Votrelec: Romulus

Řadím se k té spokojené části znalců série, a to celkem výrazně. Na úrovni worldbuildingu se najdou nějaké lapsy, aktivita Weylandu je tady z pohledu syžetu překvapivě pasivní na to, jak moc tenhle původně zlý korporátní stín hýbe s celou mytologií a má prsty snad v celé galaxii. Ale jinak si teda vůbec nemyslím, že by to Alvarez zahrál jen na jistotu, jak mnozí naznačují. Nejenže vrhnul strašně úsilí do detailu a nabízí skvělé hororové sekvence, u nichž vám bude po těle nepříjemně, ale současně nezapomíná na další budování už tak spletité ságy. Jednak tematicky, v podobě linie “Jekyll a Hyde” androida, který v kostce zvýznamňuje paradoxní filosofii evolučního inženýrského vývoje založeného na pokroku na úkor empatie a hodnoty jediného života (nebo jedné posádky). A navrch vnáší emoční vazbu k hrdince, která v průběhu graduje a zásadně ovlivní její jinak diskutabilní finální rozhodnutí. A jednak opět v rámci evoluce celé ságy, která už víceméně stojí na smazávání rozdílu mezi stvořitelem a výtvorem, mezi dárkyní života a jejím systémovým zneužitím. Dvojí finále tak nejprve uzavírá emoční oblouk s androidem a hrdinkou, kteří čelí nejen inženýrským hororovým konstruktům, nýbrž i samotnému inženýrovi, androidovi v čistém korporátním módu Jekyll. A posléze, v pro mě velmi uspokojivém zúčtování, pečetí tematických vývoj ságy. Všechno je přitom řízené atraktivní sítí deadlinů, o nichž nejprve někdo lže, pak se víceméně srovnávají s časem projekce a nakonec se ještě urychlují nápaditým blbnutím s gravitací, u něhož jsem stejně jako u letošní Godzilly s Kongem netušil, jak moc ho v téhle franšíze potřebuji vidět. Nějak mě nezajímá, že z psychoanalytických, matriarchálních a bůhvíjakých dalších důvodů souvisejících se sexuální symbolikou to pro někoho není tak šťavnaté jako původní trilogie. Nikdy to nebude stejně geniální jako jednička nebo vyvážený co do akce a vývoje postav v ní zakořeněný jako dvojka. Ale je to vynikající horor, kde fakt máte z těch hnusáků husinu, a ve většině aspektů i velmi dobrý film ze světa Vetřelce, který posouvá zase o kus dál. A můžete si klidně remcat.. 85 % (16.08.2024)

Po povedených trailerech nebylo těžké začít se na Vetřelec: Romulus těšit, ovšem pořád mi v hlavě svítila malá červená kontrolka. Ta mi nenápadně připomínala, že za kamerou je Fede Alvarez, člověk, který určitě má talentu dost, ale ne na hororový žánr. Jeho Evil Dead jsem protrpěl, jeho Smrt ve tmě byla přinejlepším fajn. A bohužel jsem tu kontrolku měl poslouchat, protože ačkoliv má Romulus své kvality, zklamává v tom nejpodstatnějším – nefunguje jako žánrovka.   Vetřelec: Romulus skvěle vypadá a všechny ty analogové počítače, šedivé kovy, industriální atmosféru plnou syčících trubek jsem si užíval. Stejně tak i nečekaně dobré herce a zajímavé postavy, které se chovaly překvapivě inteligentně. Ale co na tom, když Alvarez neumí budovat děsivou atmosféru a jeho lekačky jsou unylé a nezajímavé. Potíž je i ve faktu, že se tu víc hraje na odkazování a citování starých filmů a nezbývá moc prostoru pro ten nový. Ve výsledku jde o pěkný fanservice od někoho, kdo ví, jak by to celé mělo vypadat, znít a fungovat. Jen to neumí moc poskládat do funkčního hororového celku. Alvarez je možná dobrý producent se zajímavou vizí, dobrý režisér a realizátor však bohužel ne. (14.08.2024)

Dějově nabušenější než Prometheus a Covenant dohromady, ale ne o moc chytřejší než Alien vs. Predator. Ridley Scott pochopil, že když chce zaujmout novou generaci diváků a úspěšně pokračovat ve vetřelčím tažení, musí svěřit žezlo říznějšímu řemeslníkovi, například tomu, který pro mladé diváky intenzivně restartoval sérii Evil Dead. Postavy Romuluse jsou teenageři, což je pro nás - milovníky původních, seriózních žánrových pilířů kinematografie - už samo o sobě nepřijatelné. A dynamicky smíchal dohromady jejich ikonické momenty, které znalce nepřekvapí, ale mladé neznalce strhnou. Snahu upgradovat inovacemi (fajn vsazení Iana Holma) můžeme ocenit, ale bez jejich promyšlené funkčnosti v okolním dění jsou pouze prvoplánově na efekt. Film mě takřka přestal zajímat, když postavy za sebou nezavřeli obří dveře do místnosti s facehuggery, ve které nejdříve zvýšili teplotu, aby jí mohli bezpečně projít. A podobně odfláknutých hloupostí, které popírají i nováčkům čerstvě ukázané zákonitosti vetřelčího světa, je v něm více. Škoda. (18.08.2024)

Zklamání. Těch odkazů a parafrází na klasické vetřelčí momenty tam bylo moc a Romulus si nenašel svoji cestu, resp. ani nesnažil ji hledat. Jediné osvěžení je tak zaměření na mladou generaci a hrátky s nulovou gravitací. Jinak jsme všechno někde viděli. Po první projekci mi přijde, že i k Prometheovi se budu vracet radši, protože jak je na jednu stranu blbej, tak je aspoň svůj. To tu bolestně chybí. (18.08.2024)

Film chtěl sbírat plusové body hlavně odkazy na Vetřelce a Vetřelce a zpočátku se mu to i dařilo, jenomže odkazy se mi brzy okoukaly, herci a herečky se ukázali být v drtivé většině naprosto nezajímavými a začala se dít jedna hloupá situace za druhou (teplota v chodbě, kyselina ve stavu beztíže)... Až mě Romulus dočista otrávil. Ve výsledky je to podívaná takřka na úrovni Vetřelců vs. Predátora, která nepřinesla takřka nic nového, vlastně se o to asi ani nesnažila. A je to velká škoda. Scottův (nápaditý!) Prometheus je úplně někde jinde, a vlastně i Blackův Predátor: Evoluce. (25.08.2024)