Réžia:
Thomas JahnKamera:
Gero SteffenHudba:
Christian NeanderHrajú:
Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Thierry van Werveke, Moritz Bleibtreu, Huub Stapel, Leonard Lansink, Ralph Herforth, Hark Bohm, Jürgen Becker (viac)Obsahy(1)
Nejúspěšnější německý snímek roku 1997 překvapí neotřelým využitím moderních filmových klišé, humorem a originální symbiózou hned několika žánrů. Hrdiny jsou dva muži, umírající na rakovinu, kteří se rozhodnou, že si "osladí" a "opepří" poslední dny, které jim zbývají, cestou k moři. Snímek, zřetelně inspirovaný tvorbou Quentina Tarantina, je navíc plný filmových odkazů. Navzdory četným přestřelkám a honičkám tu není ani kapka krve a ani jeden zavražděný, i když smrt obchází velice blízko. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (644)
Sťahujú sa mi kútiky očí, chce sa mi plakať od radosti, keď si uvedomím, aké je to nádehrné prežívať každý deň, ako keby bol ten posledný. Každé ráno oživiť hlas mora v mysli, každý deň cítiť vánok, ktorý nás hladí vo forme načích najbližších. Film nemusel byť dokonalý, stačil už prvý monolog o nebi s tequillou v ruke a čarivou hudbou, ktorá tieto myšlienky priviezla... ()
Akurát ma štve tá narážka v texte distribútora, že film je zreteľne inšpirovaný tvorbou Quentina Tarantina. Klopanie na nebeskú bránu sa bez tejto trápnej, očividne komerčne cielenej nálepky obíde a obstojí sám o sebe bez potreby oháňať sa inými menami, než uvidíte v titulkoch. Od prvého zhliadnutia tohto filmu milujem každú jeho minútu. Krásna smutno-veselá komika, výborný čierny humor, skvelé herecké výkony... a najmä dokonalý scenár "solid as a rock". ()
„Vy my dáte peniaze a ja vám darujem život...“Jeden z divácky najúspešnejších nemeckých filmov stavil na humor a aj keď situácia hlavných hrdinov si žmýkanie sĺz doslova pýta, film medzi nimi dokonale prekľučkoval. Tak vznikol „smutne-veselý“ film, pri ktorom asi slzu nevytlačíte, ale dobrú náladu vytvorí spoľahlivo. Humor nemá tú silu, aby vás zhodil zo sedačky, ale pár scén pobaví. Záverečná scéna pri mori a pieseň „Knockin on heaven´s door“ , to nejako spečatili na konečné slabšie štyri. 70%. ()
No zdejší hodnocení je podle mě trošičku přehnané, to ale nic nemění na tom, že si tenhle film zaslouží červené zbarvení. Němci nejsou velcí filmaři, to ví každý, ale sem tam umí překvapit nejen vážným snímkem, ale i skvělou komedií a to je přesně případ Klepání na nebeskou bránu. Vtipné dialogy doplňují uvolněné písničky, herci jsou vybráni asi nejlíp jak to na tamní poměry šlo, příběh je sice už 100x ohranej, ale mě prostě baví sledovat lidi, kteří žijí naplno - a to z jakéhokoliv důvodu (i důvodu brzké smrti). Nutno dodat, že velkým plusem je i přiměřená porce minut. Takže paráda, ale nic, co by se mnou zamávalo natolik, abych hodnotil 5 hvězdiček. 80% ()
dokonalá kombinace pulp fiction, drž hubu, policejní akademie, bucket listu, roadtripu, kobry 11 a jánevimčehovšehoještě dokáže rozesmát i dojmout, ale především zaujmout svou lehkostí a hořkosladkým zpracováním... prostě pecka, která nepotřebuje obalit bůhvíjakou třešní, aby z ní byla dokonalá pochoutka! 90% ()
Galéria (37)
Fotka © K2 Entertainment
Zaujímavosti (9)
- Názov filmu Knockin' on Heaven's Door je prebratý z piesne Boba Dylana, v minulosti použitej napríklad na soundtrack k filmu Pat Garrett a Billy Kid (1973). Verzia, ktorú počuť pri záverečných titulkoch, je od skupiny Selig. (toi-toi)
- To, čo je vo filme nazvané "Helsinský syndróm", sa v skutočnosti nazýva "Štokholmský syndróm". Tú istú chybu urobili aj v Smrtonosnej pasci. (U_S_O)
- Ve chvíli, kdy Rudi (Jan Josef Liefers) a Martin (Til Schweiger) kupují Cadillac, stojí na parkovišti Mercedes, který ale Abdul (Moritz Bleibtreu) a Henk (Thierry van Werveke) již vrátili. (Ole92)
Reklama