Smrť panien

Smrt panen je technicky bravurně zvládnutá, má skvěle napsané postavy, zajímavý námět a cit pro vykreslení prostředí i doby. Sofia vypráví o čtveřici chlapců v sedmdesátých letech, kteří fascinovaně sledují přísným způsobem vychovávanou pětici překrásných dívek, bydlících naproti domu jednoho z nich. Jedna z nich se totiž pokusí o sebevraždu a zanedlouho ji i dovede k „úspěšnému“ konci... A to je jen začátek. Poměrně depresivní příběh vypráví Sofia Coppola skrze objektiv zdánlivě idealizujícího retrostylu sedmdesátých let, všechno je barevné, načančané, plné fajnové muziky, ale člověk cítí tu postupně gradující nenápadnou tragédii, kterou si skuteční viníci vůbec neuvědomí. Příběh je navíc neustále obohacován výpověďmi „očitých svědků“, ukázkami z televizních zpráv a především monologem vypravěče příběhu, který kdysi byl jedním ze čtyř chlapeckých hrdinů, a dnes z pohledu dospělého poutavě komentuje, co se tehdy vlastně stalo. (15.11.2005)

Po režisérské, herecké ( James Woods, Kirsten Dunst ) i hudební stránce rozhodně dobře zvládnutý film. Rád bych dal čtyři, kdyby scénář nebyl trochu podivný. Prostě nechápu proč ty holky na konci filmu udělaly to, co udělaly, motivace proč se odhodlaly k tak krajnímu řešení tu nejsou, nesedí mi to tam, nevěřím tomu. jejich rodiče nebyly zdaleka tak hrozní a nabízelo se mnoho jiných řešení, jak by nejprve řešily své frustrace ( např. útěk z domova ). Škoda. Ale moc se mi líbí tento styl vyprávění - vzpomínání na dospívání s nostalgickými komentáři mimo obraz ( hodně podobné například Příběhu z Bronxu ). Na debut dobře zvládnuté a už se těším na Ztraceno v překladu. (01.02.2005)

Vskutku podivný snímek. Po celou dobu sledování jsem tak nějak klopítal, nechápal, čekal na rozřešení, ale zároveň mě okouzlila prazvláštní atmosféra Smrti panen a já dychtivě hltal každý záběr. Možná tento Sofiin počin patří mezi filmy, které divák prostě nepochopí napoprvé (jakože já ho nepochopil), a tak si ho možná ještě někdy znova pustím. Třeba až ho pochopím, zvýším hodnocení na plný počet. P.S. Fanouškům Kirsten Dunst Smrt panen vřele doporučuju, užijete si ji dosytosti (pokuď to teda vůbec jde ;-) ). (02.04.2010)

Sofia Coppola hned na začátku hodila do placu pět sester a já vůbec netušil která je která / vyjma Kirsten Dunst samozřejmě:) / a ještě po mě chtěla, abych pochopil jejich chování, tak jsem si říkal, ááá to to zase asi dopadne tak, že budu úplně mimo. A dopadlo. Byl jsem mimo, jenže úplně jinak. Sofia prostě na mě umí dokonale převést pocity hlavních hrdinů a to třeba jen pouhým jediným záběrem, který je často naprosto mistrně sladěn z hudbou na jejíž výběr má Sofia snad ještě větší talent než na režii a že na ní má talentu plnej váček. Příběh je tak strašně poeticky smutnej a současně krásnej, že jsem od něj nedokázal odtrhnout žádný ze svých smyslů, ano poslouchal jsem dialogy, koukal na krásné obrazy, hmatal na obrazovku a očichával jsem DVD jo a ještě jsem záviděl Josh Hartnettovi jak šel tou chodbou a každá holka z něj byla na sračky. Zkrátka a dobře tahle panenská smrt ve mě zůstane hodně dlouho uložená. (28.10.2007)

Pouštění desek přes telefon se mi hodně líbilo. Docela ale nerozumím několika komentářům, ve kterých se píše o nezodpovězených otázkách nebo nedostatečné motivaci k ukončení života. (Tady bych ještě podotkla, že mi vadí český název filmu, protože sebevraždy se nedají nahradit slovem smrt, aniž by se nepokazilo celkové vyznění). Nikdy nemůže vědět, jak se holky cítily, když byly neustále zavřené. Na druhou stranu - pokud byly tak nespokojené a nešťastné, mohly něco dělat. Kromě scény pálení desek neproběhla jediná hádka. Co si ale budu dlouho pamatovat je zlatý křížek visící matce na krku, symbolizující katolickou víru, kterou se snažila praktikovat, a to velmi tvrdě. Její chování nemělo s pravou vírou mnoho společného... DVD: Jen několik fotografií a trailer. Když najíždíte na konkrétní položky označí se růžovým obtiskem nalíčených rtů. Fuj, to se tam vůbec nehodí. (03.04.2008)