Réžia:
Celine SongScenár:
Celine SongKamera:
Shabier KirchnerHrajú:
Greta Lee, Yoo Teo, John Magaro, Isaac Powell, Jojo T. Gibbs, Kristen Sieh, Nathan Clarkson, Emily Cass McDonnell, Keelia Clarkson, Seung-ah Moon, Jane Kim (viac)Obsahy(1)
Čo by bolo keby? V kórejčine existuje slovo In-Yun, ktoré znamená ,,spojení osudom‘‘. Keď sa dvaja ľudia stretnú, znamená to, že ich osudy boli prepletené aj v ďalších životoch. Citlivá moderná romanca rozpráva príbeh spisovateľky Nory, a jej dvoch lások – tej detskej – Hae-Sunga, a tej dospelej – Arthura, odohrávajúci sa naprieč kontinentmi a desaťročiami. Noru a Hae-Sunga delia desaťtisíce kilometrov, spája ich však výnimočne hlboké puto. Po viac než dvoch dekádach odlúčenia sa stretávajú v New Yorku, kde Nora žije so svojim americkým manželom Arthurom. Nečakané stretnutie s osudovým mužom núti Noru pýtať sa zásadnú otázku – Čo by bolo, keby? Dojemnosť filmu nespočíva ani tak v stratenej láske, ako v aspektoch potenciálnych paralelných životov. (Filmtopia)
(viac)Videá (6)
Recenzie (171)
Tento film získal väčšinou nadšené recenzie a čoskoro sa hovorilo o nomináciách na Oscaroch. Chápem, prečo to mnohí môžu milovať, ale ja nie. Herecké výkony boli výborné, najmä Teo Yoo a John Magaro v dvoch mužských úlohách. Réžia je technicky fajn a poriadku, ale mnoho scén bolo namáhavých a pomalých – chápem, že emócie môžu byť zobrazené jemným pohľadom, ale bolo to prehnané až k mrzutosti. A modrastá paleta farieb na mňa nefungovala tak ako som si myslel. Scenár mal niekoľko skvelých momentov, najmä scény s Norou a jej manželom, ale na mnohých iných miestach ma nudil. Zas ale nie je to zlý film. 6/10 ()
Synonymum pobytu v pedanticky naklizeném, klinicky čistém bytě, kde se člověk nikdy nezačne cítit doma. Film, u kterého přesně víte, kam vás chce emočně dostat a jeho strategie od hudby přes záběrování je tak průzračná a hladká, že jsem na jeho hru nedokázal přistoupit. Problém je i ten, že to dramaticky nejvýživnější si Celine Song nechává na poslední třetinu, ty předchozí dvě jsou taková úhledná overtura. Jenže ten nepravděpodobný love triangle Minulé životy spíš tak sladce ilustrují, než aby dokázaly jít skutečně na dřeň. Jo, newyorská romance s korejským twistem chutná hezky. Chápu hype, ale ten film vyvane příliš rychle už v tomhle životě. O těch dalších ani nemluvě. Podobně laděný Návrat do Soulu mě oslovil víc... ()
"Prečo sa hádate?" "Len tak. To je ako keď dáš dva stromy do jedného kvetináča. Korene oboch si musia nájsť svoje miesto." Intímny príbeh dvoch spriaznených duší, podaný jemným, nenásilným spôsobom (cítiť v ňom jemnú ženskú ruku režisérky a scenáristky v jednej osobe). Plynie veľmi pokojne v troch časových rovinách (sú medzi nimi 12-ročné odstupy), pričom si vystačí s málo slovami, príliš nevysvetľuje, takže si divák musí veľa toho domýšľať (to píšem ako pozitívum). Namiesto slov sa dosť rozpráva len samotným obrazom, ktorý je miestami celkom pôsobivý (zaujali ma napríklad pomerne neopozerané pohľady na New York). K celkovej atmosfére snímky sa veľmi hodí použitá hudba (Daniel Rossen), ktorá je taká náladová, rozjímavá. Veľmi pekná je aj pieseň "Quiet Eyes" od Sharon Van Etten, ktorá znie v záverečných titulkoch. Snímka sa mi celkovo páči, ťažko jej môźem niečo zásadného vytknúť, ale na druhej strane ma zase emotívne príliš nezasiahla (k dvom hlavným hrdinom som si akosi nevedel nájsť cestu). Z toho dôvodu je moje hodnotenie "iba" dobré. "Musela si odisť, pretože si to proste ty. A dôvod, prečo ťa mám rád, je ten, že ty si ty. Pokiaľ ide o to, kto si, si človek, ktorý odchádza." ()
Tenhle film jsem vidět nechtěla, nic moc jsem nečekala, ale zbyl na mě v tom letním večeru, a bylo to buď film, nebo nic. Dala jsem mu šanci, filmu o tom, kolik životů se rodí osudovost, a jak nenaplňující může být její naplnění, a jak naplňující může být učit se to nenaplnění unést. *** Film o zkušenosti lásky, která má tisíce a miliony podob, a my musíme spolu projít všemi, abychom rozuměli, abychom byli opravdu propojení hlubokým "injonem". Láskou prožitou v odevzdání i láskou prožitou v odloučení, láskou prožitou v setkání mezi větví a ptákem, na kterou jedinkrát v životě kratičce usedl, mezi dvěma cestujícími ve stejném vagónu, kteří se ani neseznámí, mezi dvěma silně si nakloněnými, jejichž životy k sobě nepasují tak, jak možná čekali - a i k takové osudovosti, vzniká-li právě mezi určitými dvěma, směřujeme osm tisíc různě prožitých životů a nezbývá, ač se nenaplní naše představy o blízkosti, než se stejnou pokorou, pevností, silou a důvěrou, s vnitřním klidem a v posledku i hlubokou radostí přijmout a milovat ne tu podobu, jakou jsme si vysnili, ale jaká se nám nabízí. *** Tenhle vnitřně pevný, silný a klidný film, v němž smutek a bolest jsou jen jiné cesty k porozumění, lásce a přijetí, a tedy i životnímu humoru a laskavosti, mi byl ve skutečnosti souzený :) A budu ho chtít znovu vidět a sdílet i s O. a R. a taky J. a Lí. (Sama v Aeru, v předpremiéře.) *~ ()
příjemná konverzační romantika, které ale chybí to "něco" co by jí posunulo do kategorie výjimečných, zapamatovatelných, těch co bych si pustil velmi brzo znova. To co má třeba Linklaterova Before trilogie, která je hodně podobně laděná, to bohužel Past lives nemají. Nebo minimálně já to tam nenašel a i když to celé příjemně plyne a herci jsou víc než fajn, nepočítám že by ve mě tenhle kousek rezonoval nějak extra dlouho...70% ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (6)
- Celine Song uviedla, že sa snažila držať hlavných hercov Gretu Lee a Teo Yoo čo najviac oddelene od seba, aby ich stretnutie po rokoch bolo pred kamerami o to reálnejšie. (Arsenal83)
Reklama