Krv na perách

Je dobré, že konvertovaným aj pôvodným lesbám začali písať roly na mieru a tak môžu byť v pohode byť samé sebou, na nič sa nehrať a v podstate nehrať vôbec, pretože hrajú bábochlapov. A hoci Kristen Stewart po mnohonásobnej keto diéte už dávno žiadnu upírsku nevestu Bellu nepripomína, tak kvír kulturistka, krásne nasteroidovaná mužena ju na míle v chlapáctve predbieha a tu by drahá Kristen mala pridať, viac toho testosterónu konzumovať, lebo bez fúzov jej tú dúhovosť nabudúce nemusíme ani uveriť. Film ponúka hnusné až hororové scény, ktoré sa miesia s halucináciami, špinu, prach a škaredé postavy, lesbo krimi lásku na viaceré strany, pričom násilie je tu pre násilie, no a čo muž, to je samozrejme zmrd. Takže na festivaloch jasný aplauz v stoji. (28.04.2024)

Prostě na to běžte (do české distribuce to vtrhne nejpozději po Varech) a nekoukejte na trailery, které bohužel dost spoilerují a mohou utvářet zavádějící očekávání. Uvnitř "Love Lies Bleeding" tepe srdce neo-noiru, které pumpuje krev do orgánů postmoderních posunů, jež zahrnují dějiště pouštního zapadákova, svěží nekřiklavou 80s retro stylizaci (žádný kýč typu "Stranger Things") a zastřešující gender+queer twist. Naštěstí tu ale neožívá žádná kostnatá houžev, protože vše pohání masivní muskulatura uhrančivé fyzičnosti, sugestivní stylizace a osobitého autorského pohledu. Rose Glass stvrzuje svou příslušnost mezi tvůrce intenzivně senzorické kinematografie, přičemž tento doposud převážně mužský klub (v čele s Gasparem Noém, Jonasem Åkerlundem, Jonathanem Glazerem či Harmonym Korinem) rozšiřuje o svěží unikátní hlas, který se v určitých ohledech drží více při zemi, ale současně zvládne pojmout mnohem širší pole motivů. Stejně jako jmenovaní tvůrci pracuje Glass s přepjatou vizuální stylizací, vyhrocenými charaktery a moderní vizualitou nespoutanou limity mainstreamového hyper-realismu, přičemž z jejich symbiózy pro diváky spřádá uhrančivě fyzický zážitek. Její práce s noirem se v souladu s tím neomezuje na obvykle vyzdvihovaná schémata jako je koncept femme fatale či vyprávěcí struktura vyšetřování. Jde k pudové a temné podstatě žánru, až se dokonce spíš noří do temných viskózních vod kategorie southern gothic. Vyzdvihuje vášeň, posedlost, hrozivou přitažlivost násilí i mocenskou manipulativnost pokrevních vazeb. Také zvládne do hlavního příběhu zaplétat řadu postranních motivů od zrůdnosti ega až po mýtus země neomezených možností. Při tom všem ale pořád vypráví o lásce a její síle cupovat na cucky vše kolem i nás samotné. (19.02.2024)

Prvá hodinka je výborná. Krásne atmosferická, až taký neo-noirík s veľmi uveriteľnou retro atmosférou konca 80-tych. Do toho nemecké steroidy a tá správna “špina”, ktorá je pre niektoré A24-ky typická. Tak ako dokáže byť Kristen Stewart v iných filmoch ženská, tak dokáže zo seba urobiť aj poriadne chlapča a spolu s Katy O´Brian im to fakt ladí. Škoda, že v druhej polovici sa to začína celé jemne rozpadať, aj samotná zápletka je pomerne banálna. No i odhliadnuc od toho je u režisérky Rose Glass (aj po jej debute Saint Maud) cítiť slušný potenciál a jej tvorbu budem sledovať aj naďalej. (18.05.2024)

Syrová kriminální romance o tom, jaké hranice jsme ochotni překročit při cestě za láskou. Zatracená krvavá láska svým stylem a atmosférou silně připomíná Refnův Drive, avšak v porovnání s ním značně trpí po scénáristické stránce. Dochází zde k naprosto náhodnému zjevování a mizení příslušníků FBI a otce hlavní protagonistky (Ed Harris), což vede k destrukci uvěřitelnosti příběhu. Herecký výkon Katy O'Brien je kulervoucí a vůbec nepochybuji o tom, že ji role Jackie vystřelí mezi hollywoodskou hereckou smetánku. Režisérka Rose Glass natočila velmi příjemnou žánrovku, které nechybělo moc a mohla se pyšnit označením kultovní, takto to má za tři. 🙂 (18.06.2024) (26.06.2024)

She-Hulk od indie režisérky. A dôkaz, že (queer) láska nejde cez žalúdok, ale cez mŕtvoly. Rose Glass sa po skvelej Saint Maud profiluje ako osobitá režisérka, ktorá vie hravo kombinovať témy a žánre, mierne provokovať a stále byť dostastočne svojská a dodať filmu aj nutnú dávku podivnosti (ale tak, aby nič z toho príliš neodradilo ani mainstremového diváka). Love Lies Bleeding funguje na úrovni klasického, drsného revenge thrilleru, zároveň ako sociálna sonda do tej špinavšej vrstvy spoločnosti, a v závere aj ako podivný indie film s metaforou abstraktne zveličujúcou femme fatale koncept, ktorý schválne hrotí do extrému. Navyše so skutočnou retro štylizáciou do osemdesiatich rokov (zabudnite na všetku tú neónovo uhladenú estetiku, ktorá teraz tak falošne zobrazuje 80s). A prekvapivo jej to celé drží pohramade bez väčších zádrhelov až do poslednej tretiny, ktorá sa tématicky trochu rozpadá a nedokáže všetky linky dotiahnúť úplne do konca, vrátene tej metatofy, ale vo výsledku sa aj tak jedná o sebavedomo uchopený film od režisérky, ktorú sa do budúcna oplatí sledovať. CELKOVO: 7/10 (28.04.2024)