Údolie tieňov

Nevadí, že to vlastně nebyl žádný pořádný příběh, jen jedna velká dlouhá efektně nasnímaná bitva, nevadí, že to bylo až po strop narvané patetickým vlastenectvím a náboženskou agitkou, užil jsem si to s pocitem téměř úplné spokojenosti. Měl jsem chuť na pořádnou válečnou řež a tu jsem dostal. Nemyslím však, že bych se k tomu někdy chtěl vrátil nebo si z toho za pár týdnů něco pamatoval. Možná tak scénu Halova rozhovoru s malou dcerkou. (14.08.2011)

Dokud Wallace útočí v módu hrdinských vojáků, kteří ve zpomalených záběrech střílí, běží či umírají, funguje na mě každý výstřel či pád natolik silně, že jsem začal až překvapivě rychle hledat kapesník. Jakmile se ale příjemný patos začne tavit do slov a nekonečných ceděných frází o hrdosti, manželkách či umírání za vlast, je kouzlo pryč. To pak najednou začne na povrch vyplouvat roztahanost scénáře nebo občasná obrazová rutina. Nebýt toho, že je Hal psaný doslova na tělo Melu Gibsonovi, který z podobných rolí dokáže vystřílet naprosté maximum, šel by výsledek o třídu níž. (06.05.2006)

M.GIBSON v roli, ve kterých mi sedí. Tedy v roli vůdce, který nám cpe myšlenku, že když (už) jít do války, tak né s plukovníkem AČR, ale s plukovníkem HAL MOOREM !! Dál je to klasika: 1.) napalm je humáč 2.) když nakládají většinu z roty ,,C" a je třeba je nahradit, rozhodně se tím nemyslí, že rota ,,C" hromadně odjela na dovolenou 3.) řekne-li umírající voják ,,jsem rád, že jsem mohl položit život za vlast", pousmějeme se asi my, pro který je položit život za vlast podobný, jako položit věnce na hrob neznámého vojína. Dobrý americký válečný film, ve kterým se hraje na city i tam, kde jste to ještě neviděli. A taky, že k národní hrdosti se prostě dá vychovat (nebo si o tom můžeme myslet svoje) a že se američani furt snaží pochopit (jedno a to samý) - Vietnam. (A bohužel se zněj nikdy nepoučí)!!! (19.07.2005)

Randall Wallace už nějaké to peklo na plátně prožil. Buď přichystal peklo divákům coby režisér Muže se železnou maskou, nebo naopak anglické vrchnosti, když proti ní coby scénárista vyslal legendárního skotského hrdinu a jeho bandu (Statečné srdce). Než se dozvíme, jak dopadne jeho další spolupráce s Melem Gibsonem (Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny), můžeme si připomenout tuhle důležitou bitvu vietnamské války. Z podzemních katakomb se hrne přesila Asiatů a tohle vítězství bude stát hodně lidských životů. Výsledkem je jakási pietní rekonstrukce, solidně autentická, slušně natočená, jenže až příliš disciplinovaná. Což je možná škoda. Kolem sviští kulky, mladíci ve zpomalených záběrech padají, nechybí patetické emoce, ale pořád je to hrozně naškrobené. Necítil jsem onu vůli po vítězství, nevnímal jsem silné individuality, necítil jsem, jak „bolí“ hrdinství. Jasně tak kraluje charismatický Gibson, který byl toho času na hereckém i diváckém vrcholu. O to větší škoda, kde se nachází dnes – když ho ty mrchy nenažrané odstřihly od áčkových projektů. (22.08.2016)

Neviem, čím to asi bude, ale mne sa tento vojnový film až tak nepáčil. Dôvodom je samozrejme tá mnohokrát omieľaná nuda. Mám rád snímky o vojne (Zachráňte vojaka Ryana, Čierny jastrab zostrelený) a ani Mel Gibson mi nevadí a tu podal výborný výkon, toto proste aj tak nevyšlo. Ďalej mi vo filme dosť chýbali emócie. Vizuálna stránka tiež nie je najvydarenejšia, jednoducho čakal som vo všetkých ohľadoch kvalitnejší film. Dosť veľké sklamanie, ale pozrieť sa to samozrejme dá. (15.08.2007)