Hlídka v Ardenách

Podobně jako u Pollackova Hájili jsme hrad z toho úplně čiší ten literární původ, což těm, kteří čekají na kulometné palby a vyhřezlá střeva na dně zákopů, nemusí dvakrát vyhovovat. Stejně jako ve Whartonově novele se ošklivost války připomíná spíše radostmi života a zároveň vše směřuje k důkazu o absolutní nevyzpytatelnosti válečného šílenství, kdy se dobrá vůle a úmysly rychle mohou zvrtnout v něco strašného. Co pro Tenkou červenou linii udělala hudba Hanse Zimmera, to umí tady ta Marka Ishama. Její magičnost to pozvedá o úroveň výš.. (04.10.2022)

Tenhle film fabuluje hned ve dvou věcech- kdo kdy viděl hodné, mírumilovné a zbaběle neschopné vojáky wermachtu? A kdo kdy viděl nadprůměrně inteligentní jednotku US Army s IQ nad stopade? Haha... Ale jako takový hezký vánoční román ze zasněžených Arden (kde se společně zpívá Silent Night/Stille Nacht, věší se granáty na vánoční stromek, Němci se s Američanama koulují, Amíci se tam koupou v teplé koupeli, popíjejí, ohřívaj se u krbu a vůbec tak příjemně zevlujou... ne, fakt jsem si to nevymyslel, tohle všechno tam je, ta válka musela být slušná prdel...) to celkem funguje, pěkné fantasy, jen ti elfové a orkové chyběli... (10.12.2015)

Ten častý voiceover mě docela rušil. Tenhle svět možná brzy opustí, je totiž rok (zas a znovu, velmi oblíbený) 1944 a oni kdesi v Ardenském lese dostávají další úkol. Když ho splní, beztak je čeká další, možná o dost nebezpečnější. Jsou mladí, mají strach a jsou nepodstatnými figurkami v tomhle válečném běsnění. Tvůrci namísto velkých válečných sekvencí sází na atmosféru, což se jim místy daří. Lecčemu pomáhá i obsazení dnes známými tvářemi (Peter Berg, Kevin Dillon, Ethan Hawke, Gary Sinise). I přesto vím, že se k téhle látce už nikdy nevrátím. (26.08.2014)

Na film jsem se sice začal dívat až někdy kolem druhé hodiny ráno. Ovšem "domácí atmosféra", kdy je všude tma, noc v plném proudu, vítr bouchá do oken, mne neskutečně dodalo touhu, adrenalin a napětí. Do filmu jsem se vžil až neuvěřitelným způsobem, v podstatě jsem i ten pro někoho nudný začátek prožíval s našimi hrdiny. V době, kdy byl některý z vojáků na stráži jsem si připadal jako bych tam byl. Koukal sem, kde se co mihne a zároveň se mi chtělo trochu spát, přesto sem nezamhouřil oko. Teď stranou mé pocity a trochu objektivity. Kdybych se na film měl podívat třeba po obědě v teplíčku na gauči, tak bych to asi určitě tak neprožíval. Není to prostě typický válečný film, kde lítají tisíce kulek, litry krve, končetiny a lidská těla padají k zemi. Ovšem stejně si myslím, že snímek má své kvality.Mohlo to dopadnou lépe, ale i hůř. Ode mě 4* a určitě toho nelituji. (10.01.2012)

Prazvláštní film, který odsuzuje válku tím, že sbližuje nepřátele (koulovačka ve sněhu je nejvíc). Snad v žádném jiném válečném filmu nezažijete, aby americký, umírající voják litoval padlé Němce., každopádně v dané chvíli je litujete taky, stejně jako Američany. Film místy silně připomíná Šťastné a veselé, jediné, co mu z mého pohledu ubírá na kvalitě je jeho tak strašně specifický look z devadesátých let, když pak k tomu přidáte první polovinu filmu, vyjde Vám celkový dojem, že se díváte na Věřte nevěřte o delším, byť o dost kvalitnějším díle. Právě díky tomuto vzhledu působí film místy dost lacině, přesto se neodvažuji snížit hodnocení, protože minimálně za pozornost tenhle počin rozhodně stojí. (31.01.2011)