Réžia:
Celine SongScenár:
Celine SongKamera:
Shabier KirchnerHrajú:
Greta Lee, Yoo Teo, John Magaro, Isaac Powell, Jojo T. Gibbs, Kristen Sieh, Nathan Clarkson, Emily Cass McDonnell, Keelia Clarkson, Seung-ah Moon, Jane Kim (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Čo by bolo keby? V kórejčine existuje slovo In-Yun, ktoré znamená ,,spojení osudom‘‘. Keď sa dvaja ľudia stretnú, znamená to, že ich osudy boli prepletené aj v ďalších životoch. Citlivá moderná romanca rozpráva príbeh spisovateľky Nory, a jej dvoch lások – tej detskej – Hae-Sunga, a tej dospelej – Arthura, odohrávajúci sa naprieč kontinentmi a desaťročiami. Noru a Hae-Sunga delia desaťtisíce kilometrov, spája ich však výnimočne hlboké puto. Po viac než dvoch dekádach odlúčenia sa stretávajú v New Yorku, kde Nora žije so svojim americkým manželom Arthurom. Nečakané stretnutie s osudovým mužom núti Noru pýtať sa zásadnú otázku – Čo by bolo, keby? Dojemnosť filmu nespočíva ani tak v stratenej láske, ako v aspektoch potenciálnych paralelných životov. (Filmtopia)
(viac)Videá (6)
Recenzie (145)
Neotřelé dialogy, kulturní opojení dvou odlišných zemí, trocha vizuální machinace a krás New Yorku v pečlivě zabalené romantice na dlouhé večerní snění. Film je v mnoha ohledech unikátní záležitost, která je věrná sama sobě, nic nepřikrášluje, nevykrádá a představuje nám nové myšlenkové pochody a nové vnímání reality, kdy lidé dokáží mezi sebou velmi rozumně jednat, byť je všude kolem minové pole. Vlastně mě v tomhle trojúhelníku nejvíce štvala hlavní ženská postava a samotná myšlenka In- Yun, který by mě spíše zamezil usilovat o svoji lásku v jednom jediném životě, který máme. Pokud ale je člověk více na reinkarnaci, pak je to sladká romantika a vznešená myšlenka. ()
Romantický film pro inteligentní dospělé diváky je velmi okrajový žánr. Ostatně to většinou vypadá, že po něm ani není poptávka. Sem tam se toho někdo odváží. Celine Song dokonce usoudila, že inteligentní divák umí číst, a tak většinu dialogů napsala v korejštině. Její film je promyšlený (už úvodní barová scéna diváka vtáhne), s výborně vybroušenými dialogy, citlivě natočený a sympaticky obsazený. U mne zřejmě letošní vítěz v kategorii „překvapení roku“ (90%). ()
Málomluvná, tichá, atypická a především pak neskutečně subtilní (anti)romanťárna o tom, kterak se dvě dětské lásky opět setkají o dvě celé dekády v naprosto diametrálně odlišných životech. PAST LIVES vyniká především tím, že svůj příběh o kontrastu mezi minulostí a přítomností vypráví obrazem, skrze pocity [ať už skrze pocity postav či diváka], v náznacích a jemných vizuálních nuancích, díky čemuž má celá zápletka o opětovném setkání osudů dvou lidí a jejich nenaplněný lásce [motiv tak archetypální, a přesto stále aktuální] osobitě melancholickou emotivní náturu, která se u filmů podobnýho ražení jen tak nevidí. A24 prostě umí. ()
Vtahující Kirchnerova kamera líbezně zabírá Asii, New York i chatu v Montauku, ale já byl vtažen opravdu jen na ona místa. Do scénáře ani na chvíli. Mám rád příběhy o rozumných mladých dvojicích s pekelně nedokonalým načasováním, ale už jsem pár takových viděl. Proto mi srovnání třeba s Linklaterovými filmy přijde jako výsměch a urputná snaha o zařazení se do subžánru. Viděl jsem v hrané i animované podobě páry, co mě chytily za srdce během minuty intenzivněji, než Nora a Hae-Sung zvládli v součtu celé stopáže. Minulé životy mají na papíře všechno správně, ale nevyskočí z nich nic navíc, jen ono do puntíku splněné příběhové cvičení. Z postav si mě navíc s přehledem získává "ten třetí", což asi také nebude správně. Na rozdíl od nekonečného a opakovaného mlčení a nerozhodnosti ústřední dvojice alespoň do situace přináší sebereflexi a slušnou míru odhodlání. ()
Bolestivě povědomé. Sledovat timing života. Už v úvodu, kdy se cesty hrdinů dělí a je tam tolik nevyřčeno, krom očividného zápalu, možná, že někdy je to příliš silné, až tomu nejde věřit a tak se člověk radši spokojí s uvěřitelným průměrem, stabilním partnerem, protože to dává smysl... o to víc zase vidím, jak nepodstatná je v tomhle vlastně láska, jak nepodstatný je element přitažlivosti, nebo to, čím ji lidé dnes nazývají, lidé si tu nálepku dají i na ty nejvíc abusive vztahy, jen když z nich můžou vymáčknout alespoň něco, co chtějí nebo potřebují (sex, pocit intimity, finanční zázemí, pocit, že něco znamenají). Closure má na povrchu takovou tu auru, jo "o tomhle se bude mluvit na festivalech", zatímco Nora pláče v náručí svého kudrnáče, já vnímám její pokrytectví, protože ona do poslední chvíle jakoby nebyla schopná čelit realitě svojí volby "soo korean" (you sound soo American). Ale přitom přesně věděla o co jde, co dělá, celou dobu (proto já s tímhle snímkem nesoucítím). Narazit na správnou osobu x narazit na správnou osobu ve správný čas jsou dvě velmi odlišné věci, které určují chod všeho. A hňupové občas mají štěstí, jen protože ví, kdy chytit příležitost za pačesy a jak se k tomu postavit. Někdy jste oslněni tím, že byste snad měli takové štěstí, až pro to nejste schopni vidět. Údělem některých mužů je trpět. Snímek sází na takové to "mezi řádky" dialogování a někdy to funguje, ale jinak jde spíše o průměr. ()
Galéria (17)
Zaujímavosti (6)
- Celine Song uviedla, že sa snažila držať hlavných hercov Gretu Lee a Teo Yoo čo najviac oddelene od seba, aby ich stretnutie po rokoch bolo pred kamerami o to reálnejšie. (Arsenal83)
Reklama