Votrelec: Romulus

Obrovské zklamání... úvodni půlhodina ještě ujde, atmosféra dobrá. V momentu, kdy se to překlopí v opisováni Vetřelců (dvojka), jde to úplně do kopru. Hrouti se logika vypravění, jedine,co drži cely film, je vizual. Casting příserny! Posledni půlhodina to trochu zachraňuje, ale podobnou tranformaci jsme viděli uz ve čtyřce, tam byl humanoid tlustý, tady je hubeny. (16.08.2024)

Poprvé se mě stalo, že u nového Vetřelce probíhá velká spokojenost namísto nadšení. Ano, i svého času Vzkříšení, Prometheus nebo Covenant ve mě vyvolaly první projekcí lepší dojmy. Ovšem to nemusí vůbec nic znamenat. Romulus má zcela určitě možné předpoklady tyto díly překonat. Samozřejmě na úroveň prvních dvou legendárních kousků nestačí a na 99,9% v budoucnu nebude stačit nikdo. Takže co zde máme. Zpočátku mě trvalo si trošku najít vztah k postavám. Postupem času ovšem problém odpadá. Hlavně Andy ve vylepšeném módu funguje skvěle. Líbil se mě design, který hodně odkazuje na Jedničku. Všechno je správně omšené, použité. Nechci úplně prozrazovat z děje, ale měl jsem často pocit, že sleduji něco, co si nejvíce bere z Jedničky a Čtyřky a přitom zcela neignoruje Promethea. Zdálo se mě, že samotný Vetřelec má spíše menší roli. Jenže jde to vlastně zařídit jinak, když je tady s námi 45 let? Šokovat zřejmě těžko. Čekal jsem nějakou více napínavější scénu. Prométheus i Covenant takové zcela určitě měly. Většinou to ty scény, kdy se něco nepěkného hodně pokazí a následuje boj s časem. Abych to shrnul, vlastně je Romulus velmi povedené postavení ságy na koleje. Fede Alvarez narazil trošku na své limity, ale zcela určitě mu pomáhali praotci ságy Walter Hill i Ridley Scott.  Dneska to vidím na velmi slušných 80% (16.08.2024)

Komorní vesmírná sci-fi s komplexním diváckým zasvěcením do vetřelčí problematiky, působící edukativním dojmem pro frančízou nepolíbené publikum. Romulus nejvíce trpí tím, že se Fede Alvarez snažil vytvořit vetřelčí film pro všechny věkové kategorie, ale ve finále neuspokojí ani jednu z nich. Zatímco pro mladé publikum je zde vyjma poslední půlhodiny naprosto nulová akce a příběh nezaujme, pro padesátníky, kteří si jedničku a dvojku užili v kině zase není zajímavé sledovat bandu špatně napsaných, nevyzrálých a přechytralých puberťáků. Nutno podotknout, že vyjma skutečnosti, že divák nemá jediný důvod fandit ve filmu lidem či si přát, aby některá z postav přežila, musí hodně přivřít očí nad umem hlavní představitelky (Cailee Spaeny v roli Rain) se zbraní, protože několikasekundové zaškolení působí jakkoli, jen ne věrohodně. Vyjma vizuálních efektů, které však mnohdy působí velmi lacině, a několika viditelně předvídatelných lekaček tak nemá Vetřelec: Romulus vůbec co nabídnout a nelze jej doporučit žádnému fanouškovi série. Maximálně někomu, kdo neviděl žádný z dílů a nechce trávit hromadu času nakoukáváním ostatních dílů, aby pochopil veškeré souvislosti, které mu jsou zde shrnuty ve dvou hodinách. Oživení série jako v případě Predátora a jeho Kořisti se nekoná. Dvě hvězdy za akční poslední třicetiminutovku a nápad s kyselinou při stavu beztíže, jedno z největších zklamání roku. Romulus vyhrává alespoň hlavní cenu za nejhorší filmovou scénu desetiletí, a to výtahový teleport, to se opravdu vyplatí vidět :,D. Dvě hvězdy. 😕 (15.08.2024, ČSFD projekce) (15.08.2024)

