Dirigent
Dyrygent
The Conductor
Réžia:
Andrzej WajdaScenár:
Andrzej KijowskiKamera:
Sławomir IdziakHrajú:
John Gielgud, Krystyna Janda, Andrzej Seweryn, Jan Ciecierski, Tadeusz Czechowski, Marek Dąbrowski, Józef Fryźlewicz, Janusz Gajos, Stanisław Górka (viac)Obsahy(1)
Protagonistami komorného príbehu o manželskej kríze a o strete ľudí s odlišnými morálnymi postojmi sú umelci: mladá huslistka, vracajúca sa zo stáže v USA, jej muž, ambiciózny dirigent mestského orchestra a slávny dirigent, vracajúci sa po stretnutí s huslistkou po mnohých rokoch do vlasti. Starý umelec spočiatku netuší, že práve on je príčinou rodinnej roztržky. Vďaka nemu žena odhalí skutočnú povahu svojho manžela, ktorý ľahko obetuje umenie v záujme svojho egoizmu.
Vo všeobecnej polohe je film aj úvahou o morálke v spoločnosti, stojacej na prahu krízy. Keďže sa Wajda aktívne podieľal na politickom boji v Poľsku, film s dominujúcimi hereckými výkonmi Jandovej, Gielguda a Seweryna, pripravený u nás na uvedenie už v r. 1982, mal napokon premiéru až v r. 1990. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Mrazivá analýza partnerského vzťahu, nalomeného zo strany muža prehnanou žiarlivosťou - partnerskou i pracovnou. Manželka ale tiež nie je žiadne neviniatko - jej výlučne kariérne zameranie bez záujmu o problémy vlastného muža tiež nie je niečím, s čím sa dá stotožniť. Konfrontácia New Yorského ruchu a prvotriednych koncertov vážnej hudby so šedivými, esteticky strašnými panelákmi bez mestskej zelene a existenčnými problémami členov provinčného poľského orchestra určite nepridala na optimistickom vyznení diela a tak ho pre istotu komunisti v Poľsku uzamkli do trezora, aby sme sa ním mohli potešiť až v roku 1990. Zaujali aj výborné herecké výkony oboch mužských hlavných predstaviteľov, pričom úlohu toho staršieho - slávneho dirigenta, vracajúceho sa po rokoch do vlasti stvárnil známy anglický shakespearovský herec John Gielgud. ()
Wajda nám vlastne nepovedal nič nové. Umenie musí vychádzať zo srdca. Ak je vydreté, skoro nikdy to nedopadne. Starý pán len zdvihne paličku a orchester vie čo a ako hrať. Má skúsenosti, charizmu, slobodu. Naopak Adam, kočírovaný spoločnosťou, sa môže aj roztrhať a nie je to ono. Potom len závidí. Všetko a všetkým. Robotu a problémy si nosí domov a žena to všetko len bezradne sleduje. Pobehuje tam ako lapená moľa od jedného k druhému, až napokon vybuchne .. jej záverečný monológ je to najlepšie z filmu, teda až po Beethovenovi. ()
„Starý muž na zemi sedí, ve frontě sám na sebe, do své minulosti hledí, usne... a jde do nebe.“ Niterné vztahové drama, přímo Osudové. Milovníci Beethovena se radují a já opět lituji, že mi macecha příroda místo hudebního sluchu nadělila uši jen na okrasu (a i to je sporné). Já bych nepoznal ani že prvním houslím prdla struna, jedině kdyby chudince houslistce vystřelila oko. Nerozeznám ani to, zda pán za pultíkem taktovkou krouží ty správné osmičky nebo s ní jen mává, aby zaplašil komáry. Natož takové drobné nuance, pod kterým dirigentem orchestr hraje líp. Ale asi je lepší, když hůlkou čaruje přívětivý noblesní Maestro, než když s ní mydlí nějaký zamindrákovaný provinční pučmidrát, který si taktovku plete s rákoskou, procítěnost s křečovitou urputností a koncert se stranickým úkolem. OSUDOVÉ OKÉNKO: [][] Doma je doma, tam se umírá nejlíp a nejsmířeněji. [] Orchestr mu stmelil, ale manželství rozklížil. [] Proč Adam žárlil na Martu? Bál se snad, že mu nasadí osudové parohy se starým... dobrým Beethovenem? [] A proč Marta žehrala na osud? „Jednou v životě jsem chtěla udělat něco doopravdy.“ Bože můj. To už jsi přece udělala, máš malou dcerku! I kdybys uměla fidlat jak Paganini a svět ti ležel u nohou, tak dát život a pak své dítě zahrnovat láskou, to je přece víc, než sebehlasitější aplaus v sále. [][] Rodinný psychologický koncert, dirigoval Willy Kufalt, Retro kino. ()
