Zimní prázdniny
The Holdovers
The Holdovers
The Holdovers
Réžia:
Alexander PayneScenár:
David HemingsonKamera:
Eigil BryldHudba:
Mark OrtonHrajú:
Paul Giamatti, Dominic Sessa, Da'Vine Joy Randolph, Carrie Preston, Naheem Garcia, Brady Hepner, Ian Dolley, Jim Kaplan, Michael Provost, Gillian Vigman (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Profesor Hunham (Paul Giamatti) je člověk, kterého by žádný normální student nechtěl za učitele. Je to postarší osamělý mrzout, který se lépe než v současnosti orientuje ve světě antické literatury, a každým, kdo nemá podobné vidění světa, hluboce pohrdá. Mladík Angus (Dominic Sessa) je student, kterého by ve své třídě nechtěl žádný normální profesor. Magnet na průšvihy, rebel bez příčiny, ničitel a narušitel školních řádů. Ti dva na sebe zbyli v univerzitním kampusu o vánočních prázdninách, protože ani jeden nemá kam jet. Učitel je sám a student se rodičům nevešel do dovolenkových plánů. Na „svatou“ trojici je doplňuje školní kuchařka Mary, která nemá na Vánoce náladu, protože se právě dozvěděla, že její syn padl ve válce ve Vietnamu. Naděje na to, že k sobě tyhle tři osamělé duše najdou cestu, je od počátku zcela mizivá, jenže zázraky se dějí a někdy stačí jen projevit trochu dobré vůle k tomu, abyste poznali, že lidé můžou být ve skutečnosti jiní, než jací se zdají na první pohled být. (Cinemart)
(viac)Recenzie (224)
(8,5/10). Abych byl upřímný, tak jsem byl vůči tomuto filmu velice skeptický a původně jsem si jej vůbec nechtěl pouštět. Potom nastalo velké doporučení od kamaráda ze školy, následná zmínka v nejlepších filmech podle TOP uživatelů ČSFD a bylo vymalováno. O premise jsem věděl opravdu pramálo a byl jsem během prvních minut naprosto očarován. Pokojná vánoční atmosféra na vás dýchá skrz zrnící se obraz a vy se tuto poklidnou nádheru nemůžete vynadívat. The Holdovers by se mohli z fleku stát instantní vánoční klasikou, protože tohle je přesně to, co na svátky potřebujete - film, který je balzámem pro lidskou duši. Ten film je tak neskutečně feel good a zároveň zčásti feel sad. Místy mi to připomínalo Green Book. The Holdovers jsou jablíčkem, které se navenek tváří jako jablko z Edenu, ale vevnitř se skrývá maličký červík. Jablíčko pomalu hnije, ale na povrchu to nejde prozatím vidět a když se do něj divák zakousne, tak ucítí nejdříve nasládlou chuť, která má však hnilobný podtón. Příběh zahořklého pedagoga, pro kterého je škola vším - je to vlastně jeho celý život. Studenti jej nenávidí, ale on si z toho nic nedělá. Teda alespoň na první pohled by se to tak mohlo zdát. Ovšem za touto tvrdou cynickou kůrkou se skrývá člověk, který by chtěl být milován. Jako každý jiný člověk, je to nejdůležitější lidská potřeba. Paul Giamatti předvádí brilantní herecký výkon, který mu nepřekvapivě vynesl prozatím Zlatý glóbus. Na Oscary už to vzhledem ke Cillianovi nevidím. Ale v rámci One Man Show je to jasný vítěz. Dokázal zachytit obrovskou proměnu člověka, která chytí za srdce. Režisér Alexander Payne byl pro mě doteď velkou neznámou a velice mě zaujal jeho smysl pro cit. Dokázal mixovat ideální dávku dramatu a komedie. Místy se člověk za břicho popadá, pak ale nemá problém zvážnět, protože mu na postavách opravdu záleží a nejsou mu lhostejné. Osobně jsem spíše fanouškem velkých filmů, které vždy zdobí můj celoroční piedestal. Občas se tam však dokážou vklínit i skromné a osobní projekty, kterým The Holdovers bezesporu jsou. V jednoduchosti je krása. "Hardy, I have known you since you were a boy, so I think I have the requisite experience and insight to aver that you are and always have been penis cancer in human form." ()