Fede Alvarez to dokázal a natočil jedno z nejlepších scifi současnosti. Původní Alien filmy jsem neviděl (ano, jsem barbar), takže můžu vesele hodnotit jen na základě kvalit filmu a ne na základě předpojatosti či lásky k celé sérii, což dělá mé hodnocení daleko objektivnější, a i tak musím konstatovat, že výsledek je prostě bezchybný. 1) Atmosféra na lodi je dusná jak hovado, všechny toulky lodí jsou napěchované napětím a jen jsem čekal, co bude dál. 2) Lekačky fungují taktéž, nejedná se o žádné infarkty nebo "bububu", naopak je to spíše práce se scénou a tyhle situační jump-scares působí nenuceně a šikovně. 3) Postavy jsou fajn, nikdo tady diváka neirituje, a co je největší plus, nikdo se tady nechová jak idiot, rozhodování jsou racionální a hlavně zde není ANI JEDNA scéna sentimentálních keců či rozsáhlých rozprav a smutného konstatování smrti parťáka. No kdy naposled jsem viděl film, který by byl takhle uvědomělý, to už si ani nepamatuju! 4) Celý vizuál, kulisy, rozmanité prostředí lodi, look Xenomorfů a vůbec celé tyhle scény "face to face" monstra s člověkem jsou prostě naprosto precizní a dechberoucí. Divák cítí prskající kyselinu z plátna, potí se spolu s postavami a jenom hltá každou scénu s tak šíleně naturalistickými monstry. 5) Využití lodi je tady doslova na maximum. Všechny místnosti, vychytávky, práce s gravitací, s kyselinou, s kryokomorou - u toho je dokonale vidět, že si s výsledkem někdo vyhrál a stojí za tím tým, který ví, co divákovi doručit. Tady prostě nemám vůbec co vytknout a takhle spokojen ze scifi žánru jsem už dlouho nebyl. O to líp, že si tady na své přijdou jak fandové série, tak neználci, jelikož tohle je plnohodnotný, samostatně stojící film, který diváka uvede se všemi potřebnými informacemi "co, kdy, kde a proč", takže cítí, jak kdyby tuhle sérii vlastně znal.  Nemám slov - EXCELENTNÍ!! (15.08.2024)

pravda, Romulus je frankensteinovo mostrum sešité z pečlivě zvolených tělesných kusů dodnes čerstvých filmových mrtvol, zejména Scottova prvního a Cameronova druhého příspěvku, se zjevnými souvislostmi k Prometheovi/Covenantu a zdaleka nejsilněji a narovinu přiznaně se tu odráží fantastické Isolation. které, jak hráči upozorňovali už od vydání, díky své vynikající atmosféře, věrnosti a úctě k originálu představovalo nejlepší příspěvek vetřelčímu univerzu za desítky uplynulých let, s čímž z vlastní hráčské zkušenosti plně souhlasím. oproti poslednímu filmovému Vetřelci u Romula skoro až zaráží nulová snaha o přesah, kterou nahrazuje přísné soustředění na žánrové náležitosti, tedy řečeno jinak snaha natočit co nejlepší akci / survival / horor (vč. oblíbených tropů jako "poslední dívka") coby pastiš Isolation s četnými a relativně zjevnými parafrázemi řady dalších významných pramenů, a tak je třeba to brát a nic "víc" nežádat, protože vetřelčí film jako čistokrevná žánrovka vyjadřující fanboyovskou poctu originálu je úplně legitimní a dostačující koncept a jedině logický, vzhledem k nemálu reakcím na obě Scottovy poslední snahy "dorovnat" legendární status svého původního Vetřelce náležitě hlubokomyslnými prequely. nope. frankensteinovo monstrum k radosti stačí. kor když si Alvarez opravdu dobře vybral zdrojové mršiny, což krom již zmíněných jasně zahrnuje i přinejmenším dvě z nejlepších románových příspěvků do fikčního světa vetřelců, tj. Probuzení (Out of Shadows) a Chladnou výheň (Cold Forge), čili vycházel z nejlepšího a sešil to dohromady prvotřídně. krom radosti sledovat linie na mapě odkazů byla radost sledovat i řemeslo samotné. co záběr, to nadšené chvění, co scéna, to nápad, a nejen nějaký, ale vizuálně a kineticky vzato zajímavý. a nad to vše je cítit poctivá snaha si všechny ty dějové zvraty a všechna ta fatální rozhodnutí postav (které si žádá ať už žánr, nebo z druhé strany nutnost napodobit vzorec odkazovaného pramene) odůvodnit tak, aby byly, i přes jistou absurditu, paradoxně, z hlediska psychologického realismu věrohodné. méně abstraktně řečeno, postavy jsou stejní tupci jako v jakémkoliv typickém slasheru, ale nemáte jim to tu za zlé. a to se počítá. a tak vlastně ironicky, i když si předem snadno spočítáte jejich přesnou životnost, na zážitku to neubírá. /// ano, pravda, viděli jsme to už mnohokrát předtím. a hráli. a četli a nevímco. a klidně si to zopakujme zas a znovu, protože se to povedlo. (16.08.2024)