Šarlatový a černý

S filmu dosť cítiť televízne spracovanie, nielen kvôli absencii nejakej tej akcie a slabšiemu humoru, resp. pokusu o neho, ale aj kvôli slabším dramatickým scénam. Tie nie sú viac vyhrotené, sú skôr také pohodové, ako keby nešlo o veľa, ako keby nešlo o životy. Aj keď si z hercov určite viac vážim Plummera ako Pecka, tu to musím priznať bolo obrátenie. Peckovi rola sadla, naproti tomu Plummerovi neušili rolu práve najlepšie, resp. réžisérovi stačilo aj málo. Plummer v záporných postavách sa hodí skôr medzi úlisných alebo podlých záporákov, nie ako to bolo tu - tvrdých a nekompromisných. Tiež dlhšia stopáž nebola práve najlepším nápadom. Bytheway, tu môžeme zhliadnuť mladú argentínsku krásku Fabianu Udenio. (01.10.2014)

Tenhle film je jako podprůměrně vypadající stydlivá ženská s diamantovou duší: prve nad ní člověk ohrnuje nos, posléze jí propadá stále hlouběji, ne proto, že by citově manipulovala, ale proto, že je vnitřně tak skvělá, a závěrečný sex s ní je samozřejmě úžasný. :-) Mimoto, matadoři Morricone, Plummer a hlavně Peck zodpovědně plní svůj standard a propůjčují postavám koňskou dávku respektu a moudrosti (ano, i ten nacista). (26.01.2010)

Úloha katolické církve v druhé světové válce je obecně považována za rozpornou. Na jednu stranu Vatikán nikdy otevřeně nevystoupil proti nacismu a není bez zajímavosti, že sám Adolf Hitler se při několika příležitostech označil za katolíka, čímž samozřejmě nechci naznačovat souvislost s nacistickými zločiny. Na stranu druhou Hitlerovi jeho přiznané katolictví nijak nebránilo v pronásledování mnoha představitelů církve i laiků či v občasné kritice křesťanství jako takového. Církev také Hitlerovi při jeho snažení sem tam pod nohy nějaký klacek hodila, byť třebas tajně a ne takové, které by významně uspíšily pár Třetí Říše. Jeden z těch největších pomyslných klacků vrhl právě hlavní hrdina filmu Šarlatový a černý Hugh O'Flaherty, který vybudoval a řídil rozsáhlou tajnou organizaci, jež velmi úspěšně ukrývala před řáděním nacistů Židy a uprchlé spojenecké válečné zajatce. Film, dle rychlé kontroly O'Flahertyho stručného životopisu, je v zásadních okamžicích skrz naskrz pravdivý a historicky věrný (možná s výjimkou lehce nadsazené dramatičnosti pár "akčnějších" scén). Je to s podivem, neboť vzejít takové dílo pouze z pera scénáristy, možná by někteří z nás tvrdili, že jde o klišovitou patetickou klerikální propagandu s vykonstruovaným koncem. Skutečnost nás ale v tomto vytrestala, protože v sobě nezahrnuje jen různé odstíny šedé, ale i neposvrněnou bílou a černočenou čerň. O'Flaherty s větší jistotou než Schindler představuje prototyp neohroženého, spravedlivého a čestného člověka, který bránil nevinné s nasazením vlastního života. U něj totiž nelze spekulovat o tom, že by "musel". Zatím jsem však ani tak moc nevychválil film, jako jeho protagonistu. Co tedy film? Krom zmiňovaného poctivého zobrazení historie, lze nalézt potěšení i v tom, jak přehledným a přitom ne trapně polopatistickým způsobem snímek dění posledního roku nacistické vlády nad Římem předkládá. Bez degradace skutečnosti je přimícháno napětí, spousty dalších pocitů, charaktery postav jsou obohaceny o drobné osvěžující morálně indiferentní vlastnosti, díky čemuž více dýchají životem (např. O'Flahertyho drzé a výsměšné producírování těsně za bílou linií). Ani Morriccone v poloze velmi blízké tomu, co známe z Italského seriálu Chobotnice, není v žádném případě k zahození. (29.06.2009)

Tak tohle je televizní záležitost? Klobouk dolů! 143 minut výborného antagonistického dramatu dvou silných osobností. Peck má navrch jako postava, holt katolická církev se s Třetí říší srovnávat opravdu nedá - ke konci se však zdá až moc dokonalý. (Jedinou slabou chvilku si prožije, když ho trápí svědomí kvůli pocitu pýchy.) Zato plukovník Herbert Kappler prožije skutečný pád moci a pocitu zodpovědnosti. K zahození není ani Pius XII. v podání majestátního Johna Gielguda. (09.07.2005)

Film velmi podobný svou tématikou " Masakru v Římě". No, řekla bych, že se jedná o tentýž příběh. Jenže zakončení každého filmu je jiné a protože "Šarlatový a černý" je historický skutečný příběh, a hlavně hraje zde 5 superhvězd, tak si myslím, že zde si umělecky režisér nic nepřidal. Gregory PECK zde měl již 67 let a je to už na něm vidět. No, stárneme všichni, ale u takových megahvězd by se to mělo "úředně zakázat". Je to báječný film. Nutno vidět. (27.12.2010)