Film se tak strašně snažil vypadat jako ze sedmdesátek, až zapomněl, že by měl hlavně bavit diváka. Moc nechápu zdejší vysoký hodnocení, pro mě naprosto průměrnej až nudnej film. ()
Zimné prázdniny sú vo svojej podstate postavené na nie príliš originálnom námete, ktorý navyše láka do zradných prúdov patetickosti. David Hemingson však dokázal východiskovú myšlienku až nečakane zručne (donedávna pracoval výlučne na televíznych projektoch) pretaviť v scenár pýšiaci sa skvelými dialógmi a bez výraznejších zádrhov fungujúci v rovine komediálnej i dramatickej. Postupné premeny zdanlivo diametrálne odlišných osobností zatrpknutého profesora a jeho rebelujúceho študenta, ktorí si potajomky nesú vlastné životné bremená, sú predostreté nielen absolútne vierohodne, ale zároveň nesmierne ľudsky. V nemalej miere sa pod to nepochybne podpisujú skvostné herecké výkony Paula Giamattiho a Dominica Sessu (v prípade prvého z nich bola oscarová nominácia hotovou vecou, druhému by som ju ale prial prinajmenšom rovnako), ktorým vo vybraných pasážach vynikajúco sekunduje Da'Vine Joy Randolph v role osudom skúšanej školskej kuchárky. Podmanivú, mierne nostalgickú atmosféru príbehu zasadeného do obdobia Vianoc na počiatku 70. rokov vkusne dotvára technická stránka filmu; osobitnú zmienku si zaslúži vizuálne spracovanie, ktoré u diváka aspoň dočasne navodí pocit, že skutočne sleduje dielo natočené pred polstoročím. Zatiaľ čo prvé stretnutie s tvorbou režiséra Alexandra Payna vo mne pred šiestimi rokmi zanechalo pachuť premárnenej príležitosti na pamätihodný filmový zážitok, touto obsahom i formou podmanivou konverzačkou u mňa rozprášil akékoľvek pochybnosti o jeho filmárskych schopnostiach. (90%) ()
(9/2024) / Môj štvrtý Paynov film a znovu sa dostavuje pocit maximálnej spokojnosti. Ťažko dačo nové napísať, výborná a inteligentná dramedy. Som strašne rád, že Paul aj Da'Vine brali glóbusy a prajem im aj sošku. Ešte musím spomenúť exkluzívny vizuál. Je síce len február, ale toto môže byť moj film roka (10/10) ()
Postarší mrzout, čierna chuderka a "spratek" vojdu do baru ... nie nie, toto neni vtip, ale obsadenie tohto filmu. Najskôr technicky, potom obsahovo. Začo to chce sošku za strih? Za tie prelínačky? Stačí teda napodobovať prácu a techniku strihačov z dávnych dôb a má to automaticky nominačku? Nerozumiem. Stačí byť čierny, mať nadváhu a ešte najlepšie byť aj ženou a tiež v tomto behu máte nominačku istú? Opäť, nerozumiem. Paul fajn, ale konkurenciu má silnú. Možno ten scenár.... Obsahovo je to netradičné. Áno, to je to správne slovo pre tento film. Postavy sa nikde neposunú, ale počas filmu odhaľujeme ich minulosť a prepracuvávame sa k tomu, prečo sa teraz tak správajú. Celé je to postavené na konverzačkách a na tom, že tri karikatúrne postavičky spolu musia vydržať niekoľko dní. Zaujímavý agregát, aj keď veľmi vypočítavo poskladaný s cieľom zaujať kritikov, čo sa podarilo. Síce to plynie, a je to aj zaujímavé a miestami dokonca veľmi vtipné, kľudne to mohlo byť kratšie. Celkom to ale zapadá do tohtoročného výberu, ktorý mi príde taký, sterilný. Takže áno, Zimné prázdniny sú svojím spôsobom netradičný film, kino ale nie je potrebné. Nejakú tú sošku to ale vezme. Lepšie 3 z 5 (Kino Mladosť) ()
