Votrelec: Romulus

„VÍTEJTE NA VESMÍRNÝ STANICI ROMULUS…“  Řekl bych, že předešlý filmy se víc soustředili na příběh, ze kterýho se stal (většinou) horor. Alvarez na to šel obráceně – vzal (v podstatě) neznámý herce, soustředil se na vetřelce a k tomu poskládal nějakou zápletku s tím, že kdo se zvířátku nepodívá do vočí, není chlap. Nebo babochlap. A jelikož mu jde hlavně o horor, počítá s lidma jako s idiotama. Podle nálady (vaší) to můžou vyrovnat exhibující příšery, fajn 80tkovej feeling, dosytost akce, lekaček a jinýho hnusu. A předpokládám, že u konce odmasturboval i Cronenberg. (Nebo jenom on?)     /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jde o sedmý díl série Vetřelec, odehrávající se mezi událostmi Vetřelec (1979) a Vetřelci (1986). 2.) Alvarez film konzultoval s Ridleym Scottem i Jamesem Cameronem. 3.) Thx za titule „????“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ****  NAPĚTÍ  *** (18.08.2024)

Prekvapivo to pracuje s motívmi tak Alien ságy ako aj Prométea (hlavne to druhé je osviežujúce, nebyť toho idem o hviezdu nižšie), remeselne je to výborný horor, je tu extrémne množstvo face huggerov a xenomorphov, viac to ale pripomína videohru ako film a mytologicky to ságu nikam neposúva (posledný potvorák je ale mňamózny). Postavy sú nesympatická banda imbecilov (ale aspoň to už nie je partia vedcov s rovnakým správaním ako v predošlých dvoch častiach), ústredná hrdinka je meh (suverénne najslabšia final girl v ságe), príbeh to veľmi nemá (nehovoriac o zápletke - prečo Weyland-Yutani nechali Romulus len tak plávať obežnou dráhou?) a je to skôr o naháňaní macguffinov a videoherných scénach, kde musia hrdinovia preliezť miestnosť, aby nezobudili facehuggerov, či v beztiažovom stave prejsť miestnosťou pomedzi lietajúcu kyselinu. Dobrá žánrovka a zábavná jednohubka, ale radšej by som si dal vyústenie ságy Prométea. (14.08.2024)

Někdo tu myslím psal, že se ten koncept vyčerpal po prvních dvou filmech a já tenhle názor nemohl při sledování setřást. A to má přitom Romulus brutálně cool scény a z H. R. Gigera si to bere tu jeho perverzní stránku snad nejvíc z celé série. Takže je vyloženě radost sledovat všechny ty kokony a pochvy. Ale jako celek to působí už jen jako filmové muzeum. (16.08.2024)

Jasně, v jádru je to, jak tu ostatně píší i jiní, dost nesourodý pejskokočičkovský slepenec, který ne vždycky působí kdovíjak přesvědčivě (citace ikonických hlášek z předešlých vetřelčích filmů jsou vesměs dost jalové), ale obsahuje až příliš výtečných scén a svébytných režijních nápadů, aby se to dalo celé jednoduše odstřelit jako vypočítavý korporátní rehash už jednou (stokrát?) viděného/slyšeného. Úvodní scéna s nalezením kukly, slastně pomalý build-up s příletem na odstavenou vesmírnou stanici, vynoření se xenomorfa z kokonu-vulvy (zatímco se jedna z hrdinek pokouší v panice otevřít zamčené dveře), over the top kyselinové zero G, finále, u kterého jsem si napětím málem okousal všechny nehty. Alvarez mi také konstatně dělal radost tím, jak chytře pracuje s předjímáním budoucích dějů skrze bezeslovnou obraznou symboliku – jako v okamžiku, kdy stanice, k níž se hrdinové pomalu blíží ve své lodi, zničehonic zakryje slunce-zdroj nadějí, nebo když si jeden z hrdinů při návštěvě stanice prohlíží znepokojivý detail na reprodukované malbě (Michel Serre, Vue de l'hôtel de ville de Marseille pendant le peste de 1720), na němž dítě saje z prsu mrtvé matky (na hromadě bledých těl pokosených morovou epidemií, brrr). Od doby, kdy jsem hrál Alien: Isolation, jsem si přál něco podobného vidět i na plátně – a Romulus, který z tohodle děsuplného herního majstrštyku nepokrytě čerpá snad nejvíc ze všech vetřelčích značek, mi tohle přání vlastně vcelku vrchovatě splnil. Za zmínku stojí i solidní Wallfischova hudba (skladba The Offspring zní jako něco od Anny Thorvaldsdottir) a skvělá Cailee Spaeny, která tu vypadá úplně jako Ellie z The Last of Us 2! Spoileroidní P. S. Nečekal jsem, že by tady docházelo k nějakému zásadnímu obohacení rozšířené vetřelčí mytologie, ale stalo se! Baví mě myšlenka, že černý mutagen, který Ridley Scott představil v Prometheovi, původně pochází z vetřelců – a že Inženýři, přinejmenším tedy ti, kteří vystupují v Prometheovi (jakýsi temný kult smrti, který se fyziognomií dost lidí od Stvořitelů v Alien: Covenant), jsou zjevně výsledkem experimentování s vetřelčí DNA. (18.08.2024)

Po neúspěšném navázání v Covenantovi tu máme legacy-sequel, který si ze série bere jen co se mu hodí a kdybych si celou sérii předem zopakoval, zřejmě by mi některé dějové díry dost vadily. Místo odvážných dějových zákrut (dle mnohých bláboly) jsme dostali velice bezpečný návrat k událostem kolem prvního dílu a vlastně i variaci na mnoho předešlých motivů a plně chápu, že to některým lidem přijde zkrátka málo. Fede Alvarez zkrátka vsadil na jednoduché motivy a komorní atmosféru, kterou fanoušci milují už od toho roku 79 a po finanční stránce se mu to vyplatilo. Osobně jsem velmi ocenil vizuál, celkem jsem se kochal některými scenériemi jako vystřiženými z Dead Space, jindy však zavládla mírná nuda z předvídatelnosti. Ale příště už to chce něco zas nového, jelikož ani fanoušci to znova stejné nezbaští. Pro tentokrát good pro jakožto nefanouška ságy. (16.09.2024)