Čierna voda

Nemá to “rozjazd” ako by sa žiadalo a ani dejové tempo nie je nijak prevratné. Pokiaľ niekto očakáva temnú, severskú krimi, bude buď trošku zmätený, alebo dokonca vyslovene sklamaný, lebo keď vločky, respektíve dážď nahradia muchy a komáre, asi ťažko sa dočká depresívnej atmosféry. Divák si už zvykol, že s príchodom severských kriminálok prichádza v prvom rade jeseň či zima, no v tomto prípade je samotný seriál vyskladaný na úplne iných princípoch. Dej miestami skáče medzi časovými etapami, pričom milovník krimi seriálov by mal v prvom rade vedieť, že toto je rozhodne viac dráma, než krimi v pravom slova zmysle, no čo je horšie, miestami tragicky pomalo vyrozprávaná. Ja osobne som si spočiatku myslel, že tunajšie hodnotenie je krivdou, ale nie, toto na viac ako priemerné hodnotenie proste nie je, lebo bez grád, tempa, atmosféry, ale aj zvratov, proste takýto námet nemôže nijak mimoriadne ohúriť. Kto je ojedinelý sledovač obdobných počinov, ten to možno docení. Kto podobné pokusy žerie na raňajky vo veľkom, ako Ja po večeroch Horalky, ten nad tým len mávne rukou. Priemer i keď vyslovene tragický pokus tento počin rozhodne nie je. (09.01.2024)

Na skandinávské poměry se jedná o až nesmírně pomalou detektivku. Té sice dominuje výborná dobová atmosféra, ale co naplat, když se Vám třeba dvacet minut z hodinového dílu reálně neděje vůbec nic. A když už se něco děje, tak jsou to scény z té náboženské sekty, které by kde kdo dneska nafackoval tak, že by se museli stydět. Zajímavé, ale v porovnání s jinými skandinávskými detektivkami až neobvykle nudné a táhlé. (16.09.2024)

Spíš než detektivka je to obraz severošvédské přírody a prolínání několika odlišných světů: rádobyrevolucionářů, kteří se neobejdou bez kapitalistické dotace, více či méně normálních lidí a Sámů, kteří tvoří národnostní problém všech tří severoskandinávských pevninských států. Víc než Simenona si vybavím Vilhelma Moberga. Milovníci detektivek si na rozdíl od ctitelů osudovna a tajemna prosyceného duchovnem nepřijdou na své. Ale seriál ani tak neztrácí nic ze svých naprůměrných tvůrčích prvků a profesionálního zpracování, které se zdá být důsledným respektováním literární předlohy. (27.08.2024)

Pár let dozadu jsem vyhledávala,až do nedávné doby, severskou tvorbu.Ať knihy nebo filmy.Ale tohle patří k tomu horšímu, k čemu jsem se kdy dostala.Stejné dějové linky,kdy se skáče v letopočtech.Prolínají se osudy lidí v dětství a potom po dvaceti letech.Tady to zazdila kamera a i scénář.Všechno se odehrává v ponurém přítmí až tmě.Exteriéry jen voda a skály. A polorozpadlé chatky a usedlosti. (14.08.2024)

Hodně se to ve mně bije. Spíše se ale přikloním k těžšímu průměru. Skvělý nápad zasazený do hezkého prostředí švédských lesů s nádechem 70.let. Žádnou strhující vysokooktanovku však nečekejte. Prolínají se nám tu dvě časové linie. Občas to bylo trochu matoucí, než jsem si uvědomil, kdo je kdo, ale dalo se to, to jsem ještě přežil. Největší problém jsou charaktery. Tupý detektiv a ještě tupější doktor. Vůbec se nedivím, že se k němu stará chovala jak se chovala. K hlavní postavě Annie jsem si nedokázal vybudovat vůbec žádný vztah. Dále tu je pár totálně nelogických momentů a úplně zbytečné protahování děje, které ve finálním rozuzlení neměly vůbec podstatnou roli ( na co do prdele pořád tahal toho úhoře ? ). V podstatě z toho stačilo udělat tři díly a bohatě by to vystačilo. Pohled na oddělenou a uzavřenou komunitu v lese byl sice fajn a asi bych to označil za takový top pokaždé, když se tam děj přesunul, ale na hlavu bych se z toho taky nestavěl. Já to vlastně vydržel skrz toho, protože jsem chtěl prostě vědět, kdo je vrah. Jo, rozuzlení bylo celkem prima. Hudba byla taky příjemným zpestřením. (10.08.2023)