Co napsat, když ostatní komentující vše tak krásně vystihli... Nestoudně jste mi vzali taktovku z ruky! :-D Dirigent, klavírista a hudební mecenáš Hans von Bülow kdys pravil, že "Pro dirigenta je lepší, má-li partituru v hlavě, nežli hlavu v partituře". :-) Domnívám se, že tím myslel rovněž to, že hudbu je třeba vnímat i srdcem, a brát ji především jako poslání, nejen coby zdroj obživy. Věřím, že mladý dirigent z tohoto filmu to tak zprvu měl. Ale různé nepříjemnosti, co se kolem něj porůznu děly, v něm to nadšení postupně utlumily. Na jeho obranu - neměl to zrovna lehké. To místo, kde se konaly zkoušky, bylo úděsné. Nemyslím vzhledem, ale podmínkami, jaké profi orchestr potřebuje. Všici naňahňaní na dvou metrech čverečních, že snad i sardinky v konzervě mají víc místa. Ostatně - na tak monumentální skladbu, jakou Beethovenova 5. symfonie je, tam bylo zatraceně málo muzikantů. A dělené zkoušky nic?? Ale možná, že probíhaly, jen v rámci úspory filmového času tam "jako" nebyly. No nic. V zimě tam musela být pořádná kosa, a o akustice už ani nemluvím. Samozřejmě tím jeho chování neomlouvám, pouze se tomu nějak snažím přijít na kloub. Kvalitní podmínky pro zkoušky jsou základ. ;-) No jasně, a taky kde se vzal, tu se vzal - světový dirigent přihopkal (a krajan k tomu (ne Karajan :-D, ale ještěže tak, to už by náš zajda nerozdýchal :-)), a mladá krásná manželka si s ním nějak podezřele zarozuměla (bál se, že možná až tak, jako kdysi její matka). A když už jsem u té matky - líbila se mi ta nenápadná linka o jejím někdejším vztahu s Lasockim, propleteném s jejím manželem, Martiným otcem. Chvíli jsem si dokonce myslela (kecám, čekala jsem na to takřka celý film), že nějak vyjde najevo, že Martiným biologickým otcem je právě Lasocki. Škoda, že nebylo více prostoru věnováno i zmíněnému Martinému otci, který býval zřejmě taky buď dirigent, muzikant, nebo tak něco na ten způsob. V jeho očích bylo vše - touha, láska, ale i velká bolest a zoufalství. Radost jako by se někam vytratila. Mimo to byl velmi oduševnělý, moudrý, životem ošlehaný bard. Hodně jsem si ho oblíbila. Nemyslím si, že byl jen vedlejší postavou - ba naopak. V Martině (a nejen jejím) životě hrál důležitou roli, jakkoliv možná působil jen jako "dědeček na hlídání". Taky mne mrzí, že nevíme, jak koncert nakonec dopadl, zda vůbec proběhl (hádám že ano), ovšem pak se vkrádá myšlenka plíživá, jestli pak Adam skutečně pověsil dirigování na hřebíček, a věnoval se něčemu jinému, nebo se nad sebou zamyslel, Martina slova ho drapla za srdce (mne tedy rozhodně ano), šel do sebe, a stal se z něj třeba někdo jako "druhý Lasocki". ;-) Pardon, ale ještě nemohu nedodat, že jelikož muzice, muzicírování, i dirigentské hantýrce docela rozumím, o to víc jsem si některé scény vychutnávala (kecám, slintala jsem u nich :-)). A taky jsem si představovala, jak bych se asi v některých chvílích chovala. Ať už na místě Marty, nebo jedné z členek orchestru (ach.... <3 ). A ještě něco - opravdu hooodně šťastný ten, kdož práci, co vykonává, a co ho živí, i miluje a těší se do ní. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/ () (menej) (viac)
Nádherná metafora polské, potažmo jakékoli socialistické společnosti, kde kolektiv, je-li jeho čelný představitel parchant, zahnívá, je-li jím charismatický a vzdělaný člověk, rozvíjí se. Na příběhu manželské dvojice, která se ocitá v těžké krizi, se rozehrává úžasné divadlo, v němž se odhaluje egoismus a pokrytectví provinčního dirigenta, pod jehož vedením orchestr prožívá těžké chvíle, je rozhádaný a nejde mu to a který nesnese pohled na dorazivšího slavného kolegu (emigranta), jehož taktovka působí na hudebníky jako kouzelný proutek. Není těžké uhodnout, kým by tak onen charismatický člověk mohl v Polsku osmdesátých let být... Wajda se pustil do tématu "zkouška orchestru" z úplně jiného konce než resortní kolega Fellini a podařilo se mu vytvořit vyjímečný film, který navíc umocňují nádherné tóny Beethovenovy Páté a který svým politickým a společenským podtextem působí neskutečně silně. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (3)
- Film se natáčel na těchto místech: Varšava (mrakodrap Intraco, hotel „Solec“, areál velvyslanectví USA, vila Pietrusiński v Tykocińské ulici, ulice Barkocińska, Ossowskiego, Witebska), Radom (restaurace Myśliwska v ulici Żeromskiego, sídliště Ustronie, náměstí, radnice, kostel sv. Jana Křtitele v ulici Rwańska, muzeum Jacka Malczewského na náměstí), Modlin, New York. (classic)
- Film Dirigent z produkce filmové skupiny „X“ patří do kánonu kinematografie morální úzkosti. Andrzej Wajda při režírování tohoto filmu vědomě odkazoval postavou polské autority na pouť papeže Jana Pavla II. do Polska v roce 1979. (classic)
- Film byl v zahraničí přijat s nadšením, množila se srovnání s Felliniho Zkouškou orchestru (1979). Zároveň byl film v Polsku přijat s rezervou, neboť polská kritika poukazovala na nedotaženost manželského konfliktu mezi Martou (Krystyna Janda) a Adamem (Andrzej Seweryn) i na do očí bijící jednoznačnost postavy Lasockého (John Gielgud). (classic)
Reklama