Atalanta

Vigovo pozorování objektů a neokoukaná volba úhlů kamery, si zachovávají svou kvalitu i v dnešní době a režisérovo předčasné úmrtí nás nejspíše připravilo o celou řadu výjimečných filmů (Jean Vigo osm měsíců po natáčení ve svých devětadvaceti letech zemřel na tuberkulózu). Atlanta má skvělé prvky autorského rozvíjejícího se talentu, ale její hluchá místa a občas i nelogické chování postav nakonec tento režijní debut zařazují do lepšího průměru. (30.12.2023)

Odvážný, provokující, smyslný. Takový je třiasedmdesát let starý film Jeana Viga a přinejmenším během scény Jeanova potápění to praští do očí každého. Atalanta možná má pomalý rozjezd a banální zápletku, ale způsob, jakým kombinuje dokumentární syrovost s komediální nadsázkou, společenskou satiru a poetickou romancí, je unikátní, nezaškatulkovatelný a slovy obtížně postihnutelný. Ač neměl nad konečným sestřihem kontrolu a jeho film působí na mnoha místech neumětelsky, Vigo předběhl dobu o pár desetiletí a svým dílem inspiroval kromě jiných několik novovlnových režisérů. 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Achab (28.09.2008)

Ve své době nepochopené (čti příliš moderní) a koukám, že v dnešní skoro taky. Vigo nejde po ději, ale po kráse okamžiku a situací. GENIÁLNÍ francouzský herec Michel Simon (viz Renoirův film Boudu z vody vytažený) ve vedlejší roli. Velmi spontánní a krásně nasnímané. Jak tu píše Pohrobek - poezie skutečnosti. 90%. Škoda, že Jean Vigo zemřel na tuberkulózu rok předtím, než byl vynalezen peniclilin, který by ho zachránil. (16.11.2007)

70%. Musím bohužel říct, že zklamání. Když jsem před časem shlédl Trojku z mravů (pouze fracouzsky), zanechalo to ve mně mnohem silnější dojem. Nelze popřít, že je Atalanta natočena zajímavě, na svou dobu tedy rozhodně. Bohužel příběh je celkem nezajímavý a zmínit se musím i o svém znechucení z týrání lodních koček i "slabších" obyvatel lodi. (16.11.2007)

Velmi jednoduchý příběh se snaží stavět na představiteli věčných buranů Simonovi, což je bohužel značně málo. Celkově jsou herecké výkony velice špatné, přehràvání je zcela běžným jevem v celém filmu. Zajímavých je několik scén z poslední třetiny, kterou zachraňuje kameraman ovlivněný sovětskou školou. Celá její pařížská eskapáda jako kdyby patřila do jiného filmu, nad zbytkem snímku výrazně kvalitativně ční, většinou zásluhou kamery. Zajímavá je moderní hudba, ale to jsou bohužel veškerá pozitiva filmu. K výrazné Vigově prvotině se tento film nepřiblížil ani náhodou. A z pohledu dneška se stal prakticky nepoužitelným. Vynikne to především v kotextu starších filmů, které dosud neolezly pavučinami tak, jako tento snímek. (30.10.2019)