Payna znám - není mi jeho režie vůbec cizí a dost se mi ten film líbil. Jako tu už několikrát zaznělo - je to skvělý "vánoční film, ke kterému se klidně budu vracet" a já s tím jen souhlasím. Je to sice lehce předvídatelné, ale jsou v tom příběhu shované takové malé, citlivé a zároveň dost náročné situace a chvilky, které mě donutili se na chvilku zastavit...."On umřel" - ta bolest v jejím těle byla pro mě až hmatatelná - tento okamžik si z daného filmu pamatuji nejvíce a celým tím filmem prosakuje takový smutek, melancholie, zoufalost....Moc se mi líbilo znázornění 70.let a Giamatti odvedl skvělý výkon ;) ()
Novodobá vánoční klasika? Neurotický profesor, truchlící školní kuchařka a na všechno naštvaný student. Tahle zvláštní „rodinka“ musí trávit vánoční svátky spolu, pod sněhem zavátou internátní školou. Pod termínem „sentimentální kýč“ si můžeme představit cokoliv, ale jsem si naprosto jistý, že snímek Zimní prázdniny (2023), prodchnutý životními pravdami a nadějí na lepší zítřky, mezi takové případy nepatří. Závěr aktuálního filmového počinu z dílny Alexandera Payna, se dá vzhledem k archetypální podstatě užitých vyprávěcích šablon a všudypřítomného vánočního symbolismu s klidem odhadnout po první půlhodince. Jenže šikovný režisér je nesmírně rafinovaný ve způsobu, jakým postavám uděluje životní lekce, čímž vynalézavě obchází jinak předvídatelné dějové zvraty. Plně se tak drží notoricky známé teze vypovídající o tom, že život je sám o sobě krajně nepředvídatelným dobrodružstvím s jedinou jistotou, v podobě cílové destinace, kde jsme si bez rozdílu všichni rovni. Sehraný tým okolo Alexandera Payna zná všechna ohraná klišé takových příběhů. Tvůrci je nepopírají, nemají to zapotřebí. Pouze je vkládají do životních pravd. Takových těch univerzálně platných pravd prověřených mnoha a mnoha omyly. Udělat správné rozhodnutí, to není jen tak. Každému se na cestě hodí třeba i ten nejméně pravděpodobný člověk, který nečekaně přehodí kurs, chrstne vám štiplavou pravdu do tváře, pomůže pochopit, kým ve skutečnosti jste, nebo vám umožní nalézt vnitřní mír. Zimní prázdniny jsou filmem o lidech, kterým budete upřímně fandit, a které si možná ztotožníte s někým, koho denně potkáváte. Více. ()
Záležitost s příjemným vánoční nádech. Společnost mrtvých básníků bez básní. Hezky vypracované příběhy. Giamattiho životní role. Velký charakter filmu tvoří soundtrack. ()
