Klopanie na nebeskú bránu

„Umírat se dá i stylově“. Netřeba v tom hledat hlubší otisk, (byť základní myšlenka je jasně čitelná), tohle má za cíl „pouze“ pobavit popř. posloužit jako oddechovka, což se taky (tu s větším, tu s menším úspěchem) daří. Knockin´ on Heaven´s door je svěží road movie nesoucí se v notně odlehčeném duchu, ale vždy v pravý moment připomene vážnost situace, tj., že smrt už netrpělivě přešlapuje za dveřmi, v podobě záchvatů hlavního hrdiny. A tak se vám může lehce stát, že v závěru (za ten ostatně ponechávám 4*, byť přiznávám, kdysi na mě snímek zapůsobil o poznání více) dojde i „na pověstnou slzu“. S (osobním) dovětkem na závěr: chtěl bych mít taky takhle „načtenýho“ Tarantina. Tolik k výtkám. P.s. jestli je opravdu v nebi moře, tak už se tam těším. O to větší mám strach, co na mě v tom pekle čeká. Snad aspoň tu tequilu tam mají. P.p.s…… Pinocchiovi jsou 3 roky a Terminátorovi táhne na 7. Primitivní co? Ale (stále) zabírá (alespoň v mém případě :-) (03.10.2012)

Docela slušná německá komedie. Dva týpci mají rakovinu, a tak si zbytek života prostě chtějí užít. A díky jejich šíleným nápadům si užívá i divák. Ze čtyř výše vypsaných žánrů tady skutečně žádný nechybí. Film je vlastně takový malý německý zázrak. Minimálně pro pana režiséra Thomase Jahna, kterému už se takový zázrak zopakovat nikdy nepodařilo. Né že bych snad některý další z jeho filmů viděl, ale stačí pouhý pohled do jeho režijní filmografie. Bohužel se jedná o zázrak skutečně jenom z jeho pohledu. Když se na film podívám globálně, tak se nejedná o nic senzačního. Ale tak co... Herci jsou sympatičtí. Děj má spád. Nenacházím vážnějších důvodů, proč ty 3* vlastně nedat. Takže šup sem s nimi. (30.05.2012)

Výtečná, existencionálnem nasycená odpověď na svéráz "Tarantinova komplexu", který tolik poznamenal devadesátá léta. Ač je s ústředním duem jednou nohou v pomyslném hrobě, je srovnatelně vtipná s přiznávaným vzorem, vitální a stylově důmyslná, přesně, jak to mám rád. Velká škoda, že šlo jen o Jahnův momentální vrtoch, talent má totiž nesporný. U dalších děl se upsal televizními ďáblu a v kruzích evropského filmu se se svým know-how znovu neprosadil. A zřejmě už ani neprosadí. P.S. Nejkouzelnější repliku si pro sebe uzmul... Rutger Hauer. Opětovně! 4,5* (13.06.2009)

Akurát ma štve tá narážka v texte distribútora, že film je zreteľne inšpirovaný tvorbou Quentina Tarantina. Klopanie na nebeskú bránu sa bez tejto trápnej, očividne komerčne cielenej nálepky obíde a obstojí sám o sebe bez potreby oháňať sa inými menami, než uvidíte v titulkoch. Od prvého zhliadnutia tohto filmu milujem každú jeho minútu. Krásna smutno-veselá komika, výborný čierny humor, skvelé herecké výkony... a najmä dokonalý scenár "solid as a rock". (31.03.2005)

No zdejší hodnocení je podle mě trošičku přehnané, to ale nic nemění na tom, že si tenhle film zaslouží červené zbarvení. Němci nejsou velcí filmaři, to ví každý, ale sem tam umí překvapit nejen vážným snímkem, ale i skvělou komedií a to je přesně případ Klepání na nebeskou bránu. Vtipné dialogy doplňují uvolněné písničky, herci jsou vybráni asi nejlíp jak to na tamní poměry šlo, příběh je sice už 100x ohranej, ale mě prostě baví sledovat lidi, kteří žijí naplno - a to z jakéhokoliv důvodu (i důvodu brzké smrti). Nutno dodat, že velkým plusem je i přiměřená porce minut. Takže paráda, ale nic, co by se mnou zamávalo natolik, abych hodnotil 5 hvězdiček. 80% (02.04.2011)