Narnia: Lev, šatník a čarodejnica

Staré skříně schovávají všemožná tajemství; od smradlavých ponožek až po magické pohádkové světy. A jednu takovou skříň, podle fantazií C. S. Lewise, najdeme v lednu i my za kouzelnými vrátky kinosálů... Po fantastickém úvodu, kdy se naši hrdinové přesouvají z válkou zmítaného Londýna na barvitý venkov, nás čeká první návštěva útrob prastaré almary, kterou při hře na schovávanou objeví nejmladší ze čtyř sourozenců, Lucinka. A čím hlouběji Lucinka kráčí, tím kouzelněji to na diváka působí. Najednou se ocitáme v pohádkově zasněžené říši, kde si žádní silničáři nestěžují na kalamitní situaci a špatné podmínky na cestách. A když se dívenka vydala bílými závoji a dostala se až k osamnělé pouliční svítilně uprostřed bororvého lesa, byl ´sem okouzlen. Toto místo se také stává záchytným bodem celého vyprávění. Lucinka zde poprvé potkává pohádkovou bytost, fauna, který nám osvětlí, s jak zlou situací se se teď obyvatelé Narnie potýkají. Dovídáme se o zlé sněhové královně, která se snaží podrobit si celou říši a zabít každou lidskou bytost, aby zabránila naplnění proroctví. Nálada, jenž nás dosud provázela se ale začne vytrácet, jen co se do Narnie dostanou všichni sourozenci a počnou se rozvíjet jejich osudy. Tady pomalejší tempo úvodu vystřídá rychlá stať, která jakoby se snažila dohnat čas ztracený na začátku. Události následují tak rychle po sobě, až se v nich člověk ztrácí a přestává si je pořádně vychutnávat. Místy se také ozývají dosti hluchá místa a bohužel ani počítačové triky studia ILM nejsou příliš přesvědčivé. Dokonce i závěrečná bitva proti sněhové vládkyni, v níž jsou děti nuceny bojovat, vyzní tak trochu okatě a samoúčelně a bez jediného krvavého chlístance i poněkud vyumělkovaně. Příliš práce si filmaři nedali ani s výrobou kostýmů a brnění, které vyhlíží hodně lacině. Samotná Narnie vypadá vylidněně a bez života. Přesto mou největší výtkou zůstává modré pozadí, tak špatně synchronizované, až je z toho jednomu do pláče. Na druhou stranu, film se může pochlubit úžasnými maskami i celou řadou monumentálních scén, jakou je třeba - mimo již zmíněného úvodu - útěk na zamrzlém vodopádě ze spárů vlčí policie, setkání s "opravdovým" Santou Clausem a Aslanovo ponižující mučení. Tou pravou podstatou Letopisů Narnie je ovšem jejich kouzlo. Kouzlo, které nespočívá ve velkolepých bitvách či špičkových vizuálních efektech, nýbrž kouzlo, které leží na samotném Kamenném stole. To je celá Narnie, tady je její krása. Máte ji přímo pod nosem, jen se trochu zamyslet. A k závěru jen malé upozornění. Vyhněte se, pokud možno, české verzi. Ale už mě, prosím, omluvte. Musím prozkoumat všecny skříně, které doma najdu. Obzvláště ty staré, zaprášené... (18.01.2006)

Sledovanie Narnie v mojom vnútri spustilo svoju vlastnú "Narniu". Podobne ako deťom vo filme otvorenie dverí od šatníka umožňuje vstup do iného sveta, tak aj v mojom srdci sa počas filmu otvorili dvierka, z ktorých vykuklo malé, desaťročné dieťa. Zatiaľ čo moje dospelé Ja bolo skeptické a uvedomovalo si všetky negatíva filmu, vypísané v príspevkoch iných užívateľov, malé chlapča si film užívalo plnými dúškami, nechalo sa nim často aj strhnúť a z fleku povedalo dospelejšiemu Ja, že on to vidí na silné 4*. Rozseknutie tohto gordického uzla bolo potom nasledovné: dospelé Ja si privlastnilo bodové hodnotenie a detskému Ja patrí prevažná časť tohto príspevku ako i úprimné tešenie sa na ďalši diel. (21.12.2005)

39% - Chronicles of Narnia je po všech stránkách značně nevyrovnaný film. Celé se to tváří jako pohádka pro děti, ale některé scény mi přijdou až zbytečně brutální. Technicky se film snaží působit jako Pán Prstenů, ale nějak to nevychází. Možná proto, že hudba není nic moc a scénář je jaxi nedotažený. Přátelé, co znají knižní předlohu byli zklamáni také. K hlavním kladným hrdinům jsem těžko hledal sympatie, a nakonec jsem nabyl dojmu, že v Narnii vlastně vůbec k ničemu nebyli -čím tam komu pomohli, či prospěli??? Především díky dvěma bezva bobrům a podobným animacím má u mě film dvě hvězdy. Celkový dojem: Nepovedená pohádka, aneb Jak to dopadá, když nadšení a náklady převíší schopnosti tvůrců. (16.12.2005)

Dospelým divákom takmer nestráviteľný disneyovský brain-wash, v mnohých scénach navyše koncepčne vykrádajúci Pána prsteňov (hlavne totožné nájazdy kamery). Vlastne je to Pán prsteňov pre najmenších, ktorým k šťastiu stačí pobehovanie farebných postavičiek po lúke. Ani len pomrkávanie na dospelákov tu nenájdete. (12.12.2005)

Cesta do nebe je strastiplná s nejistým výsledkem. Cesta po pekel byla dlážděna dobrým úmyslem vzít do kina mladšího sourozence a trvala 125 minut,při nichž se mozek přehříval,vnitřnosti protestovaly a končetiny samovolně cukaly. Na otravné dětičky si člověk vytvoří protilátky, ale na mluvící bobry, pana Tumnuse a lva Aslana na jedné ploše zatím žádné antibiotikum nevynalezli...A to miluji pohádky a Lewise jsem jako malá hltala. Ta druhá hvězdička je paradoxně za první část filmu, než se sourozenci dostanou do země Narnie. Adamsone, Adamsone, tys to tedy vymňoukl! (26.04.2007)