Votrelec: Romulus

pravda, Romulus je frankensteinovo mostrum sešité z pečlivě zvolených tělesných kusů dodnes čerstvých filmových mrtvol, zejména Scottova prvního a Cameronova druhého příspěvku, se zjevnými souvislostmi k Prometheovi/Covenantu a zdaleka nejsilněji a narovinu přiznaně se tu odráží fantastické Isolation. které, jak hráči upozorňovali už od vydání, díky své vynikající atmosféře, věrnosti a úctě k originálu představovalo nejlepší příspěvek vetřelčímu univerzu za desítky uplynulých let, s čímž z vlastní hráčské zkušenosti plně souhlasím. oproti poslednímu filmovému Vetřelci u Romula skoro až zaráží nulová snaha o přesah, kterou nahrazuje přísné soustředění na žánrové náležitosti, tedy řečeno jinak snaha natočit co nejlepší akci / survival / horor (vč. oblíbených tropů jako "poslední dívka") coby pastiš Isolation s četnými a relativně zjevnými parafrázemi řady dalších významných pramenů, a tak je třeba to brát a nic "víc" nežádat, protože vetřelčí film jako čistokrevná žánrovka vyjadřující fanboyovskou poctu originálu je úplně legitimní a dostačující koncept a jedině logický, vzhledem k nemálu reakcím na obě Scottovy poslední snahy "dorovnat" legendární status svého původního Vetřelce náležitě hlubokomyslnými prequely. nope. frankensteinovo monstrum k radosti stačí. kor když si Alvarez opravdu dobře vybral zdrojové mršiny, což krom již zmíněných jasně zahrnuje i přinejmenším dvě z nejlepších románových příspěvků do fikčního světa vetřelců, tj. Probuzení (Out of Shadows) a Chladnou výheň (Cold Forge), čili vycházel z nejlepšího a sešil to dohromady prvotřídně. krom radosti sledovat linie na mapě odkazů byla radost sledovat i řemeslo samotné. co záběr, to nadšené chvění, co scéna, to nápad, a nejen nějaký, ale vizuálně a kineticky vzato zajímavý. a nad to vše je cítit poctivá snaha si všechny ty dějové zvraty a všechna ta fatální rozhodnutí postav (které si žádá ať už žánr, nebo z druhé strany nutnost napodobit vzorec odkazovaného pramene) odůvodnit tak, aby byly, i přes jistou absurditu, paradoxně, z hlediska psychologického realismu věrohodné. méně abstraktně řečeno, postavy jsou stejní tupci jako v jakémkoliv typickém slasheru, ale nemáte jim to tu za zlé. a to se počítá. a tak vlastně ironicky, i když si předem snadno spočítáte jejich přesnou životnost, na zážitku to neubírá. /// ano, pravda, viděli jsme to už mnohokrát předtím. a hráli. a četli a nevímco. a klidně si to zopakujme zas a znovu, protože se to povedlo. (16.08.2024)

Tento film dělá pro fanoušky prvního Vetřelce to, co udělal Deadpool & Wolverine pro fanoušky Marvelu, tedy snaží se je celkem úspěšně okouzlit. Výprava bezchybná, scénář a postavy docela zajímavé, ale jak se vršily mrtvoly a odkazy na první film, přestal jsem být okouzlen a začal jsem přemýšlet o tom, jestli ještě může mít Vetřelecká sága nějakou budoucnost a jak by tato budoucnost ideálně měla vypadat. A nebylo to úplně veselé přemýšlení. První dva filmy řekly všechno, co bylo potřebné říct, a další filmy buď omílají dokola totéž, nebo nejsou Vetřelec... (14.08.2024)