Hezký a povedený feel good film, který dokáže nenucený způsobem vykouzlit úsměv na tváři a sdělit nějakou myšlenku. Režisér Alexander Payne umí točit lidské příběhy o obyčejných lidech, jenž se vypořádávají s nešťastnými příhody. Payneovy filmy nejvíce doceníte, když máte něco odžité a sami si projdete nějakým tím obdobím nezdarů. Jeho nejnovější film Zimní prázdniny je naštěstí divácky velmi přístupný, vděčný a taky zábavný. Hodně se mi líbila retro stylizace, kterou Payne navodil hned v úvodu. Celý jeho film se nese v pohodovém duchu, i přestože každý z hrdinu je na pokraji psychického zhroucení a stačí opravdu málo, aby se zlomil a vše ztratil. Payne tento příběh vypraví civilně a celé to hořkosladké pojetí funguje dobře. Paul Giamatti má zde velmi vděčnou roli a zahrál jí s přehledem. Moc se mi jeho výkon líbil, protože je takový nenucený a opravdový. Dominic Sessa předvedl hodně silný výkon a ukázal, že má dost talentu do budoucna. Da'Vine Joy Randolph je v této roli skvělá a místy si krade film pro sebe. Zimní prázdniny sice neříkají nic nového a světoborné, ale umí vyvolat spoustu emocí. ()
Filmu typu "jsme kokoti, a snažíme se začlenit do systému, ale moc nám to nejde.." miluji. A vůbec to není z důvodu, že taky nepasuji do týmového pexesa, a už vůbec se nepotřebuji zapléct do karet, nepalčivě se snažím vyhýbat všemu extrovertnímu, co jde, nuž ale někdy hodíme na sebe masku a plášť společenského tvora, ale uvnitř svého trilobitského obleku trpíme a proklínáme každou vteřinu. Dva ubulený kopáči, co smetly ránu míčem do xichtu, a jeden z nich nejméně na dvakrát protože mu to šilhá, jestli rozumíte. No, a k tomu rázná černoška, kterou bych radši vyměnil za Octavii Spencer, ale neděláme meinstream. Nuže, retro road feel-good filmem, co zahřeje možná tak plotnu, nebo možná to srdce, nevím co tím každej má? Panu učitelovi s Bokovkou se sice nekoná, ale proč si nepřevzít teorii, že se s patetického vínovače a kurevníka, nestal zpomalený odhozený korek, co místo láskou k ležení u noh slečen, nelíže radši stránky hysterie a skifi ufounech. Depresivní nálada instant, nic pro tiktokoty, co neudrží pozornost dýl než 10 vteřin, a nenávidiče sentimentu a poctivého umění. Smekám svou bujnou kštici! ()
ŠKOLNÍ PRÁZDNINY, 70's, FEELGOOD 🏫 🧓 👍 . The holdovers je jednoduchý feelgood movie i když postavy jsou na tom dost tragicky, jenž vypráví o jednom nepříliš oblíbeným učitelovi žákovi a kuchařce kteří spolu musí strávit ZIMNÍ PRÁZDNINY. . Tyto dvě postavy učitele a žáka jsou jako dva opačně obrácené magnety které se navzájem odpuzují a generuje to spoustu zábavných a humornych situací. Na charakterech je pořád co objevovat, roste tím vžití diváka a zájem o vývoj a interakce. Všichni tři hlavní herci za mě odvedli skvělý výkon, vypadá to uvěřitelně, jako kdyby to fakt zachycovalo je a skutečný život. Pozor bych si dal na to že to je uzemněný, nečekat žádný přepálený blockbuster, ale "jen" prostou staromódní drama-komedii. . Co je na filmů velmi zajímavý je old-schoolovy 70's look. Kdy film začíná šumem a filmovým zrnem jak u celuloidu (fyzického filmu). Taktéž tu jsou stará logo. Kvůli čemuž jsem si myslel že to je jiný film prvně :D. Celý styl práce s kamerou působí jak před novým tisíciletím a vibe ještě zdokonaluje kratší poměr stran (1,66:1, super pro čtvercové kouzelné mohutné bedny s pohyblivými obrázky). . Film je podle mne skvělý pro učitele či studenty jako film na odpočinutí. A to je asi také důvod proč na to kouknout - uvolnit se a sledovat výborně napsané interakce a dialogy, které jsou skvěle nahláškovaný moudry atd. Ještě deatail o vánocích to vyvolá větší zážitek z kontrastu, jak je to ve filmu vs pojmutí klasických vánoc + zpracování vztahů lidí a rodiny. ()
