy jsme na to se sestrou v dětství koukaly klidně i 4x denně (teta nám to nahrála na kazetu). Pohádka má hezké kostýmy, hudbu, herecké obsazení (bože… bratři Dlouzí jsou fakt hříšně sexy) a taky dětem předá informaci, že domýšlivost, jájínkovství a povrchnost nejsou pěkné vlastnosti. Moc příjemné a pohodové nedělní pokoukání. (06.03.2024)