Pred úsvitom

Je mi jasné, že cynikové budou upozorňovat na to, že ONA by zřejmě z vlaku nevystoupila, že barman by MU láhev červeného prostě zadarmo nedal, že by si hned nevykládali o tak intimních tématech, že OBA by nepotkali tolik anglicky hovořících pouličních „umělců“, kteří jejich počínající vztah kamsi posouvají. Souznění, netriviální dialogy, všední i nevšední témata. Zdánlivě obyčejné povídání, které má ovšem přesný autorský záměr. A divák se může hravě ztotožnit s tím, co sleduje. Něco přes půlden bloumání po městě, vzájemné přitažlivosti, ostýchavosti, prvního polibku, prvního tance, první skoro hádky, prvního rozchodu i narychlo spíchnutého slibu. Nakonec si slíbili, že se sejdou za půl roku. Víme, jak dlouho to nakonec trvalo, ale podstatné je, že i podruhé to trio Delpy-Hawke-Linklater zvládlo dokonale. Začalo to hádajícím se rakouským párem ve vlaku směřujícímu do Vídně a pak Paříže, kdy si ona raději přesedla, skončilo dalšími dvěma milými zastaveními, které je nutné mít ve filmové sbírce. Tři nezávislé kousky, tři nenápadné skvosty. (12.03.2017)

Souhlasím s tím, že míra pocitů vzbuzených tímto filmem závisí na vlastních zkušenostech s náhodnými setkáními, rychlými vzplanutími i vztahy všeobecně. A ne, nesouhlasím s tím, že jsou hlavní postavy nevěrohodné, špatné a nudné - mohou být nesympatické, ale jejich vzájemná konverzační chemie funguje dokonale. Oba jsem chápal, oba jsem respektoval. Co se týká romantických filmů, je to jednoduché - musím soucítit alespoň s jedním z nich. A tady jsem byl příjemně nervózní, když se ti dva potkali a oťukávali, když spolu vykročili do ulic. Stejně příjemně jsem pookřál, když prvotní zábrany opadly. A doléhala na mě melancholie, když se blížil jediný možný konec. Funguje to a já děkuju Ethanu Hawkemu a Julii Delpy, že mi svými absolutně přirozenými výkony dovolili věřit každé slovo i gesto. Dialogy jsou perfektní - nebo si snad někdo dovolí říct, že nesedí pro potřeby snímku, který touží věrohodně ukázat náhodné a silné citové vzplanutí dvou mladých racionálních lidí, s fatalistickým vědomím nemožnosti jeho pokračování? Když v jejich relativní všednosti, opatrnosti a verbální inteligenci vězí všechna ta tíha páru, který pořád váhá, jak daleko si vůbec může dovolit zajít? Citová škála jedinečného dne, vybuchující v náhlých stavech dokonalého souznění a přecházející do smutného, neodvratně přicházejícího konce. Scéna s fiktivním telefonováním v restauraci je perfektní. A k tomu sem tam tvůrci příhodí výborný nápad - jako je třeba závěrečná střihová rekapitulace teď již opuštěných míst, která ti dva navštívili. Možná drobátko intouš, ale rozhodně krásný malý film. (21.06.2008)

-"Daydream delusion, limousine eyelash, oh, baby with your pretty face, drop a tear in my wineglass, look at those big eyes, see what you mean to me, sweet cakes and milkshakes, I am a delusioned angel, I am a fantasy parade, I want you to know what I think, dont want you to guess anymore, you have no idea where I came from, we have no idea where we're going, launched in life, like branches in the river, flowing downstream, caught in the current, I'll carry you, you'll carry me, that's how it could be, don't you know me? don't you know me by now?" ♥♥♥ (12.09.2008)

Těžko popsatelná nádhera, ve které není místo pro cyniky. Stačí se jen trochu vcítit to obou postav a nechat v sobě rozeznít nádherný pocit. Nemůžu říct, že bych zažil přesně něco takového, možná snad jen vzdáleně to připomínajícího. Přesto to můj zážitek povzneslo až k hranicím dokonalosti. Herci jsou pouze tři - Ethan Hawke, Julie Delpy a Vídeň. A jedná se o jednu z nejpřirozenějších trojic, která kdy na plátně byla. Takový film jsem si vždycky přál vidět. (30.01.2006)

Scénář: Richard Linklater, Kim Krizan .. Znáte to - někoho potkáte a už samotný první pohled slibuje mnohé. Proto, pokud je to možné začnete dialog a zbytek necháte jen tak vyplynout.. Ó, vy říkáte, že to neznáte? .. Tak tohle nebude film o (pro) Vás!! V oné chvíli, byť v pulzujícím velkoměstě, se vše kolem vás stává nepodstatným a jen si plně vychutnáváte ten krásný pocit krátkého štěstí, přívalu lásky a opojné radosti, kterou vám přináší přítomnost té druhé osoby. Ty dva limitoval jen čas a fakt, že každý žije na jiném kontinentu. Nikdo neví, co mu život přinese a je jen na každém z nás jak tyto příležitosti využije. Určitě ze života, o tom nepochybuji. Litovat nakonec můžete tak i tak, na druhou stranu, ta možnost získat neopakovatelné, nenahraditelné vzpomínky a možná mnohem, mnohem víc ... je smutné to nezkusit a nezažít! (13.03.2006)