nádhera ()
Dvojhodinová konverzačka s minimálnym dejovým posunom. A mne sa to páčilo. Asi už senilniem. Herci sú vynikajúci, obzvlášť Paul Giamatti je chirurgicky presný a zaslúžil by si i nejakú cenu. Výsledný dojem nahor však ťahajú i uveriteľný dej a výborne napísané dialógy. Plus príbeh sa odohráva vo Vianočnom období, takže Holdovers fungujú aj ako sviatočný film. Rozhodne však nie ako typická oddychovka. JASM to vystihol výstižne: je to feel good, ale zároveň aj dosť feel sad. A to sa mi na filme okrem hercov a dialógov asi najviac páčilo. Emócií je tu spektrum, fungujú a za mňa: nie sú dávkované nasilu. Postavy sú sympatické aj nesympatické, každá z nich odhalí počas filmu svoje myslenie, traumy, túžby, niektoré sa i trochu zmenia a u každej z nich som jej konanie dokázal pochopiť. Jediný artový film čo sa mi tento rok páčil (som odporca tohto subžánru) a dokonca si viem predstaviť, že o rok v období Vianoc by som sa k príbehu prísneho učiteľa, ovdovelej kuchárky a problémového študenta vrátil. 80% ()
Paul Giamatti je vynikající herec. V Těžké váze s Crowem byl opravdu výrazný a zde mu to znova sedlo. I kdyby svou oscarovou nominaci neproměnil, své místo v herecké síni slávy má jisté. ()
Vánoční svátky jsou časem zvláštního průniku smutku, usebrání a vřelosti. A přesně takové emoce vyvolává i dramedie The Holdovers, v češtině nazvaná Zimní prázdniny. Sarkastický profesor klasických studií Paul Hunham (Paul Giamatti) si užívá, když může své zhýčkané studenty zmučit překladem Cicerona nebo výkladem o válce s Galy. Nicméně ve chvíli, kdy je vybrán, aby zase jednou sloužil jako správce univerzitní budovy Barton Academy v Nové Anglii v době zimních prázdnin, musí sáhnout po jiné antické filosofii a zachovat stoický klid. Je na něm, aby ohlídal několik studentů, pro něž nepřijedou jejich zámožní rodiče. Jenže pokud chcete po Paulovi udržovat domácí krb, počítejte, že do něj bude přikládat sudy whiskey. Až když se počet studentů sníží a ve škole zůstane jen jakýsi neslavný triumvirát odmítnutých, který tvoří Giamatti, Dominic Sessa a Da'Vine Joy Randolph, afroamerická kuchařka, která právě pochovala syna zesnulého ve válce, ukáže se, že privilegium v podobě bohatých rodičů nerovná se privilegium lásky a péče. A všeobecná školní docházka negarantuje rovnost příležitostí na dobré vzdělání, jak vidno z osudu kuchařčina syna, který tráví svátky pochován v zemi, zatímco Sessovi spolužáci si užívají zimní prázdniny na čerstvě napadaném prašanu. Film si těchto rozdílů, které nespočívají v akademické zdatnosti a intelektu, ale pouze na bohatství rodičů, ostře všímá. Snímek je to v něčem staromilský, zejména v tom, jaký důraz klade na minimalistické, civilní herectví a budování vztahů mezi postavami, a zároveň moderní v zobrazení stavovských rozdílů ve školství. Tato kombinace dělá ze Zimních prázdnin jak hřejivý, tak přemýšlivý kus. ()
Ústřednímu triu to neskutečně šlape a Giamatti si měl dle mého názoru Oscara odnést spíše, než Cillian. Ale co už. ()
