Ako prichádzajú sny

Co se týče vizuální stránky: Nápady mi přišly mírně lepší než provedení, které je nicméně velmi vydařené a dokážu si představit, že musí být hodně těžké něco takového stvořit. Nápad se zasazením děje do namalovaného obrazu je fantastický. Stejně tak drobné detaily, jako modrý květ, který se rozmáčknutím změní v malířskou barvu. A myšlenka, že bychom si mohli vytvořit svět podle naší fantazie a pak se v něm pohybovat, je nesmírně uchvacující. Každopádně, scény z "nebe" jsou bezesporu místy hrozně kýčovité, ale to se dá odpustit. Více se mi po umělecké stránce líbilo ztvárnění pekla (a také zde najdeme plno skvělých nápadů, svědčících o úžasné vizuální představivosti tvůrců - třeba použít místo kočičích hlav hlavy zatracenců k vydláždění plochy, po které musí hlavní hrdina projít). Co se týče obsahové/dějové stránky: Některé scény se mě dosti dotkly, mnohé byly zase tak přeslazené, že mi málem způsobily duševní hyperglykemii. Ale vzhledem k použitému tématu se určité míře přeslazenosti snad ani nedá vyhnout. Takže pak záleží na tom, jak kdo cítí a vnímá, a zda zkropí slzama pět kapesníků nebo usne nudou. Každopádně zajímavý film, který by ale podle mého potřeboval mírně propracovanější scénář a na druhou stranu ubrat trochu cukru. (08.07.2009)

Toho kýče mi tady přišlo už moc, některé snové pasáže mě svojí délkou a nekonečnými doprovodnými monology odrovnaly a romantika mi taky úplně nesedla. Tím pádem jsem film emočně minul a nemohu hodnotit lépe než za tři hvězdy. Ale není to asi o tom, že ten film je špatný, vnímám to tak, že Jak přicházejí sny je už z podstaty snímku typicky pocitová a subjektivní záležitost a já prostě nejsem na té správné vlně. (24.08.2014)

Před léty viděný film, který ve mně tenkrát zanechal jen barevné vjemy, ale tak zvláštní, že jsem vůbec neváhala s opakováním. Teď bych již ten film mohla zařadit lépe, pořád ale nevím kam. Zůstal stejně zvláštní, stojící mimo řadu zdánlivě podobných filmů, jako poprvé. Ano, je to typická hoolywoodská produkce - silně romantický nadnesený příběh, pár slavných herců pro přilákání konzervativních diváků, avšak nálada, vyslovované myšlenky i obrazy nejsou ani americké, ani katolické, a možná ani filmové. Snad by něco z toho vysvětlilo to, že režisér je Novozélanďan. ___ Film by se dal popsat jako spojení Nolanova Počátku, Nekonečného příběhu, Matrixu a Tibetské knihy mrtvých a to celé vystavěné na obrazech Prerafaelitů a Bosche. Nakonec se však ukazuje, že sen není ani architektura, ani fantazie, ani cestopis, ani vědomá představa, ani jakýsi statický obrázek, ale reálný svět převáděný lidským mozkem do virtuálních symbolů a jejích okamžité a průběžné spojení v metafyzický neboli přesahový pohyblivý filmový pas mentálně-duševního života člověka v návaznosti na vesmír. Jednoduše řečeno sen je napojení lidského bytostného Já na pole kolektivního nevědomí a převod reálně zažitého do jazyka a obrazů tohoto pole se zpětnou vazbou. Ještě jednodušeji - sen je rozmluva člověka s vesmírem. ___ Nechci říci, že jsem nadšená tímto filmem. Nejméně pro mne byl přijatelný Robin Williams, přesněji řečeno jeho způsob "vyksichtění" role (a to ve všech filmech s jeho účastí). Naštěstí jsem se již snad naučila brát z filmů to, co je pro mne přínosné, aniž bych byla zmatená hollywoodskou velkolepostí nebo naopak céčkovostí obrazového příběhu. Jak ke mně přicházejí sny, na které si navíc ani nepamatuji, já nevím, ale každopádně si přeji, aby ty sny nebyly děsivé, jak občas bývá realita. Jaké sny se teď zdají třeba Japoncům, kteří zažili zemětřesení? A kdy ty jejích sny vplují z oceánu kolektivního nevědomí do našich tichých vod? (14.03.2011)

Nadhazuje poměrně zásadní otázky a zabaluje je do hodně zajímavého a originálního obalu. Nicméně to stejně nefunguje, jak má. Proč? Protože všechny linky jsou přetáhlé a zbytečně zvýrazněné. V podobných dle mého správně visí Pevné pouto. Oba filmy používají přehnanou škálu barev pro pozitivní i negativní podbarvení s tím, že každému sedí jiný malíř. Za mne - Pevné pouto výborně vybalancované, emoce fungují a klišé odpouštím. Dokonce jej možná záměrně využívá. Sny bohužel utápí závažnější otázky v přetažených barvách. A minimálně scény z podsvětí jasně ukazují, jaká je to škoda. Dovedu si představit, jak z téhle předlohy třeba Gilliam vytáhne víc. (24.08.2014)

Barevné snění, malované štětcem na filmové plátno. Poeticky laděné filosofování o životě, úmrtí a žití po smrti. Robinova opravdivost, nasazení v každé minutě, přirozenost, improvizace, spolu s jeho vnitřním cítěním pro danou věc dávají všemu skutečnou a věčnou hodnotu. Naprosto stejné věty mohu zopakovat u jeho Expres foto........... (24.11.2004)