Pollock

Snězte osm syrových vajec, půl kila třešní, misku teplých škvarků, 6 tatranek, kostku másla a zapijte to litrem zkyslého mléka. Poté uchopte husí brk, otevřete ústa a skloňte se nad malířské plátno. Možná to pírko ani nebudete potřebovat a za chvíli i z vás bude Jackson Pollock a pokud by něco, dej Bože, vyšlo i z druhé strany, klidně to pojmenujte „Brown Rhapsody No. 1“.. V životopisném snímku o snad nejznámějším představiteli malířského konceptu zvaného Action painting mírně pokulhává režisér Harris za Harrisem hercem (ten je, věren svých tradic, bezchybný). Kdo by řekl, že za ty nevzhledné cákance na plátno je někdo vůbec ochoten zaplatit - naposledy „No. 5, 1948“ za hubičku 140 miliónů dolarů.. (29.08.2008)

Příjemné biografické drama Jacksona Pollocka, se kterým si Ed Harris evidentně vyhrál a to jak na režisérské židličce, tak i v samotné hlavní roly. Pollockův život navíc z prostého důvodu jeho stavů a alkoholismu prostě nemůže nudit, takže se nejedná o něajký suchý biografický snímek, na které poslední dobou pořád narážím, ale na opravdové čtyrhvězdičkové drama. Pochválit se taky musí Marcia Gay Harden, která s Edem Harrisem tenhle film posouvá do oné třídy naprůměrnosti. Fuck Picasso. (29.10.2010)

Na rozdiel od iných "maliarskych" filmov z poslednej doby (Frida, Modigliani) tento nekĺže po povrchu, ani sa nespolieha na vonkajškovú atraktívnosť. Naopak, režisér a hlavný protagonista v jednej osobe sa rozhodol pre menej okázalé, introspektívnejšie rozprávanie, ktoré miestami ohromí svojou hĺbkou a silou, inokedy len tak bezradne a akoby neopodstatnene preletí okolo vás. Keby skrátka Ed Harris aj režijnú stránku svojho filmu zvládol tak bravúrne, ako sa herecky vysporiadal so svojou postavou, vzniklo by dielo porovnateľné s genialitou Pollockových obrazov. Takto je to lepší priemer a musíte buď "ujíždět" na Pollockovi alebo Harrisovi, aby ste mali dôvod vyhlásiť tento film za svojho najlepšieho kamaráta. Lepšieho než váš obľúbený plyšový macík... (26.08.2006)

Kolik jsme viděli biografií o Picassovi, Rembrandtovi, Goyovi, Caravaggiovi... v nichž malíř drží štětec v ruce spíš jen propagačně? Nespočet. "Pollock" jako jeden z mála "malířských životopisů" přiznává, že hlavní roli v životě umělce hraje jeho tvorba. ...A následně konfrontace tvorby s okolím - ať už na společenské nebo intimní úrovni. Ano tomuhle filmu se podařilo zachytit umělecký zápas se světem, o tomhle skutečně JE život malíře. Sebezničující zápal, kterým se necháte pohltit, střídaný obecný nezájem o to, čemu celoživotně věříte. Proto chlastají všichni. Jinak se to nedá. (13.07.2011)

Při zhlédnutí Pollocka jsem si připomněl slova Miloše Formana, když hovořil o svých pochybách, zda a jakým způsobem natočit Amadea. Považoval totiž životopisné filmy o rozhárané umělecké duši za ten nejnudnější žánr, jaký se ve filmové branži může objevit a nevěděl zkrátka, jak k dané látce přistoupit. U životopisných filmů tohoto ražení vám stačí znát několik (a v zásadě stačí prsty na jedné ruce) životopisných dat, zhlédnout několik prvních minut snímku a v podstatě si dokážete bez velkého úsilí vydedukovat, co vás čeká v následujících dvou hodinách. Ed Harris zkrátka chtěl natočit svůj umělecký film, kterým by se vymanil ze zavedených hereckých škatulek a ukázal se v dobrém světle jako režisér. Což o to, film je to poctivý a slušně zahraný, dá se ocenit i herecké obsazení, kdy taková Marcia Gay Harden si konečně mohla vyzkoušet pozici milující manželky a nikoliv bezohledné mrchy, ale při nejlepší vůli je stopáž přetažená a film jako celek nudí, pokud ovšem nejste fanoušky Pollockovy výtvarné tvorby nebo Eda Harrise. U životopisných filmů opravdu platí, že je vaše spokojenost přímo úměrná vašemu vztahu k postavě, o které film pojednává. Osobně mám radši životopisné filmy, které představí určitou historickou epochu a svého hrdinu zasadí do určité společnosti, než ty, které líčí rozervané umělcovo nitro. Přitažlivých pro mě bylo jen několik scén, které zobrazovaly proces Pollockovy tvorby. Celkový dojem: 45 %. (19.11.2010)