Komedie to není ani omylem, spíš taková zdlouhavá vánoční deprese o vlastně ne moc příjemných lidech. Zásadní problém mám hlavně s Dominicem Sessou, který sice hraje skvěle, ale je mu už přes dvacet (a vypadá na pětadvacet), takže když fňuká po rodičích nebo pubertálně blbne, působí to spíš strašidelně. Výskyt proklamovaných hřejivých lidských chvilek je navíc omezen spíš jen na stopové množství. To všeobecně vysoké hodnocení kolem připisuji tomu, že dobře udělaných filmů s touhle tematikou dnes moc není, přesněji, nejsou vůbec žádné. Takže vlastně palec nahoru. ()
Niekedy sa fakt oplatí celý film zhrnúť len slovami: "Krásny film." ()
"It's this one. This is the one you should look at." (...) V momentu, kdy už člověk pomalu na existenci Alexandra Paynea skoro zapomene, a to i s přihlédnutím k tomu, že jeho 'Sideways' bylo(!) dlouho v mé osobní top10, se vždycky vynoří, zničehonic, s nějakým svým novým počinem a, jako vždy, to stojí minimálně za pozornost. 'The Holdovers', kde Payne po prakticky dvou dekádách spojuje opět síly s Paulem Giamattim, který svým způsobem, jakoby reprízuje roli (i přestože se prenášíme z early 2000s do 1970s), protože i zde hraje neurotického učitele, akademického mrzouta, který je nucen strávit zimní prázdniny s problematickým studentem a kuchařkou, které právě zemřel syn. Je to takový ten typický feel good film, který ale nemá nouzi o nějaké tu a tam dramatičtější scény, hořkosladký spíše než slaný karamel. Zahřeje, když ho vidíte na nový rok (ačkoliv já zimu a chlad vyhledávám), kdy jsem si film měl pustit spíše. Víceméně, když jsem si naposledy pustil i 'Sideways', skončil jsem tak, že jsem to musel vypnout, protože jsem na to neměl náladu, emoce tam už nebyly, tohle zjištění je občas děsivé, speciálně když si myslíte, že některé věci budou stejně, napořád a tak člověk jaksi pochytí i tu náladu, styl Alexandra Paynea u 'The Holdovers' a já chápu, že má rád literaturu (Hovory k sobě Marka Aurelia), nicméně taková je realita, nevstoupíš dvakrát do téže řeky, to, že jsou věci, figurky, nějak, rozloženy, neznamená, že budou ve stejných pozicích i za pět let, za dekádu. Lpět v témže rozpoložení, ve stejné pozici, jen ze strachu, jde proti životu. V Sideways, Miles, neurotický cca čtyřicátník, učitel literatury, jde na chlastací vínovou tour se svým kamarádem, který má před svatbou, zatímco se probírá svým životem, snahou vydat knihu (stejně tak zde se snaží o publikaci), realitou rozpadlého manželství a samoty a narazí na ženu, se kterou najde společnou řeč, něco opravdového, upřímného (navíc T. H. Church v životní vedlejší roli dodává svými konstantními zálety filmu neskutečný spin). Payne samozřejmě nabízí skvělý situační humor, stejně jako velmi silný příběh... v tomhle ohledu je Giamatti skoro až trademarkem toho nejlepšího, co Payne napsal a natočil, i když už, jak říkám, člověk ten styl zná, viděl to, chápe, takže už víte a nepůsobí to tak silně, jako by působilo dřív, i když se mi finální oběť a celková message filmu líbila, připomněla mi trochu můj další oblíbený flick, 'Cast Away', to "let go, let the things you dwell on so much... go". ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
29. Critics' Choice Awards - výsledky
V neděli 14. ledna byly v kalifornské Santa Monice uděleny ceny Critics' Choice Awards tradičně vyzdvihující výjimečné tvůrčí výkony a filmové počiny uplynulého roku. Toto ocenění je zároveň po… (viac)
