Votrelec: Romulus

Řadím se k té spokojené části znalců série, a to celkem výrazně. Na úrovni worldbuildingu se najdou nějaké lapsy, aktivita Weylandu je tady z pohledu syžetu překvapivě pasivní na to, jak moc tenhle původně zlý korporátní stín hýbe s celou mytologií a má prsty snad v celé galaxii. Ale jinak si teda vůbec nemyslím, že by to Alvarez zahrál jen na jistotu, jak mnozí naznačují. Nejenže vrhnul strašně úsilí do detailu a nabízí skvělé hororové sekvence, u nichž vám bude po těle nepříjemně, ale současně nezapomíná na další budování už tak spletité ságy. Jednak tematicky, v podobě linie “Jekyll a Hyde” androida, který v kostce zvýznamňuje paradoxní filosofii evolučního inženýrského vývoje založeného na pokroku na úkor empatie a hodnoty jediného života (nebo jedné posádky). A navrch vnáší emoční vazbu k hrdince, která v průběhu graduje a zásadně ovlivní její jinak diskutabilní finální rozhodnutí. A jednak opět v rámci evoluce celé ságy, která už víceméně stojí na smazávání rozdílu mezi stvořitelem a výtvorem, mezi dárkyní života a jejím systémovým zneužitím. Dvojí finále tak nejprve uzavírá emoční oblouk s androidem a hrdinkou, kteří čelí nejen inženýrským hororovým konstruktům, nýbrž i samotnému inženýrovi, androidovi v čistém korporátním módu Jekyll. A posléze, v pro mě velmi uspokojivém zúčtování, pečetí tematických vývoj ságy. Všechno je přitom řízené atraktivní sítí deadlinů, o nichž nejprve někdo lže, pak se víceméně srovnávají s časem projekce a nakonec se ještě urychlují nápaditým blbnutím s gravitací, u něhož jsem stejně jako u letošní Godzilly s Kongem netušil, jak moc ho v téhle franšíze potřebuji vidět. Nějak mě nezajímá, že z psychoanalytických, matriarchálních a bůhvíjakých dalších důvodů souvisejících se sexuální symbolikou to pro někoho není tak šťavnaté jako původní trilogie. Nikdy to nebude stejně geniální jako jednička nebo vyvážený co do akce a vývoje postav v ní zakořeněný jako dvojka. Ale je to vynikající horor, kde fakt máte z těch hnusáků husinu, a ve většině aspektů i velmi dobrý film ze světa Vetřelce, který posouvá zase o kus dál. A můžete si klidně remcat.. 85 % (16.08.2024)

Marně přemýšlím, proč bych měl bejt rajc z trička adodas, když můžu mít adidas. To je můj hlavní problém s tímhle Vetřelcem. Nejde o to, že je špatně natočen, to určitě ne, má i docela kvalitní atmosféru, ale má v sobě tolik odkazů na originál, až mě to začalo vysloveně vadit a tvůrci zase přestali řešit to hlavní. Postavy mě byly naprosto ukradený, bez šancí je nějak více poznat a tudiž "být s nimi" no a všechno další už jsem plus minus dávno viděl. Tohle se opravdu hodí asi jen do bazaru s ojetým zbožím nebo na stánek do tržnice, ale já radši filmy z tuzexu. (15.08.2024)

Dějově nabušenější než Prometheus a Covenant dohromady, ale ne o moc chytřejší než Alien vs. Predator. Ridley Scott pochopil, že když chce zaujmout novou generaci diváků a úspěšně pokračovat ve vetřelčím tažení, musí svěřit žezlo říznějšímu řemeslníkovi, například tomu, který pro mladé diváky intenzivně restartoval sérii Evil Dead. Postavy Romuluse jsou teenageři, což je pro nás - milovníky původních, seriózních žánrových pilířů kinematografie - už samo o sobě nepřijatelné. A dynamicky smíchal dohromady jejich ikonické momenty, které znalce nepřekvapí, ale mladé neznalce strhnou. Snahu upgradovat inovacemi (fajn vsazení Iana Holma) můžeme ocenit, ale bez jejich promyšlené funkčnosti v okolním dění jsou pouze prvoplánově na efekt. Film mě takřka přestal zajímat, když postavy za sebou nezavřeli obří dveře do místnosti s facehuggery, ve které nejdříve zvýšili teplotu, aby jí mohli bezpečně projít. A podobně odfláknutých hloupostí, které popírají i nováčkům čerstvě ukázané zákonitosti vetřelčího světa, je v něm více. Škoda. (18.08.2024)

