Jeden den

Nečekal jsem, že se Netflix někdy pustí do něčeho pořádného, natož do adaptace románové předlohy Jeden den od Davida Nichollse, kterou jsem si musel přečíst už v r. 2011, kdy vyšla filmová verze, kterou mám mj. také moc rád. A i když je trochu pozměněná, drží se stále hlavní dějové linie. Ale toto mne odrovnalo natolik, že jsem si to musel pustit po shlédnutí znovu...a znovu. Emoce a zase jen emoce, to se tomuto seriálu skutečně povedlo a jsem za to moc rád, protože ne každý to zvládá a umí. Hlavně v posledních třech dílech, převážně v posledním. Z hereckého dua jsem se z počátku traileru dost zalekl, ostatně předčilo všechna očekávání, hlavně Leo Woodall (podoba Michaela Pitta neuvěřitelná), který přesvědčil, že umí hrát na výbornou a konec táhl prakticky právě on. Věřil jsem jim všechno, je to víc živý než film. Zamiloval jsem si to, i ten hudební podkres. (20.02.2024)

Můj nejoblibenější film natáhnutý do 14 sérií = 6 hodin emocionalni bouře. Chci si to způsobit? Nikoli. Udělám to? Sampzřejmě. Natočené s citem, Ambika i Leo jsou skvělí, drželo se to knihy i už tak skvělého filmu, takže se vlastně nemám na co stěžovat. A stejně mi původní adaptace přijde lepší. Možná že mi chemie mezi Ambikou a Leem nepřišla taková jako u Anne a Jima. Možná to bylo tím, že ačkoliv byla slvělá, tak mi možná Ambika vadila svým jednim pohledem, který neměnila. Ale nemění to nic na tom, že se to povedlo. A brečela jsem. Sice ne tak hystericky jako u filmu, ale pár potůčků slz brázdilo po tváři. (16.02.2024)

Není to špatný, ale film je, alespoň dle mého názoru, rozhodně lepší! Zároveň mi místy Ambika přišla ošklivá a to se mi Indky ve většině případech vážně líbí! Má něco protivnýho v obličeji, co mě rušilo. Ale celkový zážitek hezký. Trochu mě vlastně mrzí, že jsem viděla film, zajímalo by mě jaký bych z toho měla pocity, kdybych neznala děj. (15.02.2024)

Rok 1988. 15. července poprvé. Univerzita v Edinburghu. On je pohledný, ona jízlivá intelektuálka. On je prachatý děvkař, ona trochu snílek. On je bohém, ona má spisovatelský talent. Setkávají se na promoci. Mají si co říct. Vypijí lahev vína. Dexter jako správný gentleman doprovodí Emmu domů. A skončí s ní pod peřinou, ale jinak, než si zprvu představoval. Zdá se ovšem, že chtějí na své životní dráze úplně jiné věci. Nebo ne? A my tušíme, že okolo sebe budou kroužit pěknou řádku let. Jednou dole, podruhé nahoře. „Vždyť jsi složitej asi jako dvoudílný puzzle pro předškoláky!“ Od začátku svěží, milé a vtipné, jen mi kazilo dojem, že jsem si dal dvě a dvě dohromady a připomněl si jméno spisovatele Davida Nichollse. Tudíž jsem znal filmovou adaptaci a tušil rozuzlení. Nicméně seriálová forma dává prostor příběh lépe rozpracovat a více se s hrdiny sžít. Každá epizoda funguje jako časová schránka, která tak nějak zahrne podstatu konkrétního roku v jejich životech. A daří se to… Z detailů pochopíme, co se stalo, z náznaků vypozorujeme, co se asi bude dít. Pokaždé jde o milou půlhodinku, plnou sarkastického britského humoru, nostalgického vzpomínání, ale určitě ne nějakých hlubokých emocionálních příkopů a odkrývání zásadních životních pravd. Prostě fajn. Stejně jako dobové detaily, soundtrack a samozřejmě výborné herecké výkony Lea Woodalla a Ambiky Mod, navrch baví i vedlejší postavy (Sylvie, šprýmař Ian…). Celkově autentické, hořkosladké, nečernobílé. (28.03.2024)

Ta podoba mého ex tady s Dexem byla natolik zarážející, že jsem se jen těžko prokousávala prvním dílem. Ale chytlo mě to. Více než film. Který působil nějak víc depresivně a zamračeně. Sledovat ten charakterový růst a hledání sebe sama. Jo, sedlo mi to. Čas je jen pojem, osudy se prolínají, lidé se míjejí a zase potkávají. Kdoví co bude nebo nebude. (06.03.2024)