Údolie tieňov

Velice slušně natočený válečný snímek. Převážná část filmu je jen o akci a nemá nějakou hlubší myšlenku ale jako akční podívaná funguje skvěle a to hlavně díky dobře natočeným a docela krvavým bitevním scénám. Jinak postavy jsou strašně ploché a atmosféry film také moc nepobral. Prostě jen střelba a výbuchy. (17.03.2007)

Nevadí, že to vlastně nebyl žádný pořádný příběh, jen jedna velká dlouhá efektně nasnímaná bitva, nevadí, že to bylo až po strop narvané patetickým vlastenectvím a náboženskou agitkou, užil jsem si to s pocitem téměř úplné spokojenosti. Měl jsem chuť na pořádnou válečnou řež a tu jsem dostal. Nemyslím však, že bych se k tomu někdy chtěl vrátil nebo si z toho za pár týdnů něco pamatoval. Možná tak scénu Halova rozhovoru s malou dcerkou. (14.08.2011)

Randall napsal kámošovi Melovi Statečné srdce, a kámoš Mel slíbil kámošovi Randallovi , že si zahraje v jeho filmu. Ve filmu, který se tváří jako hlubokomyslné a řemeslně zvládnuté dílo, jímž není. Problém je v tom, že Wallace není příliš zdatný režisér, exteriéry, které mají simulovat Vietnam, jsou velmi nepřesvědčivé a některé scény (hlavně ta s naštvaným fotografem) působí tak trapně, až jsem se za pana Wallaceho styděl. Opravdu nečekaně špatný film. (04.12.2002)

Válka ve své absolutní nahotě. Jestliže se zpočátku člověk pousměje nad výroky: dobrý den, pane - jak víte, že bude dobrej?, hezké ráno, pane - ste snad k...a rosnička? či jestli mi někdo z vás řekne dědo, je po něm, tak později už následují čirá jatka plná hrůzy, smrti a utrpení. Snad nejsilnější je to ovšem ve scéně, kdy čerstvé vdovy dostávají telegramy. Osobně mám raději (dá-li se to tak říci) Olověnou vestu či Nyní apokalypsa, ovšem pořád koukatelnější než masakr Černý jestřáb sestřelen, který sice není z Vietnamu, ale zobrazuje jen bohapusté zabíjení. A když jsme u amerického vlastenectví, stále a vždy a poněkolikáté si říkám, že trocha by ho našemu národu neuškodila... (15.01.2011)

Dokud Wallace útočí v módu hrdinských vojáků, kteří ve zpomalených záběrech střílí, běží či umírají, funguje na mě každý výstřel či pád natolik silně, že jsem začal až překvapivě rychle hledat kapesník. Jakmile se ale příjemný patos začne tavit do slov a nekonečných ceděných frází o hrdosti, manželkách či umírání za vlast, je kouzlo pryč. To pak najednou začne na povrch vyplouvat roztahanost scénáře nebo občasná obrazová rutina. Nebýt toho, že je Hal psaný doslova na tělo Melu Gibsonovi, který z podobných rolí dokáže vystřílet naprosté maximum, šel by výsledek o třídu níž. (06.05.2006)