Hollywood má silný rok a každý renomovanejší režisér si realizuje svoje nekompromisné vízie. A medzi všetkými tými 150+ min. opusmi a kadejakými úletmi a Napoleonom, a Vrahmi Mesiaca Kvetov, a pod. sa úplne nenápadne prikradol so svojou víziou Alexander Payne, ktorý natočil tiež niečo od srdca a po svojom, a napriek tomu, že ocenenia smerujú inam, možno aj najlepšie z celého roka a zo všetkých a to čo by pred pár rokmi pôsobilo ako niečo konvenčné a na istotu, pôsobí v dnešnom poli samých výstrednejších režisérskych a iných excesov vlastne príjemne normálne. Holdovers sú film, ktorý sem mohol kľudne priletieť v časovej kapsuli z roku 1975, ak by človek film náhodou zachytil v TV v sobotu večer, ani by možno nepochyboval že sleduje niečo staré. A pritom to staré nie je. Kombinácia Ordinary People, Hala Ashbyho, Dead Poets Society, Dobrý Will Hunting a aj Bokovky, a formálne aj celkovo ohliadnutie za dekádou 70-tych rokov, kedy americká kinematografia a kultúra zažívala asi svoj najvýraznejší kreatívny a komerčný rozmach, predtým než sa rozpustila v rôznych variáciách na seba samú a rôznych modernu hľadajúcich nadstavbách. Pocitovo mi to pripomenulo Prelet nad kukučkiným hniezdom, aj settingom, aj hlavnými postavami, aj uzavretým prostredím, aj tým, že podobne ako Forman, Payne hovorí príbeh predovšetkým o ľuďoch, ich problémoch a nemláti diváka o hlavu žiadnou politickou či inou agendou spôsobom ako je to dnes už pomerne bežné, ale povie toho vlastne veľa o kadečom, ale nikdy sa z centra diania nestrácajú postavy a ich príbeh. A to je z mojej strany subjektívne veľká pochvala, lebo Prelet nad kukučkiným hniezdom je film, ktorý prispel k tomu že som sa o filmy začal zaujímať viac a že mi ho pocitovo a inak niečo takto pekne pripomenie v roku 2024...to by som naozaj nečakal. Scenár aj dialógy sú viac-menej bez chyby, rovnako ako herci, ktorým to perfektne ladí, a Giamatti tu našiel asi svoju životnú úlohu. A ešte fakt parádny soundtrack a tá spomínaná formálna stránka, ktorá sa aj kamerou, obrazom (zrnitosť) aj všetkým drží pocitu, ktorý človek má keď sleduje staré klasiky zo 70-tych rokov, alebo cca tak do r. 1980. Payne natočil asi svoj najlepší film, ktorý obstojí aj dnes a vzdáva naozaj pekný hold časom, ktoré sa pre Ameriku s každým ďalším rokom javia už ako nostalgický zenit, kedy americká kinematografia nebola natoľko preplnená a presýtená všetkým možným, že už sa ani nedá pobadať čo je vlastne jej štýl - a filmovým a iným časom na ktoré sa dá už len spomínať a na ktoré sa krajšie ako v Holdovers spomínať hádam ani nedá. Podceňovaný čierny kôň tohtoročnej awards season, ktorý veľa ocenení asi nepozbiera, a zase ak uspeje Oppenheimer, nie je to žiadna hanba, ale možno je to aj dobre, lebo tento film tie stavovské ovácie a oslavné vence nepotrebuje, on si ich pomaly získa u divákov sám a nech radšej zostane mierne stranou, lebo tam mu to pristane najviac ako keby sa okolo neho mala vytvoriť aura povinnej klasiky, ktorá potom môže pôsobiť ako preceňovaná. Pre mňa film, ktorý uvidím ešte viackrát a určite sa k nemu vrátim častejšie ako k hocičomu inému z uplynulého roka. () (menej) (viac)