Ohnivé vozy

Ak dostal tento športový film cenu akadémie, tak potom je v mojich očiach ešte veľa oscarových filmov so športovou tematikou. Príbehy športovcov alebo tímov ma vždy dokázali zaujať, tento však vo mne až tak záujem nevzbudil. Počas veľkého množstva závodov a pretekov som zaznamenal jediný, pri ktorý ma upútal ako ozajstný pretek a pri ktorom som držal palce. A vôbec to neboli tie vrcholné, záverečné. Životopisná cesta pretekárov si tiež nerozložila sily aby utiahla moju pozornosť na oboch aktérov, takže z tohto žánru len mierny nadpriemer. 65%. (11.03.2008)

Pův. komentář 5.3.2009: Ohnivé vozy je oskarový film, který jsem jako jeden z mála ještě neviděl, protože byl prakticky nesehnatelný. Čekal jsem teda něco, co mě zarazí do židle a přinutí dvě hodiny sledovat a ani nedýchat. Bohužel Ohnivé vozy jsou jen dobrým sportovním filmem. Vangelisova hudba s legendárním hlavním motivem je samozřejmě skvělá. a jistě bavily mě tréninkové scény, moc se mi líbily zpomalované závodní pasáže a byl jsem rád, že oba hrdinové nakonec vyhráli. Asi proto, že sportovní filmy mám rád. Ale co se týče fungování jako dramatu, rozhodně mi k srdci nepřirostl ani Abrahams, který byl takový blázen, že neuměl prohrávat, ani katolický fanatik Lidell, který odmítl běžet v neděli. Chvílemi jsem se nudil, chvílemi přemýšlel, jestli nebylo lepší natočit podobný film o nějakých větších legendách (třeba Jesse Owens). Přesto se jedná o docela milý film, takový staroanglický, ale od oskarového filmu jsem čekal trošku více. Úpřimně takový Na Zlatém Jezeře by si to zasloužil více. EDIT 2024: Není moc co dodat. Vangelisova legendární a zaslouženě oskarová hudba, zpomalovačky, pár napínavých závodů a pohled do toho jak to chodilo ve sportu v roce 1924. Ale hrdinové které dokážu chápat, ale rozhodně ne milovat, místy nuda a na konci pocit pěkného, ale nijak výjimečného filmu. Oskara si rozhodně zasloužily jiné filmy - Na zlatém jezeře, možná Ragtime nebo Pevnost Apačů v Bronxu a klidně i ten Indiana Jones. (05.03.2009)

Skvěle natočený dobrý příběh,se spoustou nenápadných odboček a narážek (židi,skoti,pokrytectví,....a je to běhání fakt tak důležitý?) s až neskutečně profláklou Vangelisovou hudbou. Vynikající filmová záležitost.(snad jediný ,,sportovní" film ,který jsem dokoukal do konce,-v tomto případě bezproblému) (18.04.2009)

Vangelisova hudba působí ve své jednoduchosti majestátně, smutně i radostně zároveň a jedná se o jeden z nejlepších soundtracků, které jsem kdy slyšel. O filmu jako takovém však v podobných superlativech mluvit nemohu. Příběh je sice podán civilně a jednoduše (má co říci i nesportovcům), ale první polovina (než odjedou na olympiádu) je až na pár silných okamžiků hrozně nudná. Většina herců je sice neokoukaných a hrají skvěle, působí ale téměř stejně a občas jsem si je pletl (vyjma Bena Crosse). Jinak kamera je velice pěkná a závěrečná dvacetiminutovka ukazuje, jaká to mohla být pecka, kdyby film jel ve stejném tempu po celou dobu. "Ohnivé vozy" byly v době vzniku velice úspěšné a obdržely 4 Oscary, včetně ocenění za Nejlepší film. S odstupem třiceti let je film téměř pozapomenutý, vyjma ústřední melodie, která se stále přehrává při různých běžeckých soutěžích. Stejně jako v případě "1492" - Vangelisova hudba předběhla v legendárnosti film o několik délek. Když to vezmu kolem a kolem, "Ohnivé vozy" jsou dobrý film. Ovšem díky uspávající první polovině nemohu dát více jak 60%. (31.08.2011)

Poprvé jsem je slyšela, ano, slyšela, z walkmana v roce 1985 na tehdejším jugoslávském pobřeží a také poprvé uslyšela jméno Vangelis. Na film jsem si musela ještě pár let počkat. A jakmile jsem slyšela první tóny, bylo to stejné jako kdysi. Labutí kůže a sevřený krk. Rázem v topce mých nej. Hudba neztratila své kouzlo a neztratil jej ani film. Při žádném z dalších sledování. Chariotr of Fire se nedají vidět jen jednou, je to droga, droga jménem film spojený s drogou jménem hudba. (Jen Ben Cross dnes už není takový mladíček jako kdysi. Ale Žid, mám takové nějaké židovské období, Amen, Pianista, teď Ohnivé vozy. Skladba za skladbou plyne jako organická součást filmu. Vangelis tehdy nebyl pojmem jako dnes a tohle byl jeden z prvních soundtracků, který jsem si pořídila. Do mého zlatého fondu tedy patří nejen film, ale i hudba. Nehledě na to, že Vangelis naplňuje mou lásku ke sborovému zpěvu měrou vrchovatou. Natočit strhující film, kde je prvoplánový běh, zpěv a Bůh, to je opravdu umění. Mravní poselství pak je věcí druhou. (15.08.2008)