Ohnivé vozy

Ze všech filmů, v nichž kdy něco od Vangelise zaznělo právě zde jeho hudba funguje nejlépe a vyvolává nejsilnější emoce. Zasloužený Oscar. Podobným mistrovstvím vyniká Hudsonův způsob komponování záběrů. Jako učebnicový příklad konzistentního propojení obrazu a zvuku může posloužit střihová sekvence, kdy slyšíme hudbu, vidíme sérii „oživlých“ novinových fotografií a nakonec i zdroj samotné hudby. Jeden uzavřený cyklus, necelá minuta filmu, která vydá za tisíc slov. Jelikož jde o příběh na motivy skutečných událostí, můžete si snadno zjistit, kdo nakonec vyhrál. Po pravdě, ani cesty k cíli nejsou moc spletité a dojde-li k nějaké komplikaci, je zpravidla vyřešena několikaminutovým dialogem. Vše ale perfektně funguje, běžecké scény (ač trvající pár vteřin) mají obrovskou sílu a dokázaly mě nabýt energií na několik dní. A potom to závěrečné zaváhání – mělo to celé smysl? Aneb Zač jsme běželi? Přemýšlel jsem během scény tréninkového běhu, kterou film začal i skončil, přemýšlel jsem dlouho po ní. Přemýšlím stále. Chvění po celém těle teprve teď pomalu odeznívá, pročež dávám hrdých pět hvězdiček. 90% Zajímavé komentáře: Djkoma, Cooper (15.06.2008)

Použil bych zde slovo nuda, kdyby se film alespoň z části nudě přibližoval. Film byl daleko za ní a od odpadu ho nezachránila ani výborná hudba. 2x usnout během jednoho filmu se mi dlouho nepovedlo. Nesympatické postavy. Stupidní kamera. Příšerně moc nudný děj, který stál na místě. Myslím, že k tomu už není potřeba nic dodat. Kdo mi nevěří, ať se na film podívá. Předtím však vřele doporučuji dát si minimálně šálek velmi silné kávy. Přesto však nemohu zaručit, že film zdárně dokoukáte až do konce. Osobně jsem měl šálky dva... (05.08.2011)

prekvapujuci vitaz oskarovej noci sa do filmovej historie zapisal hlavne vdaka Vangelisovej hudbe. Hugh Hudson ktory bol hlavne reziser reklam a v televizii si za svoj debut vybral skutocny pribeh dvoch bezcov ktorych okrem lasky k behu toho prilis nespajalo. Hudson svoje skusenosti z reklam a Vangelisovu hudbu zurocil hlavne pri momentoch ktore akoby vypadli z videoklipov (bezecka priprava, beh na plazi alebo i trening americkych sportovcov). pacilo sa mi i jeho riesenie ako divakovy sprostredkovat a zatraktivnit beh na 100 metrov, ktory konci po 10 sekundach. dejovo to vsak na dvojhodinovu dlzku prilis pestre nie je (oskar za scenar!) a tak sa film obcas hluchym miestam a naivite v niektorych momentoch nevyhne... (22.02.2021)

Chariots of Fire se mi dlouho vyhýbal, ale když na Vánoce běžel v televizi, tak jsem se podíval. Sportovní filmy mám rád, ale tenhle mě upřímně dost nudil. Styl vyprávění mi vůbec neseděl a i když po tom příběh úplně volal, tak naprosto chyběli emoce při vítězství hlavních hrdinů a vážně nechápu, jak se něco takového stane. Já myslel, že to dokáže vyvolat každý sportovní film naprosto automaticky. (28.12.2023)

Nadčasová Vangelisova hudba tu s námi zůstane napořád, ta totiž narozdíl od filmu samotného žádným způsobem nevyčichla. Působí to na mě spíš jako draze natočená propaganda britského ministerstva sportu, která mě ani jednou nevtáhla do děje a nutila mě jenom pasivně přihlížet. Bez emocí, bez zájmu. Unylá režie a plochý scénář tomu jenom napomáhají. Sportovní filmy mám rád, ty ale mívají zajímavé charaktery, kterým můžu fandit. Tady mi byly úplně jedno, jestli hlavní hrdina 10 metrů před cílem zakopne. No nic, tak třeba příště. (14.03.2010)