║Rozpočet $80miliónov║ Tržby USA $92,078,079║ Tržby Celosvetovo $289,180,551 (in China with $93,6 million)▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Môj v poradí 1000. film videný v kine. Prečo nie môže byť, vyšlo to proste na Votrelca, ktorý bol pre mňa vždy srdcovka, toľko k takému kino jubileu. Samozrejme u Votrelca sú vždy len tie najväčšie očakávania, ktoré je v plnom rozsahu aj dosť ťažké napĺňať. Lebo čo i len priblížiť sa prvému Scottovmu Votrelcovi či Cameronovmu Votrelci, je už aj nad akékoľvek mysliteľné ludské sily. No ale našťastie ich Fede Alvarez v rámci snahy a v rámci možností prevažne napĺňa, nerobí si hambu. Jeho výber na post režiséra, bola dosť istota určitej kvality vďaka žánru kde sa pohybuje. Tento krát je Votrelec smerovaný viac k mladým teda tínedžerom, prepletený z množstvom odkazov a prepojení na ostatné diely. Dokáže využívať vytvorený temný vesmír a dávkovať do nás nové emócie.  Takže zažívamé také príjemné spomienky aj na zlaté časy. Rovnako tak poteší vizuál a to klasické retro prostredie. Úvod možno až tak nestrhne, lebo spoznávame nové osadenstvo ale postupne sa to rozbehne a až do konca to má dosť zbesilý spád. Poteší aj nový android, ktorý spočiatku nejak moc nezapôsobí, príde ako riadna brzda na vyradenie na šrotovisko ale postupne sa riadne reštartne a zaujme výrazné miesto v príbehu. Verím že ešte nejaké ďalšie diely pribudnú, lebo táto téma sa zatiaľ dosť dobre tvaruje a vytvára pompéznu vesmírnu "temnú" ságu. Spokojnosť.    /videl v kine: 80%/ (23.08.2024)

Jasně, v jádru je to, jak tu ostatně píší i jiní, dost nesourodý pejskokočičkovský slepenec, který ne vždycky působí kdovíjak přesvědčivě (citace ikonických hlášek z předešlých vetřelčích filmů jsou vesměs dost jalové), ale obsahuje až příliš výtečných scén a svébytných režijních nápadů, aby se to dalo celé jednoduše odstřelit jako vypočítavý korporátní rehash už jednou (stokrát?) viděného/slyšeného. Úvodní scéna s nalezením kukly, slastně pomalý build-up s příletem na odstavenou vesmírnou stanici, vynoření se xenomorfa z kokonu-vulvy (zatímco se jedna z hrdinek pokouší v panice otevřít zamčené dveře), over the top kyselinové zero G, finále, u kterého jsem si napětím málem okousal všechny nehty. Alvarez mi také konstatně dělal radost tím, jak chytře pracuje s předjímáním budoucích dějů skrze bezeslovnou obraznou symboliku – jako v okamžiku, kdy stanice, k níž se hrdinové pomalu blíží ve své lodi, zničehonic zakryje slunce-zdroj nadějí, nebo když si jeden z hrdinů při návštěvě stanice prohlíží znepokojivý detail na reprodukované malbě (Michel Serre, Vue de l'hôtel de ville de Marseille pendant le peste de 1720), na němž dítě saje z prsu mrtvé matky (na hromadě bledých těl pokosených morovou epidemií, brrr). Od doby, kdy jsem hrál Alien: Isolation, jsem si přál něco podobného vidět i na plátně – a Romulus, který z tohodle děsuplného herního majstrštyku nepokrytě čerpá snad nejvíc ze všech vetřelčích značek, mi tohle přání vlastně vcelku vrchovatě splnil. Za zmínku stojí i solidní Wallfischova hudba (skladba The Offspring zní jako něco od Anny Thorvaldsdottir) a skvělá Cailee Spaeny, která tu vypadá úplně jako Ellie z The Last of Us 2! Spoileroidní P. S. Nečekal jsem, že by tady docházelo k nějakému zásadnímu obohacení rozšířené vetřelčí mytologie, ale stalo se! Baví mě myšlenka, že černý mutagen, který Ridley Scott představil v Prometheovi, původně pochází z vetřelců – a že Inženýři, přinejmenším tedy ti, kteří vystupují v Prometheovi (jakýsi temný kult smrti, který se fyziognomií dost lidí od Stvořitelů v Alien: Covenant), jsou zjevně výsledkem experimentování s vetřelčí DNA. (18.08.2024)