Ponpoko

Film studia Ghibli jménem Pom Poko (Racoon War) vypráví o marném boji mývalů (přesněji psíků mývalovitých) s rozrůstajícím se Tokyem, které ukrajuje stále více z jejich domovského lesa. Byl by to boj úplně nerovnocenný, ovšem staré japonské báje vypráví o mývalech jako o zvířatech které dokážou chodit po zadních a mluvit (samozřejmě když není nablízku člověk) a ti šikovnější se dokonce dokážou proměnit prakticky v cokoliv. No a na bájích je vždycky něco té pravdy... Pozor, nejedná se o pohádku, nýbrž o japonskou pohádku, tj. je chvíli vážná, chvíli vtipná, chytrá a obětí na životech se dočkáme na obou stranách. (12.12.2003)

Milý, legrační i tragický příběh o marném boji mývalů za jejich domovy i životy. Na lidi však medvídci mývalové "nikdy meměli". Třebaže dokážou vymyslet řadu povedených způsobů, jak se plánům na rozrůstání města postavit, jejich boj je předem prohraný. Osud jim velí zemřít nebo se přizpůsobit (pokud to dokážou). Další znamenitý příběh mistra Takahaty natočený podle skutečné události. (25.01.2004)

Uletený animák štúdia Ghibli o medvedíkoch čistotných, ktoré dokážu nejakými svojimi čarami meniť svoju podobu, vrátane svojich genitálií (!). Bohužiaľ, aj s vtieravou eko-agitkou. Dobre som nepochopil, prečo bola podoba týchto medvedíkov naanimovaná v troch podobách. V prvej vystupovali ako hodnoverne ako klasické zvieratá a táto podoba sa mi pozdávala najviac, v druhej boli naanimované ako tučné bobry (alebo niečo podobné) a aj dosť nesympatické a v tretej bola podoba medvedíkov karikaturovaná. Proste zbytočný miš-maš. Ďalej, neviem ako pôsobil animák na ľudí ovládajúcich pôvodny jazyk, ale pre tých, ktorí sú odkázaní na titulky, to bolo peklo, pretože animák je neskutočne ukecaný, so zbytočnými mrakmi textu, takže sledovanie je dosť nepohodlné. Prítomný častý humor mal kolísavú kvalitu, od príjemného až po trápny a infantilný. Neustále opakovanie sa tých istých tém - poďme zachrániť horu, poďme vyhnať ľudí, poďme ich zabiť. Aj animácia bola na štúdio Ghibli trochu slabšia. Tak, a teraz môžme pozabíjať pár ľudí. (20.10.2017)

Zajímavá ekologická agitka plná zázračných mývalů... Autoři se snaží, aby film měl poselství, i když je určen spíše pro menší publikum, které zajisté ocení mluvící a přeměňující se mývaly, někdy vtipné, jindy vážně, ale především kouzelné. Pro ostatní je tu i nápad, poselství, že rozrůstající se velkoměsta by měla dát prostor i původním zvířatům žíjícím v oblasti dlouho předtím. Co jsem ale nepochopil byla ta "skrytá" reklama na Hamburgery :) (02.01.2010)

Ten Takahata je teda fakt zvláštní chlapík... Hodně osobitý, odvážný a se skoro až diametrálně odlišným přístupem než jeho slavnější ghiblikolega. Tam kde Hayao idealisticky bojuje se samotnou podstatou a snaží se jakoby vytvořit lepší svět (i když sám by řelk jen něco skromného ve stylu : Je to jenom film pro děti), tam Isao působí, že očima beznadějného realisty ví, že je to všechno víceméně v hajzlu a snaží se spíše diváka učit jak těma sračkama projít aspoň s úsměvem a nadějí... Jeho psíci mývalovití nebojují s konzumem(na to už si příliš navykli na obsah lidských popelnic a televizi), nevedou ekologickou válku za záchranu ducha lesa a mýtických tvorů. Chcou jen nějáký ten prostor kde by mohla jejich rozrůstající se rodina žít v klidu a s humorem.... Po pravdě je mému srdci bližší idealistický Miya-san, ale zároveň má osobitý a tvrdohlavý Takahata mé sympatie. (05.03.2015)