Barbier sibírsky

Film je hrozně dlouhý, to se nedá říct nijak jinak. Chvílemi asi prostě trošku zanudí, ale celý ho lemují úžasné scény (Generálův flám, šermířský souboj, vyznání lásky při recitování vyznání lásky někoho jiného a hlavně Tolstoyův odjezd do vězení za doprovodu zpívajících přátel a salutujícího nadřízeného; ta byla pro mě doslova nezapomenutelná), které z něho dělají víc než jenom romanci mezi dvěma lidmi. Je to pohled na Matičku Rusi, její lid, staré zvyky, absolutně nezápadní mentalitu a v neposlední řadě obrovské přátelství. (20.04.2014)

[4,5*]     Myslel som si, že od svojho obľúbeného režiséra Michalkova už poznám všetko podstatné, ale toto bol doslova šok, v pozitívnom zmysle slova. Film vyvoláva celú škálu emócií. Väčšiu časť sa film javí ako komédia a to tak dobrá komédia, že ma prepadávali silné záchvaty smiechu, ktoré som nedokázal utíšiť. To bolo pre mňa dosť veľké prekvapenie, lebo na komédiu od Michalkova si veľmi nespomínam (čiastočne Príbuzenstvo (1981)). Následne film hraje na divákove romantické city a opäť veľmi dobre. Citové vzplanutie medzi dvoma hlavnými hrdinami je stvárnené dokonale oboma hercami, chémia medzi Menšikovom a Júliou Ormond je silná. No a napokon film výrazne zahrá aj na dramatickú nôtu, divák prežíva s hlavnými hrdinami hlboký smútok i napätie. Je tam proste všetko, aj kus ruskej duše a ruskej kultúry. A ako čerešnička na torte, celé je to sprevádzané krásnou hudbou skvelého ruského skladateľa Eduarda Artemjeva. Hoci je film poriadne dlhý, divák sa ani chvíľu nenudí, nie je v ňom jediného slabého miesta. (14.08.2021)

Krásný film, který jednak ukáže, že deportace na Sibiř nebyly sovětským výdobytkem (ostatně stejně jako koncentrační tábory nebyly vynálezem nacistů), jednak vykreslí ruskou mentalitu jako doposud žádný z filmů, co jsem viděl. Tak jako se v této povaze mísí klukovská rozpustilost s až sebedestruktivním smyslem pro čest, střídá Michalkov dramatické pasáže s těmi humornými až téměř absurdními (vedlejší americká dějová linie, točící se kolem Mozarta a plynové masky). Mimořádný film plný nezapomenutelných okamžiků (tanec na navoskovaných parketách, bitka na jezeře, generálovo alkoholové vyhození z kopýtka a následná léčba kocoviny nebo samotná jízda Lazebníka sibiřského). (06.02.2012)

92 % - U mě hraje roli neskutečný pocit, který jsem po zhlédnutí tohoto opusu měl. Byl strašně podobný Doktoru ŽIvagovi, a když jsem film viděl znovu, byl ještě silnější. Okouzlující JUlia Ormond, skvělý Oleg Menšikov (byť mu v době natáčení už pomalu táhlo na čtyřicítku, zahrál dvacetiletého kadeta neuvěřitelně přesvědčivě), moc hezká hudba a působivá atmoaféra dohasínající slávy carského Ruska. (28.01.2007)

Je to pravda trochu prvoplánová výprava do širé duše ruského člověka, nicméně Michalkov není nějaký tuctový otrapa, ale jeden z nejlepších režisérů současnosti, takže svůj příběh pevně drží ve velmi střízlivé rovině, nesklouzává k přehnanému patosu a především s vkusem a inteligencí podává ústřední milostný příběh zběhlé Američanky a mladého ruského kadeta. Vynikající jsou také herecké výkony, Menšikov zde představuje něco úplně jiného, než v Unaveni sluncem, ale jde mu to stejně dobře, a Julia Ormondová je se svou tajnou zbraní :)) prostě k nakousnutí. P.S. Běh odsouzenců je asi nejsilnější scénou ve filmu. (09.08.2006)