Hazardný hráč

Při sledování Paula Newmana hrajícího pyramidu se mi obnovily vzpomínky na moje léta, kdy jsem se u kulečníkového stolu cítil úplně stejně, jako on, když porážel Minnesotu. Nicméně s každým dalším pivem hrdinství bylo vyšší a výhry méně častější. Tudíž vlastně nemám co vytknout. Film, jak ze života, jen s trochu obšírnějším příběhem, který zde není podstatný. Lepší filmově zpracovaná partie kulečníku pravděpodobně neexistuje. (20.01.2019)

Vyborny Newman a G. C. Scott v dramatu o hazardu, kulecniku, lasce a alkoholu. Skoda, ze Rossen zvolil rozvlacne tempo a film vice nesestrihal, protoze tech hluchym mist je dost (hlavne sceny s Piper Laurie, ktera me brzy zacala unavovat). Uvodni zapas s Minnesotou taky nepusobil uplne verohodne. Atmosferu to ale melo a clovek pri sledovani dostal chut si taky poradne stouchnout do kouli. (06.07.2013)

Hazardní hráč patří do skupiny filmů poctivé americké kinematografie 60. let, kde se prosadili režiséři jako právě Robert Rossen, či dále Richard Brooks, Mike Nichols nebo Norman Jewison. Z mého pohled je The Hustler jedním z nejlepších filmů 60. let vůbec a Paul Newman zde také podává jeden ze svých nejsilnějších hereckých výkonů. Absolutní sympaťák, charakter, stojící proti lidské zrůdnosti a nenasytnosti v tvrdém světě biliáru, kde se nikdo s nikým nemaže. Scénář se však nesoustředí pouze na hraní biliáru, film je z větší části spíše pohledem do nitra hlavního hrdiny, a zejména pak do jeho milostného vztahu s dívkou Sarah. Krom Newmana skvěle hraje například "záporák" George C. Scott, popřípadě Jackie Gleason v roli Eddieho soupeře Minnesoty Fatse. Kamera, dekorace, hudba, to vše je v Hazardním hráči mistrovsky utkáno do sebe. Závěrečných 20 minut je mimořádně silných. Fascinující film nejen pro milovníky kulečníku. (16.03.2021)

Výborné intimní drama, které se sice může pochlubit grandiózní atmosférou a plynulým tempem biliárových utkání, skvělými hereckými kreacemi, neotřelou fabulí a chytlavými motivy (tragika milostné linie, boj s vlastním egem), ale jakmile se těžiště vyprávění přenese mimo zelení potažený stůl, plouží se jako líná mula do kopce. S ohledem na přespříliš velkorysou stopáž je to protivné. (14.12.2008)

Život je jako bonboniéra… a taky jako jiné slovo na „b“ – biliár. Někdy máte věc pevně ve svých rukou, ale stačí jeden špatný šťouch a z aktivního hráče se stáváte bezmocným pozorovatelem. Vaše (ne)štěstí je rázem v cizích rukou. Občas nezbývá, než se naučit jinou hru. Nebo jinak hrát. Hazardní hráč se po svižné, i když přes půl hodiny dlouhé hře mění v táhlé psychologické drama. Ze změny tempa i celkové nálady je zřejmé, že Eddie těžce narazil. Jeho nehorázně vysoké sebevědomí spadlo na úroveň sebepodceňující se Sarah. Díky prohře ve hře zabodoval v milostném vztahu. Neznamená to pro něj, že by již víckrát nevzal tágo do ruky, naopak – získal novou motivaci. Excelentní Paul Newman mi stylem herectví připomněl Marlona Branda o deset let dříve v Tramvaji do stanice Touha (method acting v plné parádě). Zásadní rozdíl tkví v povahách jejich postav. Eddie není beznadějný hajzl, jenom tulák, který se zastavil na místě. Žil pro výhru, ale teď schytává jednu ránu za druhou. Buď se naučí snášet porážku, nebo bude navěky poraženým. Jeho počínání je místy filmově nevěrohodné, ale gró věci díky němu v závěru každého praští mezi oči. O změně, o tom, kdo je vítěz a kdo poražený, není pochyb. K nesmrtelnosti této černobílé klasiky svým barvitým výkonem přispěl také George C. Scott, z něhož vyzařuje stejná arogance jako z generála Turgidsona v Dr. Divnoláskovi, ale pod slupkou ze silných slov tentokrát tušíte slabošské jádro. Minimem akce a maximem dialogů dává Hazardní hráč jasně najevo, že je hereckým filmem. Proto mne překvapuje, jaké oblibě se dodnes těší. Největší dozajista ne mezi těmi, kdo slepě holdují hazardu, ale těmi, kdo mají biliár rádi, protože stejně jako Eddie pochopili. 75% Zajímavý komentář: Shaqualyck (28.05.2011)