A máme, čo sme chceli

Určitě nečekejte nové Pelíšky, ačkoliv by to námět mohl evokovat. Ono té komedie tady moc není, jede se spíše v klasické konverzačně dramatické formě, kdy si tvůrci sice vystačí s jedním bytem a jednou rodinou, a taktéž významným mezníkem minulého století, ale tady podobnost s výše zmýněnými Pelíšky končí. Ne, že by tu nebyli chyby (podivně zvolené obsazení - Holubová tchýně Šiškový??? + matka Hajdu???...), ze začátku poměrně chaotické rozvržení postav, ale postupem času, jak začínají tajemství vyplouvat na povrch, tak se začnou obrušovat i charaktery a je to vlastně dost fajn. K tomu brutální sexice Kovalčíková (v aktuálním domácím pořadí jasná dvojka za Vicou), a divák může být spokojen. (27.03.2024)

„Zničit rodinu pravdou je to nejjednodušší,“ zní jedna z mnoha hezky znějících vět v této kompetentně zrealizované, místy i zábavné, většinu stopáže však jen kolem důležitých věcí nejistě našlapující konverzační dramedii. Oproti mnoha vyloženě komerčním česko-slovenským kouskům je aktuální film bezesporu důstojnější, sám se sebou však zápasí až příliš na to, aby si z něj šlo něco smysluplného odnést. Více zde. (22.03.2024)

Těšil sem se díky obsazení na třaskavý večírek  s hromadou satiry okolo politiky a národností a přísná babička Holubová tomu celkem dobře nahrávala v prvních rýpavých náznacích, jenže po zjištění utajované skutečnosti se vztahy rozhádají a postavy se neuroticky přemístují z pokoje do pokoje a z židle na židli, dítě si po všem maluje a celé to smutně a bez energie vysmrádne v poslední československý večer. Společenských témat se to dotkne, ale nikam se to odvážněji nepouští. V pár chvílích mě přišlo, že se improvizovalo a v dalších se filmaři zbytečně utápěli v kamerových záběrech prožívání postav. Bohužel z toho bylo celkem 101 dlouhých minut. 45% (13.03.2024)

A máme čo sme nechceli. Nudný film, ktorí sa chce podobať trocha Pelíškom, ale nemá v sebe žiadny humor, a tak nie je z toho ani sfúknutá pampelíška. Príbeh o rozdelení Československa, ktoré je len dátumovou témou a na konci sa prejaví zahranou spoločnou hymnou, ale celé gro príbehu sa toho vôbec netýka. je to umelo zasadené. Príbeh o dobrom eštebákovi a rodinných vzťahoch je kazený zbytočnými postavami typu Rachel Kramer, ktorá hovorí anglicky i francúzsky, no okrem toho, že je klonom Keiry Knightley je jej postava absolútne o ničom, okrem toho, že dokazuje Hartlovu angličtinu z pomocnej školy a tiež dáva jednu repliku, že Česi a Slováci môžu byť pre všetkých vzorom, ako sa vedia bez boja dohodnúť. Takže ak tu niekto píše, že film "ťahá Rachel Kramer", znamená to len to, že jemu ťahalo ruku do rozkroku, nič iné. Zvyšok je hádka, smútok, zase hádka a silvestrovská kapustnica podávaná, prepytujem, až po ohňostrojoch, dovtedy taniere i stoly prázdne. No a Kovalčíkovej výraz opäť potvrdil, že nech si hrá svoje katastrofálne kvázi "humorné" roly, ale keď sa vyhráža, že pôjde chuderka do ostrého štrajku a nebude hrať, tak to je rehot na celú papuľu - nehraj, nikomu chýbať nebudeš, maximálne zúfalcom, ktorý sfetované mykanie kĺbmi považujú za umelecký tanec. (09.09.2024)

Mladý slovenský režisér Michal Kunes Kováč natočil moc pěkný film o soudržnosti rodiny a také o tom, že pravda mívá mnoho tváří a že při jejím odkrývání může vyplout na povrch nejedno nemilé tajemství. Vyzdvihnout bych chtěla hlavně skvěle vystavěný příběh a až nebývale vyrovnané herecké výkony těch nejvyšších kvalit. Viděno v Cinema City Forum Ústí nad Labem. (80%) (09.03.2024)