Klopanie na nebeskú bránu

Můj oblíbený. V roce 97 jsme pádili do staré Minikinokavárny na německý film, v němž se snoubí černý humor s velkou lidskou tragédií, neboť není moc horších věcí, než-li nevyléčitelné onemocnění mladého člověka, který chce tak zoufale žít. Ale ono to někdy nejde a tak nezbývá nic jiného, než vytřískat z těch posledních chvil, co to jde a rozjet se umřít na místo tak krásné, že se o něm mluví i v nebi. (07.09.2018)

Sťahujú sa mi kútiky očí, chce sa mi plakať od radosti, keď si uvedomím, aké je to nádehrné prežívať každý deň, ako keby bol ten posledný. Každé ráno oživiť hlas mora v mysli, každý deň cítiť vánok, ktorý nás hladí vo forme načích najbližších. Film nemusel byť dokonalý, stačil už prvý monolog o nebi s tequillou v ruke a čarivou hudbou, ktorá tieto myšlienky priviezla... (20.01.2009)

Docela slušná německá komedie. Dva týpci mají rakovinu, a tak si zbytek života prostě chtějí užít. A díky jejich šíleným nápadům si užívá i divák. Ze čtyř výše vypsaných žánrů tady skutečně žádný nechybí. Film je vlastně takový malý německý zázrak. Minimálně pro pana režiséra Thomase Jahna, kterému už se takový zázrak zopakovat nikdy nepodařilo. Né že bych snad některý další z jeho filmů viděl, ale stačí pouhý pohled do jeho režijní filmografie. Bohužel se jedná o zázrak skutečně jenom z jeho pohledu. Když se na film podívám globálně, tak se nejedná o nic senzačního. Ale tak co... Herci jsou sympatičtí. Děj má spád. Nenacházím vážnějších důvodů, proč ty 3* vlastně nedat. Takže šup sem s nimi. (30.05.2012)

Pri sledovaní filmu som mal intenzívny pocit, že aj mne v mozgu rastie nejaký nádor. Zatiaľ nemám kŕče a prejavuje sa to iba tým, že niektoré filmy vnímam úplne inak, ako väčšina užívateľov. Myšlienka, ako stráviť posledné dni života je neobyčajne lákavá a na túto tému som videl minimálne dva vynikajúce filmy. Bol to kedysi dávno Griffin a Phoenixová s Petrom Falkom a pred pár mesiacmi Môj život bezo mňa so Sarah Polley. Blbý a blbší som síce nevidel, ale predpokladám, že rozdiel medzi ním a Klopaním spočíva iba v obrátených úlohách dvoch predstaviteľov a ich okolia. Aj Tarantino si požičiava nápady, ale ak niekto vykráda Tarantina, mal by to robiť aspoň s takou ľahkosťou a gracióznosťou, ako Tarantino. A tiež si nemýliť Štokholmský syndróm s Helsinským syndrómom. Dnes som fakt nemal dobrý deň. Najprv Kusturica a teraz táto krimikomédia, v ktorej si mohol pokojne zahrať Pierre Richard s Paolom Villagiom. (11.02.2011)

Nechápu, co se všem na tom filmu tak líbilo. První polovina ještě celkem ujde. Občas se tam něco vtipnýho našlo, ale žádnej zázrak. Myslel jsem pořád, že se to ještě rozjede a bude to nějaká naprostá bomba, když to všichni tak vychvalujou. A ono nic. Druhá polovina už mi připadala jako mix Kobry 11 a nějakejch blitek, co vysílaj v neděli odpoledne na Primě. První půlka za 3 hvězdy, druhá sotva za 1. (28.01.2010)