Hororovej popík atraktivní pro generaci Z, a který staromilce neurazí. Z pozitiv si odnesu skvěle hrající a velmi talentovanou Cailee Spaeny a fantastickou poslední půlhodinu, z negativ ten prostý fakt, že ostatní teens jsou zaměnitelní jeden jako druhej, vůbec jsem si k nim nenašel cestu a bylo mi srdečně jedno, jestli si z nich vetřelec udělá sendvič. Ano, hezky to vypadá, má to punc sedmdesátkový techniky, jakou nastolil Scott ve svém majstrštyku, atmosféra je hezky sklíčená a klaustrofobická, ale první dvě třetiny se mi bolestně nedostávalo nějakého napětí, protože vyjma Cailee jsem si – jak už jsem psal – nevybudoval žádný vztah k postavám a následně ohrožení facehuggery tak vůbec neprožíval. Naštěstí je tu dost odkazů a referencí na starý díly a jako znalec oceňuju, jak je to v tomhle ohledu „rozparcelovaný“ – první třetina je slowburn starý Alien, druhá cameronovsky válečničtí Vetřelci a ta poslední zase návrat k jedničce, kde jí Alvarez doslova cituje. Takže jo, vlastně jsem se bavil slušně, a protože Alvarez na mě vybalil několik scén v tomhle žánru doposud nevídaných, dávám čtyři plivance kyselinou. (19.08.2024)

Původní Vetřelec vyděsil diváky už před neuvěřitelnými 45 lety. Stejně jako u přelomového kusu Ridleyho Scotta se ani tentokrát nikam nespěchá, dobrých 30 minut sledujeme, jak partička okolo ústřední Rain a jejího parťáka, androida Andyho plánuje úprk z kolonie, ve které je korporát doslova zotročil. Zrovna se totiž objevila příležitost v podobě opuštěné vesmírné rachotiny, která má obsahovat vybavení umožňující odlet za lepším příštím. Jenže ve stanici nejsou sami, takže brzy uvidíme první láskyplné objetí obličeje, první praskající hrudníky i pomalé rozleptání kyselinou. Druhá třetina je rozhodně nejlepší, z té první si přináší osmdesátkový vizuál, skvělý zvuk, solidní kulisy i jejich nasvícení, navrch začnou vylézat právě první mimozemské svině. A mrštní parazité si brzy najdou svého nedobrovolného hostitele. Nehostinný vesmír má zkrátka zelenou. Záhy se dostaneme i k závěrečné třetině, která trochu „zvolní“ a hlavně staronový typ vetřelce mi dvakrát nesednul. Uruguayský režisér Fede Alvarez dal o sobě vědět díky slušnému Lesnímu duchu, ještě zajímavějším se stal pomocí Smrti ve tmě. Postavy tady nemelou filozofické bláboly (že, Ridley), Cailee Spaney potvrzuje svůj talent a Romulus se spolehlivě zařadí někam na třetí (až čtvrté) místo, což mezi devíti díly (beru i dvojnásobné spojení série s tou predátoří a samozřejmě prequel Prometheus i jeho pokračování) rozhodně není špatná bilance. Jo, a tvář a hlas jednoho starého známého mi vůbec nevadily. Ba naopak. (17.08.2024)

Mohlo to dopadnout podstatně hůř, to ale nic nemění na skutečnosti, že Alvarez zmrší každou značku, na kterou sáhne. Tu a tam Romulovým tvůrčím éterem proletí nějaký slušný nápad, ale jinak se jenom nahodile krade u Scotta s Cameronem. Fanouškům se urputně podbízejí známé rekvizity, pomrkává se na konkrétní díly, včetně jejich hudebních motivů, a to v takové míře, až je to vysloveně otravné. Začátek měl přitom našlápnuto poměrně slibně, jakmile ale dojde na titulní xenomorfy a snahu rámovat příběh časovým limitem, veškerá atmosféra vezme za své. Ať už si o Prometheovi s Covenantem myslíte cokoliv, Scott s nimi do série přinesl aspoň zrnko novoty a pocit, že sledujeme něco velkého. Romulus dělá přesný opak. Přináší jen ubíjející béčko, které okatě vykrádá své předchůdce a utápí se ve zbytečném nadužívání hororových klišé. (15.08.2024)